Seriál pokračuje...

Koncert se blížil pomalu do svého konce, a v hlavě se mi začínal rodit report plný slov chvály a obdivu. O tom jak Vonda Shepard přišla, zahrála komorní A, a naladila tak celý sál na výjimečnou notu. Že po tolika letech hraní, spíše jazzově/soulovým stylem techniky hry na klavír, dokáže stále v klidnějších polohách svých písní vést správně úhoz a precizně si vyhrává svým jemným prstokladem s každičkou notou, a nespoléhá se na nezkušenost ucha diváka, což bývá častým nešvarem právě „jazzových“ klavíristů. Jak se Vonda Sheppard zbavila klišé „hlas Ally McBealové, které hlásaly všechny její plakáty v Praze. Bohužel se tomu tak nestalo. Můžeme za to poděkovat programovým ředitelům České televize. Ti neustálou recyklací seriálu Ally McBealová zajistili degradaci hudebního vkusu českých fanoušků Vondy Sheppard. Je zklamáním, že i autorka se stále veze ve stínu seriálu a zakončuje své koncerty těmito „hity“, přestože produkt, který přináší sama za sebe je daleko hudebně kvalitnější. Písně z nového alba „For Sun“, které zazněli ve skvělém podání i na koncertě, totiž zdaleka nepotřebují podbízivou distribuci prostřednictvím nekončícího každotýdenního opakování. To má za následek psychologický efekt „hitu“, který však nikdy nebyl a pouze se podprahově vnutil jako jistý přívažek rozpohybovaných obrázků. Tak se naneštěstí ze skvělého koncertu plného vynikajícího hlasového projevu nestárnoucí zpěvačky a velmi kvalitní doprovodné kapely složené z prověřených hudebníků, stal jen další díl lehce nadprůměrného až průměrného seriálu. Přídavek na melodii v češtině známou jako „Chytila sem na pasece...“ působil komicky, a absolutně nekorespondoval s překvapivě kvalitně napsanými singli z alba „For Sun“. Tomu se již podařilo odstranit neduhy zvuku 80. a počátku 90. let, a tak konečně celkový zvukový a zvláště pak samotný klavírní projev zní nadčasově. Je mi skutečně líto, že nejméně 90% přítomných si to neuvědomila, a tak za vrchol budou považovat jim toliko v hlavě omílaný přídavek „Ally Mcbealová“. To co se fanouškům seriálu zdá přijatelné, či dokonce gradací večera, by se nezainteresovanému posluchači zdálo jako kvalitativně značně odlišné vystoupení. Když si stokrát za sebou pustíte jakoukoli písničku, a stokrát se vám nebude líbit, po sto první na ní budete křepčit a jásat nad tím, že to je to nejlepší co znáte... Za zmínku tak snad stojí jen velká profesionalita Vondy Shepard, kdy po koncertě neúnavně rozdávala podpisy dlouhé minuty, při čemž působila opravdu velmi příjemným a vřelým dojmem.