9. 10. 2008 - Jana Lota obstojí stejně dobře v poklidně popových vodách, kde spíše jen některé spodní proudy rozezní dravější nálady, ale i v rockověji tvrdších polohách, ačkoliv těch nabízí debutové album Lidi poskrvnu.
To už se spíš její kultivovaný, převážně akustický pop nechá zahalit do lehce elektroničtějšího aranžmá. Těžko říct, jestli by Jana Lota chtěla oslovit spíš fanoušky Garbage, Dido, nebo třeba Anety Langerové… Ona sama říká, že je to deska téměř pro každého, což ale není reálné, protože na takové závěry jsou Janiny písničky málo nápadné - v tom dobrém i horším smyslu slova. Jsou vkusně nevtíravé, uvolněné, zdravě pohodové. Současně ale taky nijak výrazně hitové; vyloženě zapamatovatelných motivů kolekce mnoho nenabídne, jestli vůbec nějaké. A i když nikdo nebude pochybovat, že Jana Lota se svými parťáky připravovala desku s patřičným zápalem a nadšením, přece jen bych si představoval v její muzice trochu víc života, napětí, energie. Tak či tak není tento počin určitě krok špatným směrem. Na debut je deska poměrně „ujasněná“, dotažená, přitom své protagonistce nechává do budoucna otevřený poměrně široký prostor, jak navázat.