Romští mistři koncertovali v Brně ve Staré pekárně.
Terne Čhave. Palikeras tumenge!
17. 12. 2008 - Přiznám se, že jsem včera večer viděl Terne Čhave naživo poprvé. A tak když jsem si před tím, než jsem na Starou Pekárnu zamířil, někde přečetl, že se podobají Gypsy Kings, měl jsem z toho poněkud rozpačitý pocit. Gypsy Kings jsem už totiž na rozdíl od „černých dětí“ (jak zní český překlad názvu kapely) živě hrát viděl a příliš dobrý dojem jsem si z toho neodnesl. Jejich koncert, který jsem měl tu možnost sledovat se sice nesl v duchu řemeslné a technické dokonalosti, na druhou stranu však také ve znamení profesionálního nezájmu ze strany intepretů a nulové výměny energie s publikem. Celkový dojem tak byl velmi chladný. Z toho důvodu jsem se tak trochu obával i včerejšího koncertu. Jak se však později ukázalo neměl jsem příliš proč.
První překvapení mě čekalo, když jsem do klubu dorazil, a to přibližně deset minut po osmé hodině, kdy měl koncert začínat. Terne Čhave si totiž zřejmě potrpí na dochvilnost a tak začali, ač to v dnešní době nebývá zvykem, přesně na čas.
Osobně si dělím romské kapely do dvou skupin. Ta první, mezi které patří například Gypsy Kings, nebo čeští Gulo Čar, či Gipsy.cz, hrají moderní styly hudby okořenené tradičními romskými melodiemi a obecně romským citem pro hudbu vůbec. Ta druhá se vyznačuje klasickým repertoárem tradičních „cikánských hitů“ z lidové či pololidové produkce a mezi ty se řadí různé balkánské dechovky jako Fanfare Ciocarlia a další smyčcové, cimbálové a jiné ansámbly. A Terne Čhave? Ti patří někam doprostřed, do zlatého středu.
Na jednu stranu dokáží pořádně rozproudit zábavu divokými balkánsky znějícímí rytmy, nebo rozvibrovat srdce klasicky tklivou baladou. Na stranu opačnou se se umí opřít i do vysloveně jazzových nebo funky poloh hudby, které jemně dochucují romskými prvky.
Ve Staré pekárně tudíž bylo na ten večer o zábavu vystaráno. Tango střídalo flamenco, flamenco jazzový quickstep a ten zas ohnivý čardáš. Nechyběli samozřejmě písně, které se z únavně loudavého tempa během několik minut proměnili v zběsilý tlukot srdce cikánského novomanžela, jenž na svatbě tančí od setmění až do úsvitu. Na publiku šlo navíc poznat, že si hru šestičlenného ansámblu (ve složení: dvě španělky, baskytara, bicí, housle a akordeon) užívalo.
„Černý dětem“ se koncert vydařil; s patnáctiminutovou přestávku uprostřed odehráli dvě hodiny kvalitní a temperamentní hudby. Potenciál byl ve vzduchu sice cítit větší - kapela ukončila vystoupení právě ve chvíli kdy se zdálo, že se nadechovala teprve k tomu pravému, divokému večírku ve společnosti romské hudby a navíc celý koncert si jistě zasloužil víc než jeden přídavek. Musím však konstatovat, že přestože jsem do pekárny šel tak trochu naslepo a poněkud skeptický, odcházel jsem velmi pozitivně naladěn a potěšen. Nezbývá než poděkovat v duchu celého večera – palikeras tumenge!
Osobně si dělím romské kapely do dvou skupin. Ta první, mezi které patří například Gypsy Kings, nebo čeští Gulo Čar, či Gipsy.cz, hrají moderní styly hudby okořenené tradičními romskými melodiemi a obecně romským citem pro hudbu vůbec. Ta druhá se vyznačuje klasickým repertoárem tradičních „cikánských hitů“ z lidové či pololidové produkce a mezi ty se řadí různé balkánské dechovky jako Fanfare Ciocarlia a další smyčcové, cimbálové a jiné ansámbly. A Terne Čhave? Ti patří někam doprostřed, do zlatého středu.
Na jednu stranu dokáží pořádně rozproudit zábavu divokými balkánsky znějícímí rytmy, nebo rozvibrovat srdce klasicky tklivou baladou. Na stranu opačnou se se umí opřít i do vysloveně jazzových nebo funky poloh hudby, které jemně dochucují romskými prvky.
Ve Staré pekárně tudíž bylo na ten večer o zábavu vystaráno. Tango střídalo flamenco, flamenco jazzový quickstep a ten zas ohnivý čardáš. Nechyběli samozřejmě písně, které se z únavně loudavého tempa během několik minut proměnili v zběsilý tlukot srdce cikánského novomanžela, jenž na svatbě tančí od setmění až do úsvitu. Na publiku šlo navíc poznat, že si hru šestičlenného ansámblu (ve složení: dvě španělky, baskytara, bicí, housle a akordeon) užívalo.
„Černý dětem“ se koncert vydařil; s patnáctiminutovou přestávku uprostřed odehráli dvě hodiny kvalitní a temperamentní hudby. Potenciál byl ve vzduchu sice cítit větší - kapela ukončila vystoupení právě ve chvíli kdy se zdálo, že se nadechovala teprve k tomu pravému, divokému večírku ve společnosti romské hudby a navíc celý koncert si jistě zasloužil víc než jeden přídavek. Musím však konstatovat, že přestože jsem do pekárny šel tak trochu naslepo a poněkud skeptický, odcházel jsem velmi pozitivně naladěn a potěšen. Nezbývá než poděkovat v duchu celého večera – palikeras tumenge!
