4. 11. 2008 - Akustický koncert pražských Tata Bojs s korejským Ahn Triem. Švandovo divadlo zažilo jedinečný koncert, na který nikdo jen tak nezapomene.
Tři přídavky - Není malých rokenrolí
Včera večer o půl deváté jsem zažil jeden z nejúžasnějších koncertů svého čtvrtstoletí krátkého života. Tata Bojs mám rád už hodně dlouho a byl jsem na spoustě jejich koncertů. A když se k nim ještě přidají tři slavné a krásné Korejky hrající klasickou hudbu a společně akusticky zahrají největší hity Tata Bojs, musí to dobře skončit. Dobře je ale v tomto případě až trapně nevhodné slovo.
Včera to byl až euforický zážitek a dokonalost po všech stránkách. Určitě si říkáte, že přeháním, ale v podobném duchu se o společných koncertech hudební osy Praha – Soul píše prakticky všude. Koncert ve Švandově divadle začal něco po půl deváté a byl to poslední ze čtyř pražských koncertů. Celé turné k desce smetana se tím přehouplo do své druhé poloviny, aniž by se kapela hnula z místa, jak pravil Mardoša. Ten byl hlavním průvodcem celého večera, když jako vždy komentoval jednotlivé písně. Tentokrát to bylo o to vtipnější, že své prupovídky tlumočil do angličtiny pro Ahn Trio a nutno říct, že v angličtině je ještě podstatně vtipnější než v češtině.
Aby Tatáči hned na úvod ukázali, jak to s tou jejich akustičností bude horký, zahráli dost odpíchlou Toreádorskou otázku. Žádné tichounké brnkání za světel svíček a zpěv pomalu šeptem, ale hezky z ostra hned na začátku. O něco klidnější tóny odstartovala píseň C.V.A.N., přesto jsem měl nejednou sto chutí vstát ze sedadla a užít si koncert hezky postaru. Šest hráčů bylo na podiu srovnáno do půlkruhu s Tata Bojs uprostřed a Ahn Triem jistícím na křídlech. Chlapci byli v černém a holky v bílém. Na scéně byla ještě fontána se smetanou, ve které se společná deska uprostřed vystoupení pokřtila. Každou píseň vyprovázel ohromující potlesk, který se postupně měnil v ohlušující jásot, jak se lidé přestávali ohlížet na důstojnost divadelních prostor a nechávali se strhnout. Několik písní zahráli Tata Bojs sami bez doprovodu, ze země jitřní svěžesti, když si posedali na polštářky co nejblíže publiku. A právě v tu chvíli šlo o nejlepší možnou ukázku akustického hraní, když se Bublajs doprovázel místo údery do bicí soupravy lehkými údery o svá stehna. Jednou z takto zahraných písní byla i Informační, kterou nikdy předtím na žádném „normálním“ koncertu nehráli a šlo o jeden z mnoha vrcholů večera.
Těžko vyzdvihovat jednotlivé písně, protože tím bych zároveň upozaďoval ty zbylé, což nechci. Po konci normální hrací doby následovalo tradiční prodloužení o Jaro. Bouřící Švandovo divadlo si ale své hrdiny vyžádalo znovu a dostalo na výběr, jakou píseň chce jako další přídavek. Těsně vyhrála Šťastnější před Pěšáky. Co jsem četl ohlasy na předchozí tři koncerty, tak tady tři předchozí koncerty skončily. Ne tak v neděli. Přestože už se otevřely dveře ze sálu, tak téměř nikdo neodešel. Naopak. A hvězdy večera přišly zahrát svůj třetí (!) přídavek. Hráli se Pěšáci, kde si své sólo v refrénu zopakovali půvabné sestry Ahn. Závěrečný potlesk se změnil v ovace ve stoje. Jako památku na tento dokonalý večer mi právě z reproduktorů hraje poslední album Ahn Tria a vedle něho leží na stole (v sektoru B3) Nanobook s úžasnými ilustracemi od Milana Caise.
Včera to byl až euforický zážitek a dokonalost po všech stránkách. Určitě si říkáte, že přeháním, ale v podobném duchu se o společných koncertech hudební osy Praha – Soul píše prakticky všude. Koncert ve Švandově divadle začal něco po půl deváté a byl to poslední ze čtyř pražských koncertů. Celé turné k desce smetana se tím přehouplo do své druhé poloviny, aniž by se kapela hnula z místa, jak pravil Mardoša. Ten byl hlavním průvodcem celého večera, když jako vždy komentoval jednotlivé písně. Tentokrát to bylo o to vtipnější, že své prupovídky tlumočil do angličtiny pro Ahn Trio a nutno říct, že v angličtině je ještě podstatně vtipnější než v češtině.
Aby Tatáči hned na úvod ukázali, jak to s tou jejich akustičností bude horký, zahráli dost odpíchlou Toreádorskou otázku. Žádné tichounké brnkání za světel svíček a zpěv pomalu šeptem, ale hezky z ostra hned na začátku. O něco klidnější tóny odstartovala píseň C.V.A.N., přesto jsem měl nejednou sto chutí vstát ze sedadla a užít si koncert hezky postaru. Šest hráčů bylo na podiu srovnáno do půlkruhu s Tata Bojs uprostřed a Ahn Triem jistícím na křídlech. Chlapci byli v černém a holky v bílém. Na scéně byla ještě fontána se smetanou, ve které se společná deska uprostřed vystoupení pokřtila. Každou píseň vyprovázel ohromující potlesk, který se postupně měnil v ohlušující jásot, jak se lidé přestávali ohlížet na důstojnost divadelních prostor a nechávali se strhnout. Několik písní zahráli Tata Bojs sami bez doprovodu, ze země jitřní svěžesti, když si posedali na polštářky co nejblíže publiku. A právě v tu chvíli šlo o nejlepší možnou ukázku akustického hraní, když se Bublajs doprovázel místo údery do bicí soupravy lehkými údery o svá stehna. Jednou z takto zahraných písní byla i Informační, kterou nikdy předtím na žádném „normálním“ koncertu nehráli a šlo o jeden z mnoha vrcholů večera.
Těžko vyzdvihovat jednotlivé písně, protože tím bych zároveň upozaďoval ty zbylé, což nechci. Po konci normální hrací doby následovalo tradiční prodloužení o Jaro. Bouřící Švandovo divadlo si ale své hrdiny vyžádalo znovu a dostalo na výběr, jakou píseň chce jako další přídavek. Těsně vyhrála Šťastnější před Pěšáky. Co jsem četl ohlasy na předchozí tři koncerty, tak tady tři předchozí koncerty skončily. Ne tak v neděli. Přestože už se otevřely dveře ze sálu, tak téměř nikdo neodešel. Naopak. A hvězdy večera přišly zahrát svůj třetí (!) přídavek. Hráli se Pěšáci, kde si své sólo v refrénu zopakovali půvabné sestry Ahn. Závěrečný potlesk se změnil v ovace ve stoje. Jako památku na tento dokonalý večer mi právě z reproduktorů hraje poslední album Ahn Tria a vedle něho leží na stole (v sektoru B3) Nanobook s úžasnými ilustracemi od Milana Caise.
