12. 11. 2008 - Čtveřice, která si ještě před pár lety říkala o úspěch obratným propojením crossoverové štiplavosti s chytlavým písničkářstvím, nějak záhadně poskočila v pomyslném životním cyklu kapely – Die Happy jako by „vynechali“ roky práce vydřené kýžené stádium zavedené jistoty v nejlepší formě a z mladých dravců rovnou přehodili výhybku na kolej dohrávajících rutinérů.
Die Happy - VI
GUN/SONY BMG 65:03
Alespoň tak vyznívají poslední studiové počiny a aktuální lapidárně pojmenovaná „šestka“ už je očištěna od veškeré poezie. Nejsou to úplně marné písničky bez nápadu, to určitě ne. Když si skupina střihne oddychovou desku v duchu toho, co jí jde nejpřirozeněji, nemusí to být problém. Ani to, že současná tvář Die Happy sází na dospělejší výraz, popovější produkci a odlehčenější aranžmá, není žádné stigma a už vůbec to samo o sobě neznamená, že kapela přichází o někdejší šarm. Potíž nastává, když ve finále posloucháte předvídatelnou sbírku popěvků, které plynou vlažně, bez výraznějšího náboje a nic moc nezachrání ani slyšitelný, léty získaný nadhled. V koncertním podání působí Die Happy podle dostupných pramenů dál velice přesvědčivě. Album VI však vyznívá zvláštně prázdně, unavěne, jako by skupina už neměla co říct....
