Enablers - Tundra

Exile on Mainstream Records 31:54

27. 4. 2009 - Desky mluveného slova jsou zapeklitá věc. Když jde o básníky nebo spisovatele, většinou jde především o radost z toho, slyšet je, pochopit jejich dikci a rytmus. Ty nejlepší po vzoru Kerouaka (který mimochodem i slušně zpíval) se doprovázejí někdy abstraktní, ale v jejich stylu jdoucí hudbou.

Inspirovaní psavci někdy neváhají z toho udělat rovnou písně v loureedovském talk overu. Jako geniální Nick Tosches, Richard Hell nebo úchvatná deska Présence humaine kontroverzního Michela Houellebecqa. V tomto případě jde o poetu Peta Simonella, který s různou intenzitou deklamuje své (nijak geniální či výjimečné, je třeba říct) nafoukané texty do atmosférického post rocku, který různě graduje, ohýbá se a vrcholí, když Simonell zrychlí proud slov, nebo zvýší svůj monochromatický hlas. Až na pár momentů to je nuda, připomínající bez nápadu ukecané desky Henryho Rollinse blahé paměti. Osobně doporučuji (kromě výše zmíněných mistrů) album kapitána Kirka – Williama Shatnera – Has Been. Je to barevnější, experimentálně vynalézavější, zábavnější, poetičtější, cennější a o hodně hlubší.