ZOMBA RECORDINGS/SONY BMG - 58:16
Buddy Guy - Skin Deep
1. 11. 2008 - Buddy Guy, jehož kytarová technika ovlivnila třeba Otise Rushe, Stevieho Raye Vaughana nebo Erika Claptona, se svým puntíkatým Stratocasterem kraluje elektrickému blues dlouho. Tři roky po albu soulových a rhythm’n’bluesových coververzí Bring 'Em In to potvrzuje tradičnější novinka Skin Deep.
S polovinou z tuctu skladeb zatím nejpilnějšímu sběrateli bluesových cen W. C. Handyho vypomohlo několik zajímavých hostů, kterým nižší věkový průměr „kazí“ v Every Time I Sing The Blues jen zmiňovaný Clapton, samozřejmě sólem svého vysokého standardu. Hned po Guyovi však v našlápnutých Out In The Woods a That's My Home nejvíce září s žahající pedálovou steel kytaru Robert Randolph, ale nijak nezaostává ani bluesrockový Derek Trucks z Allman Brothers Bandu v Skin Deep a Too Many Years, kde se zapojí jediný dámský element v pánské jízdě: Susan Tedeschi (jen jako zpěvačka, protože by už bylo trochu překytarováno). Bluesové hranice bez problémů překračuje třeba Best Damn Fool směrem k neworleánskému r&b, Skin Deep zase k cajunu. Ale především - dvaasedmdesátiletý Buddy Guy má energii třicátníka.
