Warp/Maximum Underground, 37:52
Jamie Lidell - Jim
14. 10. 2008 - Amy Winehouse má možná na kontě více prodaných desek, vůdčí osobnosti současného revivalu soulové hudby je ale ve skutečnosti tenhle Angličan. Stojí za připomenutí, že se Jamie Lidell v minulosti věnoval tvorbě experimentální elektroniky a že by se jeho debutu Muddlin’ Gear měli příznivci jeho pozdější tvorby pro jistotu obloukem vyhýbat.
Teprve na své druhé desce Multiply dal Lidell průchod svojí vášni pro soul a jen velmi pozorný posluchač objevil v aranžích skladeb z ní stopy autorovy tvůrčí minulosti.
Trochu jsem se bál, aby nové album nepůsobilo příliš jako Multiply 2, tyto obavy se ale rozplynuly už během prvních tónu úvodní skladby Another Day. Aby nedošlo k omylu – Jim není o nic méně retro, než byla předchozí nahrávka, o nějakém rozmělňování prvotního nápadu ale nemůže být ani řeč.
Lidellův nově nalezený styl totiž není výsledkem nějakého promyšleného kalkulu, ale skutečně poctivého a vášnivého uměleckého hledání. Nebudu vás otravovat příměry k velikánům černé hudby, kteří stáli u kolébky tohoto přerodu. Jamie Lidell je totiž především ryzí originál, jakých moc není.
Trochu jsem se bál, aby nové album nepůsobilo příliš jako Multiply 2, tyto obavy se ale rozplynuly už během prvních tónu úvodní skladby Another Day. Aby nedošlo k omylu – Jim není o nic méně retro, než byla předchozí nahrávka, o nějakém rozmělňování prvotního nápadu ale nemůže být ani řeč.
Lidellův nově nalezený styl totiž není výsledkem nějakého promyšleného kalkulu, ale skutečně poctivého a vášnivého uměleckého hledání. Nebudu vás otravovat příměry k velikánům černé hudby, kteří stáli u kolébky tohoto přerodu. Jamie Lidell je totiž především ryzí originál, jakých moc není.
