18. 4. 2009 - Anime se změnili. Dvě desky předem se o nich dalo říct, že se trochu pachtí v tom, co dělají, a že jejich vize nejsou úplně jasné, prostě si jen tak hrajou a nazdar. Deska poslední je jiný kafe.
Do studia si přizvali producenta a ten jim na oplátku nabídnul tah na branku a pocit, že i oni dovedou nadchnout širší publikum. A jak nemám moc rád prvoplánovitost, protože si ji interpretuju jako zradu vlastního snu, jako touhu trefit se do vkusu mizerných, ale poslouchaných českých rádií, s eponymní deskou Anime nemám problém. Neříkám, že při poslechu desky budete jako přikovaní sedět od první do poslední minuty. Jistá monotónnost se jí bohužel nevyhnula. V sestavě bicí, basa, kytara a v minimálně experimentálním duchu desky to pravděpodobně jinak nešlo. A tak je nejlepší brát Anime v kontextu prvních dvou alb. Vzpomínáte, jak se reagovalo na Dreamer od Sunshine? Anime si teď už přestanou přehrávat inťouši, co musí vybočovat z řady. Možná se dostanou do rádia a mají šanci prorazit, protože jim byla ukázána nová cesta, které se prozatím nezpronevěřili.