9. 10. 2008 - Příští rok bude této americké kapele patnáct let, ovšem za tu dobu stačila nastřádat jen čtyři studiová alba. S předposledním Seventeen Days (2005) vyšplhala až na nejvyšší příčku americké prodejní hitparády a obdržela za ni Platinovou desku. S novinkou se to má zčásti stejně, kapela už byla na špici - na platinové ocenění čeká.
3 Doors Down - 3 Doors Down
Vzhledem k tomu, jaký sound na desce prezentuje, se ho jistě dočká. Je v něm plíživá síla. Současně ale platí, že nepřichází s ničím revolučním ani nadstandardně kvalitním. 3 Doors Down se od začátku své existence pokoušeli alternativním způsobem znásilnit klasický americký rock, až sklouzli - v podobě aktuální desky definitivně - k prostému rocku pro dospělé. Obsadili tak poměrně široké území různých fanouškovských zájmů, a jelikož už po těch letech na scéně není v jejich snažení křeč, uspívají.
V písničkách z desky jsou to takoví rádoby rozervaní chlapíci, procházející vlídnou i nevlídnou americkou krajinou a zpívající polopravdy a klišé o životě. Pozitivem alba je výtečný zvuk, dobrá práce se zvukem kytar a také neoddiskutovatelný melodický potenciál, které skladby na kolekci mají. Čím déle si ji pouštíte, tím méně nacházíte znamének "proti". Pro recenzenta je pak třeba po čtyřech posleších ji ohodnotit, aby nedospěl k plnému počtu.
V písničkách z desky jsou to takoví rádoby rozervaní chlapíci, procházející vlídnou i nevlídnou americkou krajinou a zpívající polopravdy a klišé o životě. Pozitivem alba je výtečný zvuk, dobrá práce se zvukem kytar a také neoddiskutovatelný melodický potenciál, které skladby na kolekci mají. Čím déle si ji pouštíte, tím méně nacházíte znamének "proti". Pro recenzenta je pak třeba po čtyřech posleších ji ohodnotit, aby nedospěl k plnému počtu.
