GRAMMATICS - Grammatics

Shadow Committee se pro hravý rytmus jevila nadějně. Méně math rocku, více rocku a zpěvné refrény k tomu. The Vague Archive se asi deset minut tvářila jako jedna z prozatímních skladeb roku. Akustické momenty rozehřívaly jako něžný nezištný pohled. Pokud ale s patosem neumíte pracovat, zabije vás to. Z naléhavosti se stane vydírání, z chytrosti vychytralost, z dochucovadel umělá sladidla. Zjevení spojnic indie rocku, prog rocku a ema se jeví úchylněji než všechny klipy Duran Duran. Další argument proti zní, že Late Of The Pier se ještě stále drží na naších hardiscích. Hledání intertextuálního rozměru je přání otce myšlenky. Klidně bych sem mohl zkopírovat recenzi na White Lies z minulého čísla, jen teze o chatrném intelektu bych poupravil. Mám pro vás překvapení - na vině nejsou Grammatics jako kapela, devadesát procent všeho kazí Owen Brinley a jeho vokál vzdělaný vysokou školou všech frontmanů, kteří svůj přihřátý feeling neumí prodávat sofistikovaně. Byli by z toho pěkné instrumentálky. Boys od Sunflower Caravan by zase měli těžké hlavy.