13. 1. 2012 - Před dvěma lety angličtí Florence And The Machine provětrali hudební scénu s debutem Lungs a usadili se s ním na post objevu současného indie popu. Není proto divu, že druhá deska se stala ostře sledovaným zbožím.
Florence + The Machine - Ceremonials
Ceremonials se, díky bohu, oproti prvotině umírňuje, uklidňuje (What The Water Gave Me, Never Let Me Go), ostře střižený vokál Florence Welch dostává jemnější obrysy, ale v něčem je novinka podobná – opět balancuje na ostří nože současného komercializovaného popu a relativní nezávislosti. Jenže se jí to nedaří tak, jak si po debutu přáli indiefanoušci. Pár silných kousků se na druhé desce najde (např. Seven Devils), ovšem většina spadá po hlavičku infikovaných šablon. Přitom je cítit závan silného potenciálu. Hodnotu tak drží nápaditá instrumentace, intonační i technická vokální sebejistota, poetická lyričnost textu a v případě deluxe edice pár akustických verzí i tři zajímavé novinky (Remain Nameless, Strangeness And Charm a Bedroom Hymns). Ale víc z Ceremonials bohužel nevyždímáte.
ISLAND/UNIVERSAL MUSIC 55:57indiepop/electronic
