BELL X1 - Blue Lights On The Runway

Úvodní šlapající, mnohovrstevná The Ribs Of A Broken Umbrella, pulzuje, potleskává, dopřává si „la, la, la“ – plné chemických barviv, popových refrénů jak u dEUS. Do toho procítěný new wave umučený hlas Paula Noonana  s klávesami a pulzující rytmikou. Následující se ponořuje do popové melancholie a ztemňuje se. The Great Defector by mohl být ideální singl, kdyby se příliš nepřeplácal. Enigmatické texty se pídí po nějakých králíčcích a celkově se to pohybuje někde mezi Talking Heads, zapomenutými James a (lepšími) U2 nebo (horšími) XT3. Bohužel deska někde v půlce ztratí drive a nastupují příliš dlouhé balady. Pak je to ještě vláčnější a Bell X1 se vyznávají, že by „chtěli být v lepší skupině“. Až tak vtipné to tedy není. Naštěstí to je celkem barevné a sem tam se objeví slušná píseň, jako třeba Breastfed („ty jsi tak pěkná, já jsem tak mizerný“). Když se jede v synt-riffující jízdě, je to dobré, když se ale začne vylévat srdce, je lepší se rychle schovat. Irské trio se netají ambicí s tímto albem dobýt Ameriku. Možné je všechno, ale bývalí kámoši Damiena Rice příliš ujeli na svých ambicích a snaze dělat umění.