Když rokenrol, tak leda Fléda
Smetana česko-korejské výroby chutnala sladce
6. 11. 2008 - Nestává se často, aby se před Flédou pokoutně kšeftovalo s lístky. Včera večer před společným koncertem českých Tata bojs a korejského Ahn Tria tomu tak bylo. I to dokazuje o jak významnou akci v kontextu české hudební scény se jednalo. Když se potom vešlo dál do uličky, kde se vinula hrůzostrašně dlouhá řada nedočkavců, bylo jasné, že se schyluje k něčemu velkému.
Nápis „vyprodáno“ na dveřích byl poněkud zbytečný. Každý si ze stále houstnoucího davu udělal obrázek sám. A když Milan Cais vyťukával paličkami první rytmus, nebylo v sále k hnutí. Kluci z Hanspaulky a holky z Manhattanu (byť rodilé Korejky) koncert odstartovali zlehka jemnou C.V.A.N. Hned druhým odehraným kusem však nastolili nadvládu energií překypujícího rokenrolu, když vzdali hold Bedřichu Smetanovi Toreadorskou otázkou. Už tady se projevila téměř dokonalá česko-korejská symbióza. Cais s Mardošou a Vláďa Bár v černých košilích a zářivě fialových kravatách na oko kontrastovali se sněhově bílými úbory korejek. Ovšem, ač se ze začátku zdály i jejich přístupy k hudbě být v přímém protikladu, nakonec k sobě přilnuli jako dva dokonale vyřezané dílky puzzle.
Absolventky slavné Julliard School of Music dodávaly hudbě Tata bojs zcela nový rozměr, kterým posunuli jejich hudbu k mezím, o jakých se českým muzikantům snad ani nesnilo. Vypjaté smyčcové party, experimentující klavír, moderní vážná hudba v té nejkvalitnější podobě, jindy zase odlehčené jazzové polohy - to vše dodávalo starým známým songům pražských „bojs“ ten správný šmrnc.
Publikum se ovšem mohlo bavit i v přestávkách mezi písněmi, které jak Mardoša tak Cais vyplňovali vtipným špičkováním s členkami orientálního tria. Oba dva si vysloveně libovali ve skutečnosti, že nechávali dívky uvádět názvy písní v češtině, obzvláště těch jazykově náročnějších. Vzájemná kulturní výměna se jako červená nit vinula celým koncertem. Tata bojs překládali své bonmoty Ahn Triu, aby z nich také něco měli (a jak poznamenala pianistka Lucia, Caisova angličtina je vskutku roztomilá).
Z průběhu večera bylo zřetelně poznat, že si jej aktéři nefalšovaně užívají. Větami ve smyslu, že brněnské publikum je to nejlepší, se kterým měli během Smetana tour tu čest, se tedy roztrhl pytel. Ale výroky, jenž by jinak vyzněly jako prázdné fráze, najednou dostaly nečekaně úpřímný rámec. Došlo na netradičně pojatou Skovku s valchou a s Mardošou obsluhujícím basový buben, nebo i na přesahy do politiky. To když Cais vysvětloval, jak zapomněl vyměnit verš „každý má své obavy“, za „každý má své Obamy“, což Lucia s odkazem na výsledek amerických voleb, komentovala slovy „Since today the world is a much better place.“
Sehraný šestičlenný koncertní stroj ke konci ještě více stupňoval atmosféru. Ahn Trio si v jednu chvíli vybralo krátkou pauzu a tři chlapi, kteří na pódiu zůstali, se posadili na jeho okraj a ve zcela intimním a akustickém duchu si užívali souznění se zaplněným sálem. Milan Cais při té příležitosti vysvětloval, že tak dělají po vzoru velkých kapel jako U2, nebo Coldplay, kteří touto formou hledají těsnější sepětí se svými fanoušky, od nichž se jinak v obrovských halách cítí odtrženi. Až by se chtělo říci, že včera si nemuseli na takové kapely hrát. Včera se takovým kapelám, tím v jak velkém stylu koncert odehráli, velmi přiblížili.
Středeční večer na Flédě sice věrně kopíroval mustr předchozích smetanových koncertů. Tedy včetně skvostně vyřešené scény s fontánou tryskající sladkou bělostnou smetanu, včetně křtu společného alba, a včetně závěrečné „písničky na přání“ při posledním přídavku. Přesto však byl v lecčems jedinečný. Ať už tím, že brněnský koncert byl jediným z celého turné při kterém diváci stáli, nebo tím, že z kapely čišela upřímná radost z vřelého přijetí. V každém případě měli pravdu ti, kteří už dříve psali, že koncertní šňůra Tata bojs za doprovodu Ahn Tria je českou koncertní událostí roku.
Absolventky slavné Julliard School of Music dodávaly hudbě Tata bojs zcela nový rozměr, kterým posunuli jejich hudbu k mezím, o jakých se českým muzikantům snad ani nesnilo. Vypjaté smyčcové party, experimentující klavír, moderní vážná hudba v té nejkvalitnější podobě, jindy zase odlehčené jazzové polohy - to vše dodávalo starým známým songům pražských „bojs“ ten správný šmrnc.
Publikum se ovšem mohlo bavit i v přestávkách mezi písněmi, které jak Mardoša tak Cais vyplňovali vtipným špičkováním s členkami orientálního tria. Oba dva si vysloveně libovali ve skutečnosti, že nechávali dívky uvádět názvy písní v češtině, obzvláště těch jazykově náročnějších. Vzájemná kulturní výměna se jako červená nit vinula celým koncertem. Tata bojs překládali své bonmoty Ahn Triu, aby z nich také něco měli (a jak poznamenala pianistka Lucia, Caisova angličtina je vskutku roztomilá).
Z průběhu večera bylo zřetelně poznat, že si jej aktéři nefalšovaně užívají. Větami ve smyslu, že brněnské publikum je to nejlepší, se kterým měli během Smetana tour tu čest, se tedy roztrhl pytel. Ale výroky, jenž by jinak vyzněly jako prázdné fráze, najednou dostaly nečekaně úpřímný rámec. Došlo na netradičně pojatou Skovku s valchou a s Mardošou obsluhujícím basový buben, nebo i na přesahy do politiky. To když Cais vysvětloval, jak zapomněl vyměnit verš „každý má své obavy“, za „každý má své Obamy“, což Lucia s odkazem na výsledek amerických voleb, komentovala slovy „Since today the world is a much better place.“
Sehraný šestičlenný koncertní stroj ke konci ještě více stupňoval atmosféru. Ahn Trio si v jednu chvíli vybralo krátkou pauzu a tři chlapi, kteří na pódiu zůstali, se posadili na jeho okraj a ve zcela intimním a akustickém duchu si užívali souznění se zaplněným sálem. Milan Cais při té příležitosti vysvětloval, že tak dělají po vzoru velkých kapel jako U2, nebo Coldplay, kteří touto formou hledají těsnější sepětí se svými fanoušky, od nichž se jinak v obrovských halách cítí odtrženi. Až by se chtělo říci, že včera si nemuseli na takové kapely hrát. Včera se takovým kapelám, tím v jak velkém stylu koncert odehráli, velmi přiblížili.
Středeční večer na Flédě sice věrně kopíroval mustr předchozích smetanových koncertů. Tedy včetně skvostně vyřešené scény s fontánou tryskající sladkou bělostnou smetanu, včetně křtu společného alba, a včetně závěrečné „písničky na přání“ při posledním přídavku. Přesto však byl v lecčems jedinečný. Ať už tím, že brněnský koncert byl jediným z celého turné při kterém diváci stáli, nebo tím, že z kapely čišela upřímná radost z vřelého přijetí. V každém případě měli pravdu ti, kteří už dříve psali, že koncertní šňůra Tata bojs za doprovodu Ahn Tria je českou koncertní událostí roku.
