V sobotu 8. listopadu se na Flédě rozbušilo srdce devíti slamerům, z nichž se volil vítěz Slam poetry 2008
Slam, jenž v srdci jambem bije
Tomáš Randus a jeho pojetí kontaktu s publikem
9. 11. 2008 - „Tohle je slam! Tady se bojuje slovy! Tady se bojuje na ostří oxymóronů! Tady slovní hříčky můžou zabíjet! Tady jazykolamy opravdu lámou jazyk!“ (Vašek Formánek)
To, že jsou slamové souboje skutečně lákavou podívanou, potvrdily davy fanoušků slamu namačkané v zaplněné Flédě. V podvečer 8. listopadu se zde konalo celostátní kolo slam poetry 2008. Devět vítězů regionálních kol se na podiu Flédy utkalo ve dvou částech exhibice, která opět trochu zdeformovala hranici mezi přednesem poezie a improvizačním divadlem. Devět osobností, které se nebály vydat napospas nemilosrdnému publiku, devět různých přístupů ke slamu, osmnáct tříminutových vystoupení. Tak nějak vypadal finálový večer, z něhož vzešel vítěz, který si odnesl 30 tisíc korun.
Osmá hodina odbyla a pod podiem se začaly tvořit hloučky stojících i sedících postav. Řada před Flédou se ne a ne zkracovat, a tak se muselo se začátkem akce malinko počkat. I přes mírné zpoždění se na podiu konečně po čase objevil moderátor Jakub Žáček, který byl výbornou volbou na post růvodce večerem. Svou pohotovostí slamerům velice zdatně sekundoval. Všechny občasné omyly (na samém začátku splet jméno prvního soutěžícího) se mu podařilo duchapřítomně oglosovat a pokud by byly jeho proslovy hodnoceny, padaly by dle mého vysoké známky.
Díky nezvěstnosti jednoho ze soutěžích se divákům ještě před samotným představení všech domácích slamerů předvedl zástupce z New Yorku, MC a DJ Tah Phrum Duh Bush. Na mírně zmatené publikum doslova vychrlil svůj anglický text o lásce a sebelásce a ty, kteří jeho slovům příliš nerozuměli, bavil alespoň svými velmi výmluvnými pohyby.
Pohřešovaný Rimmer se konečně našel, a tak si mohlo všech devět hvězd večera rozlosovat pořadí. Pravidla praví, že se účinkující ukážou divákům ve dvou kolech, přičemž v druhém kole budou mít obrácené pořadí, aby nikdo nebyl ve výhodě či nevýhodě. Pořadí bylo po pár okamžicích dáno a slamová zábava mohla začít.
Poněkud nešťastnou pozici celou soutěž otevřít a zároveň uzavřít si vylosoval Tomáš Randus, vítěz z Jablonce. Při jeho prvním vystoupení se publikum ještě ošívalo a pokřikovalo na sebe navzájem, že nevidí, ať si ti šťastnější ve předu sednou. Tomáš si pro kampaň, jak symbolicky nazval své vystoupení, nechal nadhodit slovo „zmrzlina“. Zajímavé je, jak často publikum při vymýšlení témat myslí na jídlo. Jídla se při svém rýmování Tomáš držel a jako jeden z mála se nedotkl politiky, sexu ani konkurenčních slamerů a postavil své rozjímání kromě zmrzliny na tom, že „sušenka je nejlepší posnídání.“
Ostravský MC přezdívaný GEN představoval svým oděvem, frázováním i gestikulací mírně hiphopovou polohu slam poetry. Své „obrazy fantasy“ o Floridě a slečnách utnul překvapivě brzy, už po necelých dvou a půl minutách. Jako jediný soutěžící tak nepřetáhl svůj limit a nechal si dlouhých 40 sekund k dobru.
„Dobrý večer Brňané, vy jste z Brna a já ne,“ začal tradičně Jakub Foll, který vyhrál v brněnském regionálním kole. Jak je jeho zvykem, okomentoval atmosféru, ostatní vystupující i vlastní cestu do Brna. Nakouknul do zákulisí Husy na Provázku, vlastní mysli i slamové tvorby: „Jsem brána veršů, jsem brána poezie! V našem srdci jambem bije, v srdci bije daktylem, takto vzniká čerstvý slam!“ Publikum tentokrát nadhodilo „rudou“, na kterou mu však zbylo jen posledních pár sekund vystoupení.
Jan Jílek z Olomouce se rozhodl zlomit svůj mužský jílec. Zvolil taktiku vyhrát finále jako první žena a splnit si tak svůj žensen. Exhibice plná slovních hříček nadchnula, byť se nejednalo o improvizaci, na kterou diváci zpravidla reagují nejlépe. „Stále se ptám všech prostitutek, proč zase skutek někam utek? Stále se ptám a konečně chci všechno pochvopit… konečně chci svou pochvou jsoucno uchvopit. Chci svou pochvou zvednout pochvodeň!“ Žena skrytá uvnitř Jílkova těla všechny muže prohlásila za slaměné vdovce a ukázala jim, zač je toho loket: „Jsem růže, růže, růže… jsem žena, růže, píseň, kost… každý z mužů mi teď může… jsem kost!“
Nováček na poli slam poetry a pardubický vítěz Rimmer prozradil, že informace o slamu čerpal z wikipedie. „Psali, že mám hodně používat třísla, abych tu nestál jako trumpeta. Pak tady nějaký lidi zvedaj čísla, těm mám koupit ferneta. A i když jste ve stresu, jakkoliv velikém, navažte kontakt s publikem.“ Řídil se tím do puntíku - kroužil pánví, kulil oči a namotával si na ruce šňůru mikrofonu takovým způsobem, že to jistého pána z publika přinutilo k rozhořčenému výkřiku: „Rekvizita!“ Rimmer zmínil triky, jak být o krok před protivníky, zparodoval beatbox a po vypršení limitu naplnil svá slova: „Až se ozve tři minuty deset, zahoďte mikrofon a kliďte se.“
Vašek Formánek z ústeckého kola se vydal na podium porazit svou vlastní nejistotu: „Laťka je vysoká, nejvyšší však je, když člověk má sebe za soka…“ Předvedl tříminutový slam o vlastním boji s múzou. Prosil o hyperbolu, nadsázku i nadváhu a dodával si odvahu. „Vašku nevzdávej to, ty jsi rek, ty jsi Vašek Formánek!“ Přesto si však už v prvním kole vyvěštil, že jeho výkon na příčky vítězů stačit nebude:„Vidím vlastní poraženectví, které v amoku běží do posledního útoku.“
Benjamínek soutěže, teprve osmnáctiletý Ondřej Macl z Hradce Králové předvedl dvě básně, o víře a dědečkovi. „Když ochutnám menší víno, vlastně krev tvou, v niž jsi víno změnil, vzpomenu si, že víno piju bez modlení. Jako kněz k oltáři kleká, já spíš k záchodové míse, to když alkoholu řeka s žaludkem znepřátelí se. Pane smiluj se!“ Ondřej velmi příjemně překvapil upřímností a civilností a se svým pohledem dospívajícího byl minimálně pro mě velmi příjemným osvěžením.
„V čase krátkém jako penis outsidera, v čase krátkém jako orgamus zaneprázdněného manažera, pokusím se vám předložit něco ze své duše," začal na můj vkus poněkud levně plzeňský vítěz René Jahoda a spustil své naříkání nad krizí středního věku. Zmínil Bému, Obamu i kuřimskou kauzu. Bojoval s leností vstát od televize, aby nakonec přišel email - spása světa. „A já říkám, co když je to spam?“ zděsil se a následně zvolal: „Je to slam!“ čímž elegantně ukončil dle mého typickou ukázku osvědčených triků, které zabírají na publikum.
„Definovaným zábavním produktem jsem, jsem slamem definovaným…“ uvedl svou hru se slovy vítěz pražského finále Bohdan Bláhovec a jeho fanatický projev mnohdy hraničil se zpěvem, přestože dodal, že není Kryl a jen kupuje. „Tvořím Řím, tvořím Řím, tvořím… rým, hovořím s ním,“ skládal slova a když prohlásil, že by chtěl být tichem, přemýšlela jsem, zda má na mysli ticho anebo Ticho. Po jeho vystoupení se však na podiu rozprostřelo ticho s malým „t“ a nastala krátká pauza a po ní obrácené pořadí vystupujících.
„Než jde soupeř na podium, tak ho poplivat, před tím mu dát ibuprofen do piva – akorát ne Bláhovcovi, tomu to prospívá,“ slamoval v rámci svých wikirad Rimmer. Zajímalo mě, zda během krátké přestávky něco Bohdan Bláhovec skutečně požil a zdalipak se vrátí, aby dostal (byť převážně sedící) publikum na kolena.„Ole ole, Bláhovče ty vole, dej nám trochu humoru,“ přetlumočil požadavky publika a přiznal, že „za deset bodů šel by světa kraj“. Přesto však po prvním kole tušil, že na vítězství už stěží dosáhne, a tak alespoň předvedl svou veřejnou sebevraždu, když několikanásobně za nadšených reakcí publika překročil limit.
René Jahoda navázal na email, který dostal v závěru svého předchozího vystoupení, v němž stálo: „Jdi na slam, ne na sněm!“ a pustil se do Béma, Topolánka i Tošenovského. „Poetiku, ne politiku!“ ozval se hlas davu, přesto se Renému podařilo zopakovat vysoké hodnocení poroty z prvního kola.
V ukázkách své šuplíkové tvorby pokračoval Ondřej Macl. Tentokrát sáhl po básni věnované královéhradeckému dopravnímu podniku inspirované jízdním řádem autobusové linky číslo šest a kouskem o lásce: „Pár holčiček z primy A s pohádkovým princem si mě plete. Píšou mě na internetě: Čaues, jak se máš? A když napíšu, že fajn, hned si myslí, že mě maj…“ zatímco se publikum bavilo naivitou dvanáctiletých primánek („Cos dělal o víkendu? Taky ses nudil? Máš psa?“), Ondřej se jim omlouval: „Promiňte, že zesměšňuju vaše srdíčka toužící po lásce, ale berte prosím na vědomí, že princi jsou jen v pohádce a tady vám je kdekdo zlomí…“ Potlesk byl bouřlivý.
Vašek Frománek pokračoval v přesvědčování, že on je ten pravý pro výhru soutěže. I přes svůj naléhavý tón a sliby, že „boj o rozvoj jeho trvale udržitelného ega bude hustý, bude mega“ však porotu k nejvyššímu hodnocení nepřinutil.
O vskutku originální výstup se postaral Rimmer. „Tohle je druhé kolo a všechny moje básně se mohly přetrhnout, aby v něm byly. Do užšího výběru se dostaly tři a žádná už nechce couvnout, a jelikož mám jen tři minuty, pokusím se vám je říct všechny naráz. Jedna je z mého milostného, druhá z mého cyklického a třetí z mého agnostického období.“ A jak pravil, tak se i stalo. Rimmer alias Jiří Charvát střídal polohu, výraz i téma a vtipně do sebe pletl verše jako „nad šálkem kaluže vzpomínám na muže, co mi ji vzal“, „cyklistááá, cyklistááá… umřel“ a „jak koblih plný bláta, jak osmiletý táta, jak báseň od Charváta… jsem zmatenej“. Ve svůj prospěch využil taky neustále kroužící kameru kolem a vysloužil si od poroty několik desítek.
Ženžena Jana Jílka se vrátila na podium i s Pannou Marií a jedenáctou svatozáří na hlavě. „Rozložila mi jádro na atomy. Rozložila mi játra… a co my?“ Porotu nakopal řečeno jeho vlastními slovy do molekulí a donutil je sáhnout po podobně vysokém hodnocení, jako v prvním kole. Jílkova madona sice zmizela jak pára nad gulášem, on však mizel z podia s úsměvem. Moc dobře věděl proč.
Jakub Foll ani v druhém kole neměnil své návyky a požádal o nadhoz nejpřísnějšího ze sudích. Vzdal úctu mementu Bohdana Slámy, chytal se výkřiků z publika, okomentoval ošacení soupeřů včetně hosta z Ameriky a přiznal, že: „Cítím se dnes na Flédě – hnědě – cítím se na hovno.“ Přesto si nemohl na hodnocení stěžovat.
„Hey man, to je slam a já jsem GEN!“ přiřítil se na podium GEN a svým výstupem už spíš jen uzavíral celý večer, když zval všechny na bar, ať se baví do rána.
Poslední finálové vystoupení padlo na bedra Tomášovi Randusovi, který se odhodlal opustit podium a vyšel mezi sedící lidi. Když jedné dívce daroval pásek jako vstupenku do zákulisí, přiznal, že to nedělá pro slíbených 30 tisíc, ale pro obdiv dam a kluků, co mají rádi básničky. Odcházel bosý a bez pásku.
Finalisté měli svá vystoupení za sebou, přesto se na podium dostala ještě jedna hvězda večera. Nejkrutější porotce Tomáš Klíma byl vyzván, aby si sám zkusil slamování. Rodák z Brna se nenechal zastrašit a hrdě se chopil mikrofonu, aby předvedl spontánní slam, se kterým by snad mohl v příštím regionálním kole uspět. „Musel jsem tam jít, jinak by si mysleli, že na to nemám koule,“ krčil rameny a na otázku, jestli někdy uvažoval o tom, že by se zúčastnil soutěže i jako soutěžící, řekl: „Už o tom přemýšlím dlouho, ale vždycky mi do toho něco vlezlo… uvidím příští rok." Takže si jeho jméno zapamatujte, možná se jedná o hvězdu slamu pro příští ročník.
V závěru se na podiu sešli všichni vítězové a poražení a jejich spolubojovníci. Přes samotným vyhlášením předvedl druhou dávku newyorského slamu Tah Phrum Duh Bush. Vysoká frekvence slova „shit“ bylo pro mnohé to jediné, čeho se během vystoupení chytali, přesto pobavil a dostal za to svůj vlastní růžový výtisk nejnovějšího Viewega.
A co výsledky? Třetím nejlepším slamerem letošního roku byl Jakub Foll, druhý skončil René Jahoda a vítězem slamového klání v roce 2008 se stal Jan Jílek. Toť stupnice vítězů podle náhodně zvolené poroty z řad diváků. Jako jedna z nehodnotících však musím říct, že všechny výkony byly na dobré úrovni a výsledné pořadí spíš utvořil vkus dotyčných sudí, než kvalita vystupujících, která byla vyrovnaná. Každý ze slamerů představoval trochu jiný šálek kávy ze slov a rýmů. Mně osobně nejvíc zachutnalo vystoupení Ondřeje Macla, Rimmera a Jana Jílce, bavila jsem se ale téměř u všech.
Vyhlášením ale zábava ještě zdaleka neskončila. Duchapřítomný Jan Jílec předvedl po převzetí cen stylovou anglickou děkovačku, kterou umocnil svým vtipně sebestředným překladem pohotový moderátor. Jakmile dozněly bouřlivé záchvaty smíchu publika, rozutekli se všichni na bar, kde probíhala afterparty s Tah Phrum Duh Bushem za mixážním pultem. Na parketě se mísili diváci s účinkujícími a někde v rohu si možná některá z přítomných slečen zkoušela zaslamařit u piva. Není se co divit, prosinec a s ním i mezinárodní přehlídka dívčího slamu se blíží a nějaký ten trénink se vždycky hodí.
Osmá hodina odbyla a pod podiem se začaly tvořit hloučky stojících i sedících postav. Řada před Flédou se ne a ne zkracovat, a tak se muselo se začátkem akce malinko počkat. I přes mírné zpoždění se na podiu konečně po čase objevil moderátor Jakub Žáček, který byl výbornou volbou na post růvodce večerem. Svou pohotovostí slamerům velice zdatně sekundoval. Všechny občasné omyly (na samém začátku splet jméno prvního soutěžícího) se mu podařilo duchapřítomně oglosovat a pokud by byly jeho proslovy hodnoceny, padaly by dle mého vysoké známky.
Díky nezvěstnosti jednoho ze soutěžích se divákům ještě před samotným představení všech domácích slamerů předvedl zástupce z New Yorku, MC a DJ Tah Phrum Duh Bush. Na mírně zmatené publikum doslova vychrlil svůj anglický text o lásce a sebelásce a ty, kteří jeho slovům příliš nerozuměli, bavil alespoň svými velmi výmluvnými pohyby.
Pohřešovaný Rimmer se konečně našel, a tak si mohlo všech devět hvězd večera rozlosovat pořadí. Pravidla praví, že se účinkující ukážou divákům ve dvou kolech, přičemž v druhém kole budou mít obrácené pořadí, aby nikdo nebyl ve výhodě či nevýhodě. Pořadí bylo po pár okamžicích dáno a slamová zábava mohla začít.
Poněkud nešťastnou pozici celou soutěž otevřít a zároveň uzavřít si vylosoval Tomáš Randus, vítěz z Jablonce. Při jeho prvním vystoupení se publikum ještě ošívalo a pokřikovalo na sebe navzájem, že nevidí, ať si ti šťastnější ve předu sednou. Tomáš si pro kampaň, jak symbolicky nazval své vystoupení, nechal nadhodit slovo „zmrzlina“. Zajímavé je, jak často publikum při vymýšlení témat myslí na jídlo. Jídla se při svém rýmování Tomáš držel a jako jeden z mála se nedotkl politiky, sexu ani konkurenčních slamerů a postavil své rozjímání kromě zmrzliny na tom, že „sušenka je nejlepší posnídání.“
Ostravský MC přezdívaný GEN představoval svým oděvem, frázováním i gestikulací mírně hiphopovou polohu slam poetry. Své „obrazy fantasy“ o Floridě a slečnách utnul překvapivě brzy, už po necelých dvou a půl minutách. Jako jediný soutěžící tak nepřetáhl svůj limit a nechal si dlouhých 40 sekund k dobru.
„Dobrý večer Brňané, vy jste z Brna a já ne,“ začal tradičně Jakub Foll, který vyhrál v brněnském regionálním kole. Jak je jeho zvykem, okomentoval atmosféru, ostatní vystupující i vlastní cestu do Brna. Nakouknul do zákulisí Husy na Provázku, vlastní mysli i slamové tvorby: „Jsem brána veršů, jsem brána poezie! V našem srdci jambem bije, v srdci bije daktylem, takto vzniká čerstvý slam!“ Publikum tentokrát nadhodilo „rudou“, na kterou mu však zbylo jen posledních pár sekund vystoupení.
Jan Jílek z Olomouce se rozhodl zlomit svůj mužský jílec. Zvolil taktiku vyhrát finále jako první žena a splnit si tak svůj žensen. Exhibice plná slovních hříček nadchnula, byť se nejednalo o improvizaci, na kterou diváci zpravidla reagují nejlépe. „Stále se ptám všech prostitutek, proč zase skutek někam utek? Stále se ptám a konečně chci všechno pochvopit… konečně chci svou pochvou jsoucno uchvopit. Chci svou pochvou zvednout pochvodeň!“ Žena skrytá uvnitř Jílkova těla všechny muže prohlásila za slaměné vdovce a ukázala jim, zač je toho loket: „Jsem růže, růže, růže… jsem žena, růže, píseň, kost… každý z mužů mi teď může… jsem kost!“
Nováček na poli slam poetry a pardubický vítěz Rimmer prozradil, že informace o slamu čerpal z wikipedie. „Psali, že mám hodně používat třísla, abych tu nestál jako trumpeta. Pak tady nějaký lidi zvedaj čísla, těm mám koupit ferneta. A i když jste ve stresu, jakkoliv velikém, navažte kontakt s publikem.“ Řídil se tím do puntíku - kroužil pánví, kulil oči a namotával si na ruce šňůru mikrofonu takovým způsobem, že to jistého pána z publika přinutilo k rozhořčenému výkřiku: „Rekvizita!“ Rimmer zmínil triky, jak být o krok před protivníky, zparodoval beatbox a po vypršení limitu naplnil svá slova: „Až se ozve tři minuty deset, zahoďte mikrofon a kliďte se.“
Vašek Formánek z ústeckého kola se vydal na podium porazit svou vlastní nejistotu: „Laťka je vysoká, nejvyšší však je, když člověk má sebe za soka…“ Předvedl tříminutový slam o vlastním boji s múzou. Prosil o hyperbolu, nadsázku i nadváhu a dodával si odvahu. „Vašku nevzdávej to, ty jsi rek, ty jsi Vašek Formánek!“ Přesto si však už v prvním kole vyvěštil, že jeho výkon na příčky vítězů stačit nebude:„Vidím vlastní poraženectví, které v amoku běží do posledního útoku.“
Benjamínek soutěže, teprve osmnáctiletý Ondřej Macl z Hradce Králové předvedl dvě básně, o víře a dědečkovi. „Když ochutnám menší víno, vlastně krev tvou, v niž jsi víno změnil, vzpomenu si, že víno piju bez modlení. Jako kněz k oltáři kleká, já spíš k záchodové míse, to když alkoholu řeka s žaludkem znepřátelí se. Pane smiluj se!“ Ondřej velmi příjemně překvapil upřímností a civilností a se svým pohledem dospívajícího byl minimálně pro mě velmi příjemným osvěžením.
„V čase krátkém jako penis outsidera, v čase krátkém jako orgamus zaneprázdněného manažera, pokusím se vám předložit něco ze své duše," začal na můj vkus poněkud levně plzeňský vítěz René Jahoda a spustil své naříkání nad krizí středního věku. Zmínil Bému, Obamu i kuřimskou kauzu. Bojoval s leností vstát od televize, aby nakonec přišel email - spása světa. „A já říkám, co když je to spam?“ zděsil se a následně zvolal: „Je to slam!“ čímž elegantně ukončil dle mého typickou ukázku osvědčených triků, které zabírají na publikum.
„Definovaným zábavním produktem jsem, jsem slamem definovaným…“ uvedl svou hru se slovy vítěz pražského finále Bohdan Bláhovec a jeho fanatický projev mnohdy hraničil se zpěvem, přestože dodal, že není Kryl a jen kupuje. „Tvořím Řím, tvořím Řím, tvořím… rým, hovořím s ním,“ skládal slova a když prohlásil, že by chtěl být tichem, přemýšlela jsem, zda má na mysli ticho anebo Ticho. Po jeho vystoupení se však na podiu rozprostřelo ticho s malým „t“ a nastala krátká pauza a po ní obrácené pořadí vystupujících.
„Než jde soupeř na podium, tak ho poplivat, před tím mu dát ibuprofen do piva – akorát ne Bláhovcovi, tomu to prospívá,“ slamoval v rámci svých wikirad Rimmer. Zajímalo mě, zda během krátké přestávky něco Bohdan Bláhovec skutečně požil a zdalipak se vrátí, aby dostal (byť převážně sedící) publikum na kolena.„Ole ole, Bláhovče ty vole, dej nám trochu humoru,“ přetlumočil požadavky publika a přiznal, že „za deset bodů šel by světa kraj“. Přesto však po prvním kole tušil, že na vítězství už stěží dosáhne, a tak alespoň předvedl svou veřejnou sebevraždu, když několikanásobně za nadšených reakcí publika překročil limit.
René Jahoda navázal na email, který dostal v závěru svého předchozího vystoupení, v němž stálo: „Jdi na slam, ne na sněm!“ a pustil se do Béma, Topolánka i Tošenovského. „Poetiku, ne politiku!“ ozval se hlas davu, přesto se Renému podařilo zopakovat vysoké hodnocení poroty z prvního kola.
V ukázkách své šuplíkové tvorby pokračoval Ondřej Macl. Tentokrát sáhl po básni věnované královéhradeckému dopravnímu podniku inspirované jízdním řádem autobusové linky číslo šest a kouskem o lásce: „Pár holčiček z primy A s pohádkovým princem si mě plete. Píšou mě na internetě: Čaues, jak se máš? A když napíšu, že fajn, hned si myslí, že mě maj…“ zatímco se publikum bavilo naivitou dvanáctiletých primánek („Cos dělal o víkendu? Taky ses nudil? Máš psa?“), Ondřej se jim omlouval: „Promiňte, že zesměšňuju vaše srdíčka toužící po lásce, ale berte prosím na vědomí, že princi jsou jen v pohádce a tady vám je kdekdo zlomí…“ Potlesk byl bouřlivý.
Vašek Frománek pokračoval v přesvědčování, že on je ten pravý pro výhru soutěže. I přes svůj naléhavý tón a sliby, že „boj o rozvoj jeho trvale udržitelného ega bude hustý, bude mega“ však porotu k nejvyššímu hodnocení nepřinutil.
O vskutku originální výstup se postaral Rimmer. „Tohle je druhé kolo a všechny moje básně se mohly přetrhnout, aby v něm byly. Do užšího výběru se dostaly tři a žádná už nechce couvnout, a jelikož mám jen tři minuty, pokusím se vám je říct všechny naráz. Jedna je z mého milostného, druhá z mého cyklického a třetí z mého agnostického období.“ A jak pravil, tak se i stalo. Rimmer alias Jiří Charvát střídal polohu, výraz i téma a vtipně do sebe pletl verše jako „nad šálkem kaluže vzpomínám na muže, co mi ji vzal“, „cyklistááá, cyklistááá… umřel“ a „jak koblih plný bláta, jak osmiletý táta, jak báseň od Charváta… jsem zmatenej“. Ve svůj prospěch využil taky neustále kroužící kameru kolem a vysloužil si od poroty několik desítek.
Ženžena Jana Jílka se vrátila na podium i s Pannou Marií a jedenáctou svatozáří na hlavě. „Rozložila mi jádro na atomy. Rozložila mi játra… a co my?“ Porotu nakopal řečeno jeho vlastními slovy do molekulí a donutil je sáhnout po podobně vysokém hodnocení, jako v prvním kole. Jílkova madona sice zmizela jak pára nad gulášem, on však mizel z podia s úsměvem. Moc dobře věděl proč.
Jakub Foll ani v druhém kole neměnil své návyky a požádal o nadhoz nejpřísnějšího ze sudích. Vzdal úctu mementu Bohdana Slámy, chytal se výkřiků z publika, okomentoval ošacení soupeřů včetně hosta z Ameriky a přiznal, že: „Cítím se dnes na Flédě – hnědě – cítím se na hovno.“ Přesto si nemohl na hodnocení stěžovat.
„Hey man, to je slam a já jsem GEN!“ přiřítil se na podium GEN a svým výstupem už spíš jen uzavíral celý večer, když zval všechny na bar, ať se baví do rána.
Poslední finálové vystoupení padlo na bedra Tomášovi Randusovi, který se odhodlal opustit podium a vyšel mezi sedící lidi. Když jedné dívce daroval pásek jako vstupenku do zákulisí, přiznal, že to nedělá pro slíbených 30 tisíc, ale pro obdiv dam a kluků, co mají rádi básničky. Odcházel bosý a bez pásku.
Finalisté měli svá vystoupení za sebou, přesto se na podium dostala ještě jedna hvězda večera. Nejkrutější porotce Tomáš Klíma byl vyzván, aby si sám zkusil slamování. Rodák z Brna se nenechal zastrašit a hrdě se chopil mikrofonu, aby předvedl spontánní slam, se kterým by snad mohl v příštím regionálním kole uspět. „Musel jsem tam jít, jinak by si mysleli, že na to nemám koule,“ krčil rameny a na otázku, jestli někdy uvažoval o tom, že by se zúčastnil soutěže i jako soutěžící, řekl: „Už o tom přemýšlím dlouho, ale vždycky mi do toho něco vlezlo… uvidím příští rok." Takže si jeho jméno zapamatujte, možná se jedná o hvězdu slamu pro příští ročník.
V závěru se na podiu sešli všichni vítězové a poražení a jejich spolubojovníci. Přes samotným vyhlášením předvedl druhou dávku newyorského slamu Tah Phrum Duh Bush. Vysoká frekvence slova „shit“ bylo pro mnohé to jediné, čeho se během vystoupení chytali, přesto pobavil a dostal za to svůj vlastní růžový výtisk nejnovějšího Viewega.
A co výsledky? Třetím nejlepším slamerem letošního roku byl Jakub Foll, druhý skončil René Jahoda a vítězem slamového klání v roce 2008 se stal Jan Jílek. Toť stupnice vítězů podle náhodně zvolené poroty z řad diváků. Jako jedna z nehodnotících však musím říct, že všechny výkony byly na dobré úrovni a výsledné pořadí spíš utvořil vkus dotyčných sudí, než kvalita vystupujících, která byla vyrovnaná. Každý ze slamerů představoval trochu jiný šálek kávy ze slov a rýmů. Mně osobně nejvíc zachutnalo vystoupení Ondřeje Macla, Rimmera a Jana Jílce, bavila jsem se ale téměř u všech.
Vyhlášením ale zábava ještě zdaleka neskončila. Duchapřítomný Jan Jílec předvedl po převzetí cen stylovou anglickou děkovačku, kterou umocnil svým vtipně sebestředným překladem pohotový moderátor. Jakmile dozněly bouřlivé záchvaty smíchu publika, rozutekli se všichni na bar, kde probíhala afterparty s Tah Phrum Duh Bushem za mixážním pultem. Na parketě se mísili diváci s účinkujícími a někde v rohu si možná některá z přítomných slečen zkoušela zaslamařit u piva. Není se co divit, prosinec a s ním i mezinárodní přehlídka dívčího slamu se blíží a nějaký ten trénink se vždycky hodí.
