Michael Chapman – 50

PARADISE OF BACHELORS   56:36   BRITISH FOLK, SINGER-SONGWRITER

Akutní emocionální reportáž s drsnou námořnickou poetikou básníkova hlasu, podporovanou klidnou, ale tím intenzivnější a důmyslnější silou svých akustických kytarových motivů. Taková je tato deska. Na její tvorbě se sešly osobnosti – Steve Gunn, Nathan Bowles, Bridget St. John, Jimy SeiTang (Stygian Stride, Rhyton, Psychic Ills) a James Elkington. 50 hraje řadu rolí v katalogu Michaela Chapmana, které skrývá téměř tolik alb. Jak naznačuje název, je to pamětní deska, v tomto případě znamení poloviny století umělce. V roce 1966 se mladý kytarista vydal na výstavu v jazzovém klubu Cornwall jako neznámý talent a svou zkoušku změnil v rezidenci. O tři roky později natočil debut Rainmaker (nedávno vyšel na Light in the Attic) a hrál ve stejných etapách jako někteří z nejvíce vynalézavých a vlivných kytaristů té éry. Možná nikdy nedosáhl proslulosti Berta Jansche nebo Johna Martyna, ale Chapmanovy úspěchy nemůžeme pověsit na hřebík. Jeho hraní bylo progresivní dokonce i pro nejprogresivnější období britské hudby, představující komplexní gramatiku vychytávek a způsobů hraní na strunné nástroje, které přináší blues, jazz, country, raga a rock.

Chapman popisoval 50 jako své americké album a zdá se být pozoruhodné, že na naší straně Atlantiku s tím čekal tak dlouho. Během kariéry byl okouzlen a inspirován americkou hudbou a mytologií, psal písně jako krajinomalbu Západu. Natočil ne jednu, ale dvě desky (Americana I, Americana II), ale je to poprvé, kdy koncipoval a nahrál plné album ve Státech, což zní jako vyvrcholení celoživotní fascinace bývalou kolonií. Skladby mají jasné zaměření, jsou stručné, bez rušení nebo drobení. Gunn se méně zajímá o sólové umění a je více fascinovaný chemií mezi skupinou charakteristických hudebníků a přenáší tuto dynamiku na 50. Riffy jsou zvlněné a kompaktní, jako by byly poháněny nějakým vnějším zdrojem, a sóla jako taková se ohlásí zřídkakdy. 50 představuje překvapivě aktuální a téměř apokalyptickou vizi Ameriky. Je to album plné síry a hořkosti, pro historii snad ještě perfektnější, než bychom si připustili.

BEN TAIS AMUNDSSEN

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop