Nic naplat, nejlíp prostě umí zpívat černoši...
Take 6 rozezpívali přerovský Městský dům
24. 10. 2008 - Černošská šestice zpěváků vytvořila skutečně nádhernou atmosféru prvního večera jazzového festivalu v Přerově. Možná právě proto, že šlo o jubilejní 25. ročník, sem pořadatelé přizvali tuto kapelu, která bez jakýchkoliv nástrojů dokáže pouze zpěvem a rázným beat-boxem zazpívat jakoukoliv skladbu.
Nejdřív než se dostaneme k hlavní hvězdě večera, které patřil úvod článku, je třeba se určitě zmínit o kapele, která vystupovala první. Jednalo se o zcela výjimečný projekt slovenského dirigenta a kytaristy Matúše Jakabčice. Sjednotil do jednoho big bandu všechny české a slovenské jazzové hvězdy a nazval ho CZ/SK Big Band. Není prostor psát o všech členech, ale zmínit musím alespoň saxofonistu Štěpána Markoviče, kontrabasistu Petera Dvorského, trumpetistu Václava Týfu a saxofonisty Rostislava Fraše a Ondřeje Štveráčka. Pod taktovkou Jakabčice zahráli některé z jeho skladeb v originálním aranžmá. Šlo mimo jiné o skladby "Jazzvec" nebo "Light and Easy". Naštěstí celý band měl moderní jazzové smýšlení a je neusínal v sedě za pohupování klasických jazzových rytmů (i když je mám jinak velice rád). Celkový zvuk byl velmi progresivní a sólové pasáže byly příjemně okořeně freejazovými zahrávkami. Po první půli si určitě starší vyznavači jazzu, kterých bylo v sále většina, přišli na své. A tak jsem byl velmi zvědavý, jak se budou dívat na druhou půli. Sám jsem totiž tušil, jaká bude. Tušení ale ještě nic neznamená. A očekávání bývají překonána.
Před druhou půlkou večera mohl divák vidět na pódiu šest barových židlí. Objevil se Aleš Benda, který moderoval celý večer. Mimochodem Aleše Bendu můžeme znát z jeho rádiových jazzových relací nebo z jazzového kurzu ve Frýdlantu, který každoročně pořádá. A tak uvítal kapelu, která za potlesku celého sálu vplula na scénu. Začali celkem nevinnou gospelovou skladbou, která však sklouzla do hip-hopového rytmu. A to už jsem se neudržel a začal se pohupovat do rytmu. A vůbec ne sám.
Muzikanti ve svých písních vybízeli publikum ke zpěvové spolupráci a publikum to všechno s nadšením přijímalo. A právě teď je čas na jednu nejapnou poznámku. Měl jsem tu čest být před pár měsíci na bratislavském koncertu Bobbyho McFerrina a přišlo mi úžasné jak dokáže rozezpívat celou halu. Tehdy mi začalo vrtat hlavou jestli tam nemá nasazené nějaké dobrovolníky, kteří zpívají s ním a k nim se teprve chystají ostatní. Na včerejším koncertě v Přerově prohlásil Benda po první půli, že z důvodu opoždění příjezdu Take 6, musí ještě proběhnout zvuková zkouška. V tom se za mnou ozval hlas: "A my máme zkoušet s nima?" a hned poté nějaký hlas, který daného mluvčího okřikl. Možná je to domněnka, možná smyšlenost, ale myslím, že mně je vše jasné. Koneckonců proč ne, alespoň to zaručí dobrý koncert a ostatní se lépe chytají, když je ve zpěvu někdo vede.
Take 6 dále pokračovali náboženskými gospely, zaranžovanými jazzovými standardy a skončili až u písní svého mládí, které vždy jeden zpíval a ostatní členové doprovázeli. Já osobně se chytil až s nejmladším z nich. Ten rozezpíval Michaela Jacksona. Asi jsme stejný ročník. Mé nadšení dostoupilo vrcholu ve chvíli, kdy jsem viděl, že skupině nadšeně do rytmu tleskají i postarší posluchači. Od těch jsem to opravdu nečekal. A na závěr koncertu se celý velký sál Městského domu zvedl ze židlí. To si kapela více než zasloužila.
Nezbývá než doufat, že Take 6 pozvou opět pořadatelé nějakého českého jazzového festivalu a hlavně, že pozvání bude přijato. Rozhodně bych na ně šel znovu.
Před druhou půlkou večera mohl divák vidět na pódiu šest barových židlí. Objevil se Aleš Benda, který moderoval celý večer. Mimochodem Aleše Bendu můžeme znát z jeho rádiových jazzových relací nebo z jazzového kurzu ve Frýdlantu, který každoročně pořádá. A tak uvítal kapelu, která za potlesku celého sálu vplula na scénu. Začali celkem nevinnou gospelovou skladbou, která však sklouzla do hip-hopového rytmu. A to už jsem se neudržel a začal se pohupovat do rytmu. A vůbec ne sám.
Muzikanti ve svých písních vybízeli publikum ke zpěvové spolupráci a publikum to všechno s nadšením přijímalo. A právě teď je čas na jednu nejapnou poznámku. Měl jsem tu čest být před pár měsíci na bratislavském koncertu Bobbyho McFerrina a přišlo mi úžasné jak dokáže rozezpívat celou halu. Tehdy mi začalo vrtat hlavou jestli tam nemá nasazené nějaké dobrovolníky, kteří zpívají s ním a k nim se teprve chystají ostatní. Na včerejším koncertě v Přerově prohlásil Benda po první půli, že z důvodu opoždění příjezdu Take 6, musí ještě proběhnout zvuková zkouška. V tom se za mnou ozval hlas: "A my máme zkoušet s nima?" a hned poté nějaký hlas, který daného mluvčího okřikl. Možná je to domněnka, možná smyšlenost, ale myslím, že mně je vše jasné. Koneckonců proč ne, alespoň to zaručí dobrý koncert a ostatní se lépe chytají, když je ve zpěvu někdo vede.
Take 6 dále pokračovali náboženskými gospely, zaranžovanými jazzovými standardy a skončili až u písní svého mládí, které vždy jeden zpíval a ostatní členové doprovázeli. Já osobně se chytil až s nejmladším z nich. Ten rozezpíval Michaela Jacksona. Asi jsme stejný ročník. Mé nadšení dostoupilo vrcholu ve chvíli, kdy jsem viděl, že skupině nadšeně do rytmu tleskají i postarší posluchači. Od těch jsem to opravdu nečekal. A na závěr koncertu se celý velký sál Městského domu zvedl ze židlí. To si kapela více než zasloužila.
Nezbývá než doufat, že Take 6 pozvou opět pořadatelé nějakého českého jazzového festivalu a hlavně, že pozvání bude přijato. Rozhodně bych na ně šel znovu.
