12. 1. 2012 - Ke shrnutí každého roku na alternativní scéně už skoro jako tradiční folklór patří hláška, že Bradford Cox opět vydal jednu z nejlepších desek sezóny.
Nezáleží na tom, jestli posloucháte jeho hlučnou kapelu Deerhunter nebo sólové sebezpytné alter ego Atlas Sound. Pokaždé jde o těžiště stylu. Podobné to bude při sestavování letošních komentovaných žebříčků a opět budeme mít pravdu. Nové album Atlas Sound prodlužuje v minulých letech načrtnuté tendence: depresí a úzkosti v Bradfordových nahrávkách stále ubývá, psychedelický opar a mlha opět postoupila svá další procenta důrazu na písničkářství. Fascinaci klasickými principy – když se budete trošku snažit –, vyčtete z většiny aktuálních rozhovorů. Zasněné album, které má esteticky pořád blíže do ložnice než do studia a vypovídá o tom, že snem jeho autora je čitelný folk. Cox má podle všeho stejné tužby jako třeba Thurston Moore, prezident noise rocku a ztělesnění kapely Sonic Youth. Každé předchozí Bradfordovo album jsme dosud používali k analýze jeho psychické kondice. Minule to vypadalo, že se má docela fajn. Slůvko docela teď odpadá. Což je – fajn.
4AD/ Popron 48:32
bedroom folk