22. 11. 2008 - Někdy se nepřestávám divit, co že to někteří považují za hudební klub... Aneb vynikajícně muzikální koncert skupiny -123min.
Semleté minuty
Přestože se snažím na celý včerejší koncert dívat poněkud s odstupem, a tupit tak ty nejostřejší hrany, nemůžu skrýt své rozhořčení. Do očí bijící laxnost v přístupu jednoho nejmenovaného klubu, zapadlého uprostřed nevzhledného pražského sídliště mě nutí k zamyšlení, zda mají podobné akce smysl.
Vskutku mi někdy bylo trojice hudebníků až zoufale líto. Lze namítnout, že oněch 67 platících diváků si koncert opravdu užilo, roztroušeni po sále a vyznačující vysokou míru entropie, hudebně totiž předvedly "mínusky" chod hodný francouzské restaurace. Problém byl však v obsluze hodící se maximálně tak do 4. cenové kategorie. Jak jinak si vysvětlit neustále opravování ozvučení téměř po každé skladbě, když občas až rozpačitý Bína žádal tu o zvýšení bicích, tu o snížení kytary. Specialitou místní kuchyně byl pak osvětlovač, který přišel zřejmě z angažmá v maňáskovém divadle mateřské školy.
A tak volám vraťte se prosím zpět k mlýnskému kameni, pro takovéto akce je "mínusek" škoda, chlapci se totiž opravdu snažili vynahradit technickou zaostalost muzikální kreativitou, kdy i nový bubeník Dvořáček označován některými kritiky za introvertního, předvedl několik kousků které nutily křičet duše všech přítomných: "Awesome!". A to nejen při jeho sólu a jemných parádičkách pro vytříbené uši, ale i pohotovost s níž chvíli, kdy se mu rozpadla hi-hatka, zachránil tím, že jí místo šlapání uváděl do pohybu ručně a vestoje, rozdávající publiku stále neměnou porci přesných beatů.
Mínusky prostě nikdy nezklamou a i přes všechny nepřízně osudu vás provedou celým večerem tak, že stejně odcházíte s neutuchající potřebou mít dobrou náladu a mírně přiblblým úsměvem, ať už se vám přihodilo cokoli...
Vskutku mi někdy bylo trojice hudebníků až zoufale líto. Lze namítnout, že oněch 67 platících diváků si koncert opravdu užilo, roztroušeni po sále a vyznačující vysokou míru entropie, hudebně totiž předvedly "mínusky" chod hodný francouzské restaurace. Problém byl však v obsluze hodící se maximálně tak do 4. cenové kategorie. Jak jinak si vysvětlit neustále opravování ozvučení téměř po každé skladbě, když občas až rozpačitý Bína žádal tu o zvýšení bicích, tu o snížení kytary. Specialitou místní kuchyně byl pak osvětlovač, který přišel zřejmě z angažmá v maňáskovém divadle mateřské školy.
A tak volám vraťte se prosím zpět k mlýnskému kameni, pro takovéto akce je "mínusek" škoda, chlapci se totiž opravdu snažili vynahradit technickou zaostalost muzikální kreativitou, kdy i nový bubeník Dvořáček označován některými kritiky za introvertního, předvedl několik kousků které nutily křičet duše všech přítomných: "Awesome!". A to nejen při jeho sólu a jemných parádičkách pro vytříbené uši, ale i pohotovost s níž chvíli, kdy se mu rozpadla hi-hatka, zachránil tím, že jí místo šlapání uváděl do pohybu ručně a vestoje, rozdávající publiku stále neměnou porci přesných beatů.
Mínusky prostě nikdy nezklamou a i přes všechny nepřízně osudu vás provedou celým večerem tak, že stejně odcházíte s neutuchající potřebou mít dobrou náladu a mírně přiblblým úsměvem, ať už se vám přihodilo cokoli...
