Děti deště - Love and Piss

Love and Piss chutná podobně, jako zfilmované Fimfárum od Wericha. Člověk se to bojí pustit dětem, jak strašně ošklivé to je, ale sám na tom ujíždí, snad možné s pocitem viny. A navíc, být ta deska ještě o chlup hutnější, tak by ji snad nedokázalo fyzicky přehrát žádné zařízení. Industrial a noise z ní kane jako med do čaje a všechno lepí a přitahuje k sobě, takže těch 44 minut poslechu prostě jen čekáte, že vám za zády spadne vrtulník. Texty pak jsou obsahem natolik závažné, až v nich hledáte podstatu vesmíru. (Vzpomínáte na WWW? To je přesně ono.) A tak tedy nezbývá, než to celé doporučit, protože ať budete mít pocity jakékoli (a hádám, že euforie to sotva bude), ucítíte je krystalicky. Až v konečcích prstů. Až na konci poezie.