Warren přijel na Flédu s receptem, jak se ubavit k smr... sebevraždě.
Večírek s panem Sebevraždou
27. 11. 2008 - Hustým dýmem zavalené králičí doupě, ve kterém bůh ví čím omámení zhýralci žvýkají zkrvavenými ústy vadnoucí slunečnice. To je obrázek, který se mi promítl při zahlédnutí plakátu kombinujícího slova jako Sunflower Caravan a Warren Suicide. Fléda 26. listopadu hostila vycházející pražské instrumentální hvězdy a výraznou dvojici berlínské scény zpívající o antihrdinovi jménem Warren. Spojení powerpopových slunečnic a electro pankáčů se ukázalo být dobrým krokem - protiklady se přitahují a když se spojí, máme tu skvělý hudební večírek.
Ještě zkraje večera jsem to tak ale rozhodně neviděla. Čímkoliv s
předponou electro jsem už poněkud přesycená a navíc jsem na Flédu
nedorazila zrovna v nejlepším rozpoložení, přesto byly moje pochyby o
fajn večeru velmi rychle rozehnány, a to už prvním okupantem podia,
českou vycházející hvězdou Sunflower Caravan.
Vysvětlovat, kdo se skrývá pod trochu matoucím názvem, by bylo nejspíš zbytečné. Trojice z Prahy si už za léta své existence i bez vydané desky posbírala slušnou řádku fanoušků a teď vystrkuje své Conversky do světa. Možná proto si dovolili hodinové zpoždění a první tón nechali zaznít až v devět. Během čtyřicetiminutové show hráli spíš nové věci, přišlo však i na starší kousky jako Sympathetic.
Právě na tuhle skladbu jsem při toulání myspace kdysi klikla a rychle se tak od dalšího poslechu odradila, melodie mi přišla přesládlá a ano, chyběl mi zpěv. O to víc jsem pak byla překvapena tím, co se přede mnou odehrávalo naživo. Andy ve svých superúzkých bokovkách pobíhal kolem klavíru a hammondek umístěných uprostřed scény jako sjetý speedem, mlátil do nich prsty, pěstí, nohou i židlí a kroutil se u toho jako žížala. Takže takové hráče plodí hudební konzervatoře? Byla to strhující ukázka toho, jak se obejít jako rock and rollová kapela kompletně bez vokálů. Určitě o nich ještě hodně uslyšíme.
Kolem desáté se na podiu objevila očekávaná dvojice spolu se dvěma doprovodnými hudebníky - černošským bubeníkem a vysmátým DJem. Hned na začátek utrousili památnou větu „Hello, I am Warren Suicide!“ a odstartovali více než hodinu zábavy.
Warren Suicide je rozpolcený berlínský chlapeček. Narodil se v roce 2003. Nebo vlastně… „Warren se nikdy nenarodil, on vždycky byl,“ tvrdí jeho rodiče kytarista Nackt a zpěvačka Cherie. Zlé jazky tvrdí, že Warrenem je zakládající člen kapely Fremdkörper, který jednoho dne beze stopy zmizel. Ať je to jak chce, dnešní Warren se má čile k světu, prodává desky, jezdí po evropských městech, nechává se nosit otisknutý na prsou sličných dam a připnutý na taškách mladých rockerů.
Ale všechno je to docela jedno. Ono vlastně nepotřebujete vědět, že skupina remixovala mimo jiné i Placebo a I am X. Není třeba pátrat po tom, co za postavičku se to neustále promenáduje po plátně za čtveřicí muzikantů na pódiu. Nemusíte dokonce znát ani desky „Hello“ a „Requiem For A Missing Link“. Důležité je tady a teď. A Warren Suicide dokázali z hodiny a půl, která jim byla svěřena, vykřesat maximum.
Byla radost na ně koukat, Cherie je krásná a Nackt je charismatický sympaťák, který navíc umí velice obstojně několik vět česky. Ještě větší radost ale bylo na ně tančit. Hned od úvodní písničky se v prvních řadách objevila hráz zdvižených rukou a do konce koncertu úplně nezmizela. Lidé skákali, trhali sebou, mlátili hlavami nebo alespoň přikyvovali a sledovali vizuální exkurzi do Warrenovi duše, kde se na plátno promítaly prostřihy hospodyňky s žehličkou v ruce a klece uprostřed oblohy, kombinované s animovanou postavičkou důvěrně známou z obalů obou alb. Nemilosrdné tempo zvolnili jen na chvíli, kdy si Cherie na stage přinesla dětskou dřevěnou židličku, posadila se na ni a spustila „What´s the matter with you, am so unhappy really, I´ve forgotten since when you´re as bad as myself…“
„Warrenova energie proudí ze všech různých hudebních žánrů, umění nevyjímaje. Klasická hudba, hardcorové kytary, jazz, televize, balet, Joseph Beyus. V tom všem je něco z Warrena a naopak,“ pravil kdysi Nackt. Ve středeční večer proudila Warrenova energie Flédou, která sice byla kvantitativně zaplněná je z poloviny, kvalitativně však energií přetékala. Je pravda, že jsme ten večer neslyšeli nic nového a originálního, ale co jiného zajímá fanoušky electra, než zábava? Ta rozhodně nechyběla a proměnila pro mě docela nezáživné písničky z desky v energickou electropárty.
V tomhle jsou Warren Suicide mistři a daří se jim při tom vyvarovat kýčům I am X, kterým naposledy na Flédě předskakovali. Přesto si dovolili vtípek, který projekt Chrise Cornera při Love Planet stál zbořené podium: pozvali na stage své fanoušky. Nejdřív se lidé ostýchali, postupně se jich tam však několik společnými silami vydrápalo a s jednou fanynkou kolem krku Cherie dokonce písničku dozpívala. Po rozloučení přišly ještě dva songy a pak už Nackt poskakoval u pultu s merchandisingem, diktoval prodávající slečně ceny za trička a placky a kolem postávajícím fanouškům děkoval a děkoval za zábavný večer.
Jó, my taky děkujeme.
Vysvětlovat, kdo se skrývá pod trochu matoucím názvem, by bylo nejspíš zbytečné. Trojice z Prahy si už za léta své existence i bez vydané desky posbírala slušnou řádku fanoušků a teď vystrkuje své Conversky do světa. Možná proto si dovolili hodinové zpoždění a první tón nechali zaznít až v devět. Během čtyřicetiminutové show hráli spíš nové věci, přišlo však i na starší kousky jako Sympathetic.
Právě na tuhle skladbu jsem při toulání myspace kdysi klikla a rychle se tak od dalšího poslechu odradila, melodie mi přišla přesládlá a ano, chyběl mi zpěv. O to víc jsem pak byla překvapena tím, co se přede mnou odehrávalo naživo. Andy ve svých superúzkých bokovkách pobíhal kolem klavíru a hammondek umístěných uprostřed scény jako sjetý speedem, mlátil do nich prsty, pěstí, nohou i židlí a kroutil se u toho jako žížala. Takže takové hráče plodí hudební konzervatoře? Byla to strhující ukázka toho, jak se obejít jako rock and rollová kapela kompletně bez vokálů. Určitě o nich ještě hodně uslyšíme.
Kolem desáté se na podiu objevila očekávaná dvojice spolu se dvěma doprovodnými hudebníky - černošským bubeníkem a vysmátým DJem. Hned na začátek utrousili památnou větu „Hello, I am Warren Suicide!“ a odstartovali více než hodinu zábavy.
Warren Suicide je rozpolcený berlínský chlapeček. Narodil se v roce 2003. Nebo vlastně… „Warren se nikdy nenarodil, on vždycky byl,“ tvrdí jeho rodiče kytarista Nackt a zpěvačka Cherie. Zlé jazky tvrdí, že Warrenem je zakládající člen kapely Fremdkörper, který jednoho dne beze stopy zmizel. Ať je to jak chce, dnešní Warren se má čile k světu, prodává desky, jezdí po evropských městech, nechává se nosit otisknutý na prsou sličných dam a připnutý na taškách mladých rockerů.
Ale všechno je to docela jedno. Ono vlastně nepotřebujete vědět, že skupina remixovala mimo jiné i Placebo a I am X. Není třeba pátrat po tom, co za postavičku se to neustále promenáduje po plátně za čtveřicí muzikantů na pódiu. Nemusíte dokonce znát ani desky „Hello“ a „Requiem For A Missing Link“. Důležité je tady a teď. A Warren Suicide dokázali z hodiny a půl, která jim byla svěřena, vykřesat maximum.
Byla radost na ně koukat, Cherie je krásná a Nackt je charismatický sympaťák, který navíc umí velice obstojně několik vět česky. Ještě větší radost ale bylo na ně tančit. Hned od úvodní písničky se v prvních řadách objevila hráz zdvižených rukou a do konce koncertu úplně nezmizela. Lidé skákali, trhali sebou, mlátili hlavami nebo alespoň přikyvovali a sledovali vizuální exkurzi do Warrenovi duše, kde se na plátno promítaly prostřihy hospodyňky s žehličkou v ruce a klece uprostřed oblohy, kombinované s animovanou postavičkou důvěrně známou z obalů obou alb. Nemilosrdné tempo zvolnili jen na chvíli, kdy si Cherie na stage přinesla dětskou dřevěnou židličku, posadila se na ni a spustila „What´s the matter with you, am so unhappy really, I´ve forgotten since when you´re as bad as myself…“
„Warrenova energie proudí ze všech různých hudebních žánrů, umění nevyjímaje. Klasická hudba, hardcorové kytary, jazz, televize, balet, Joseph Beyus. V tom všem je něco z Warrena a naopak,“ pravil kdysi Nackt. Ve středeční večer proudila Warrenova energie Flédou, která sice byla kvantitativně zaplněná je z poloviny, kvalitativně však energií přetékala. Je pravda, že jsme ten večer neslyšeli nic nového a originálního, ale co jiného zajímá fanoušky electra, než zábava? Ta rozhodně nechyběla a proměnila pro mě docela nezáživné písničky z desky v energickou electropárty.
V tomhle jsou Warren Suicide mistři a daří se jim při tom vyvarovat kýčům I am X, kterým naposledy na Flédě předskakovali. Přesto si dovolili vtípek, který projekt Chrise Cornera při Love Planet stál zbořené podium: pozvali na stage své fanoušky. Nejdřív se lidé ostýchali, postupně se jich tam však několik společnými silami vydrápalo a s jednou fanynkou kolem krku Cherie dokonce písničku dozpívala. Po rozloučení přišly ještě dva songy a pak už Nackt poskakoval u pultu s merchandisingem, diktoval prodávající slečně ceny za trička a placky a kolem postávajícím fanouškům děkoval a děkoval za zábavný večer.
Jó, my taky děkujeme.
