Výročí sametové revoluce se slavilo trochu jinak
Rudá záře nad pohanstvem
18. 11. 2008 - Na výročí 17. listopadu zapomněli všichni příznivci tvrdé muziky. V rámci turné The Unholy Alliance Chapter III k nám přijela trashmetalová legenda Slayer a s sebou si vzala ty nejlepší metalové spolky současnosti. Rodáci z Kalifornie možná ale přestřelili: z pozice headlinerů je málem sestřelili Trivium nebo Mastodon, kteří předvedli úžasnou show, jež si užívali daleko víc než hvězdy večera.
Metalový dýchánek začal po páté hodině, kdy na scénu vtrhli ostravští Malignant Tumour se svým punk/ harcoreovým nářezem. Během patnácti minut divák nestačil pomalu ani skupinu zaregistrovat. I tak ale bylo jasné, že na tak velkou halu začínající kapela prostě nemá, což bylo vidět i z reakcí publika, které byly sporadické, proto se těšme víc na nějaké klubové vystoupení. Víc se samozřejmě diváci těšili na Amon Amarth, Vikingy ze severu, jež jsou čím dál tím víc oblíbeni u krajanů v Německu, Polsku a hlavně u nás. Melodický death metal, který balancoval na hranici folkloru a kýče – tak by se dalo shrnout vystoupení vycházející hvězdy. Amon Amarth komunikovali vřele s publikem (frontmanova otázka: „Are you ready for metal?“ byla naprosto zbytečná a směšná), točili hlavami jak o závod, ale ve mně sympatie nezanechali ani náhodou. Prostě nic zvláštního, až na občasné upíjení z volského rohu tahouna kapely.
Na Mastodon se těšila ta část publika, která čekala od večera něco víc. Skupina se objevila v omezeném počtu kvůli zranění svého spoluhráče. I tak ale předvedla monstrózní výkon, který nenechal nikoho na pochybách, že se jedná o prvoligovou záležitost. Progresivní skladby mísily v sobě trash metal a jazzové improvizační prvky, které byly ale občas na překážku. Písně ze skvělého alba Blood Mountain splývaly v jeden hudební proud, že průměrný posluchač nechápal, kde skladba začíná a končí. Mastodon ale rozhodně nezklamali a potvrdili, že o nich ještě určitě uslyšíme (zvlášť nová skladba na závěr byla opravdu zajímavá).
Trivium je v současnosti skupina na vrcholu. Vydala skvělou desku Shogun, z níž zahrála většinu písní. Komunikovala s publikem a show byla pomalu zábavnější než favorizovaných Slayer. Old schoolový trash metal hraničí možná na hranici retra, když členové jsou oblečení v „elasťákách“ a úzkých džínách jako z osmdesátek. O hudbě se dá ale říct jen to nejlepší. Brutální vokály jsou v kontrastu s melodickými linkami, přitom vás skupina nenechala ani na chvíli vydechnout. Energie visela ve vzduchu. Oproti technickým Mastodon působili přirozeněji a rozhodně se nejednalo o takový „vidlákov“, co předvedli Amon Amarth. Trivium patří dnes k nejlepším metalovým uskupení, které ještě neřekly poslední slovo.
Co říct k vystoupení Slayer? Na úvod musím hned podotknout, že koncert byl spíše zklamáním. Nedokážu pochopit, jak tato legenda mohla připustit tak špatný zvuk, který neměla snad ani první předkapela. Rytmiky kytar byly zahlušeny, jako by skupina zkoušela v garáži a nehrála v hale pro několik tisíc lidí. Nejlépe tak vynikla skvělá sóla a Lombardovy bicí – to ale nestačí. Slayer klasicky „nekomunikovali“ s publikem, ale hráli jak utržení ze řetězu s naučenými pomalými pohyby. Divák měl pocit, že odehráli svůj set jen kvůli tomu, aby měli pokoj. Přes špatné nazvučení i tak byly skvěle zahrané War Ensemble, Seasons In The Abyss, nebo často neprávem opomíjené Ghosts Of War nebo Live Unded. Koncert doplňovaly rudé reflektory a projekce snad ze samého pekla: obrácené kříže, Adolf Hitler, esesácké přilby s logem kapely, Usama bin Ladin při Jihad. Také nutno podotknout, že v publiku se zjevilo několik členů skinheads, kteří si image kapely vyložili po svém. Slayer pak zakončili show, když zahráli kompletně celé album Reign In Blood od Angel Of Death po legendární Rainin‘ Blood, čímž oživili mrtvé songy, které měly zůstat mrtvé a zahrabané. Nakonec nepřidali ani jednu skladbu na závěr, což je přece jen zvláštní u takové veličiny. Nedá se ale říct, že bych odcházel zcela zklamán. Vibrace ale mohly být lepší.
Na Mastodon se těšila ta část publika, která čekala od večera něco víc. Skupina se objevila v omezeném počtu kvůli zranění svého spoluhráče. I tak ale předvedla monstrózní výkon, který nenechal nikoho na pochybách, že se jedná o prvoligovou záležitost. Progresivní skladby mísily v sobě trash metal a jazzové improvizační prvky, které byly ale občas na překážku. Písně ze skvělého alba Blood Mountain splývaly v jeden hudební proud, že průměrný posluchač nechápal, kde skladba začíná a končí. Mastodon ale rozhodně nezklamali a potvrdili, že o nich ještě určitě uslyšíme (zvlášť nová skladba na závěr byla opravdu zajímavá).
Trivium je v současnosti skupina na vrcholu. Vydala skvělou desku Shogun, z níž zahrála většinu písní. Komunikovala s publikem a show byla pomalu zábavnější než favorizovaných Slayer. Old schoolový trash metal hraničí možná na hranici retra, když členové jsou oblečení v „elasťákách“ a úzkých džínách jako z osmdesátek. O hudbě se dá ale říct jen to nejlepší. Brutální vokály jsou v kontrastu s melodickými linkami, přitom vás skupina nenechala ani na chvíli vydechnout. Energie visela ve vzduchu. Oproti technickým Mastodon působili přirozeněji a rozhodně se nejednalo o takový „vidlákov“, co předvedli Amon Amarth. Trivium patří dnes k nejlepším metalovým uskupení, které ještě neřekly poslední slovo.
Co říct k vystoupení Slayer? Na úvod musím hned podotknout, že koncert byl spíše zklamáním. Nedokážu pochopit, jak tato legenda mohla připustit tak špatný zvuk, který neměla snad ani první předkapela. Rytmiky kytar byly zahlušeny, jako by skupina zkoušela v garáži a nehrála v hale pro několik tisíc lidí. Nejlépe tak vynikla skvělá sóla a Lombardovy bicí – to ale nestačí. Slayer klasicky „nekomunikovali“ s publikem, ale hráli jak utržení ze řetězu s naučenými pomalými pohyby. Divák měl pocit, že odehráli svůj set jen kvůli tomu, aby měli pokoj. Přes špatné nazvučení i tak byly skvěle zahrané War Ensemble, Seasons In The Abyss, nebo často neprávem opomíjené Ghosts Of War nebo Live Unded. Koncert doplňovaly rudé reflektory a projekce snad ze samého pekla: obrácené kříže, Adolf Hitler, esesácké přilby s logem kapely, Usama bin Ladin při Jihad. Také nutno podotknout, že v publiku se zjevilo několik členů skinheads, kteří si image kapely vyložili po svém. Slayer pak zakončili show, když zahráli kompletně celé album Reign In Blood od Angel Of Death po legendární Rainin‘ Blood, čímž oživili mrtvé songy, které měly zůstat mrtvé a zahrabané. Nakonec nepřidali ani jednu skladbu na závěr, což je přece jen zvláštní u takové veličiny. Nedá se ale říct, že bych odcházel zcela zklamán. Vibrace ale mohly být lepší.
