14. 11. 2008 - Takový to býval sympatický příběh. Dokud německá partička In Extremo oživovala středověké nápěvy na pozadí přitažlivé fúze tradičních nástrojů a hutné energie typicky rockového obsazení, letěly její akcie s každou další deskou vzhůru. Jenomže kapele časem až příliš zachutnala vidina velkých hitů a zdálo se, že songy jako Liam nebo Erdbeermund ukazují ideální cestu.
Pak se to ale celé nějak vymklo z kloubů a snaha o všudypřítomnou opojnou chytlavost se zvrtla do laciných pivně bigbítových odrhovaček se stupidními texty, rovným umca umca rytmem a s ukvílenými dudáckými linkami, co vás rychle vyvedou z úvah, jestli to celé má ještě vůbec něco společného s hudbou předků. Ani náhodou, tyhle „dudy“ spíš než středověk připomínají otravné vyzvánění z mobilu. Abychom nebyli k novince Sängerkrieg tak nesmlouvaví – některé melodie z refrénů jsou skutečně výrazné a hlavně za první půlku desky zaslouží pánové v tomto ohledu uznání. Ovšem když pak nápady začnou docházet, zbývá už jenom křečovitá snaha zalíbit se za každou cenu a celý ten nafouklý kýč téměř budí lítost.
www.inextremo.de