Aneb kterak norské břicho promluvilo před rozvášněnou Flédou
Ralph Myerz a jeho pupek
31. 10. 2008 - Miluju, když se sejdu s přáteli. Brambůrky, popcorn a nohy na stole, pusa plná oblíbených historek a nálada intoxikovaná pohodou některého ze tří alb Ralpha Myerze a jeho kamarádů. Právě proto mě zajímalo, co s hudbou téhle norské partičky udělá přesídlení z domácího přehrávače do repráků brněnské Flédy. V předvečer Halloweenu jsem vyměnila šálek domácího kafe za skleničku červeného a namísto upovídaných rtů jsem nechala rozpohybovat tělo. A že bylo na co se hýbat!
Přitom to ze začátku vypadalo tak komorně. Jakoby ani jméno kapely (to si mimochodem vypůjčili z béčkových erotických filmů - Ralph Myerz byl režisér a Jack Herren jeho fiktivní kameraman), ani zvěsti o nezapomenutelné show z loňského Semtex Culture nepřitáhly hudební zvědavce. V sále postávalo jen pár hloučků pivních popíječů a pokaždé, když z dveří od šatny vykoukla hlava některého z Norů, vypadalo to, že si při pohledu na publikum rozmýšlí, jestli to nezabalit. Jakmile však do šatny dorazilo několik krabic s pizzami na posilnění Ralphova pupku, spustilo se velkolepé hudební intro z řad klasické vážné hudby a za zpěvu „Gloria, gloria“ se prostor pod podiem téměř celý zaplnil.
Začala jízda. A žádný rozjezd, rovnou cihla na plynu. Pět drsňáků se výhružně tyčilo nad diváky a mydlilo své songy. Perkusista co chvíli postával na kraji podia a rozpleskával publikum. Se zvednutou pravicí připomínal Sochu svobody. Kytarista i basista krotily své struny v občas až v krkolomných pózách a bubeník v pauzách mezi písničkami bavil publikum.
A co samotný Ralph alias DJ jménem Erlend Sellevold? Na toho zaostřily reflektory přibližně v polovině koncertu, když vytáhl svůj magický nástroj – dobře vypasený pupek, který publiku odhalil už při druhé písničce. Cvrnknutím do bradavky si svůj artefakt naladil a pustl se do oslnivé hry. Kdo nezažil, má oči pro pláč. Publikum šílelo a jízda pokročila do druhé části své hitové dráhy.
Takže takhle nějak vypadalo vystoupení, při kterém se Ralph Myerz & The Jack Herren Band dali dohromady? Erlend si tehdy pozval na podium dva kamarády, aby jeho hraní okořenili perkusemi. Nadšení bylo obrovské, a tak se zrodili elektroničtí bratříčci Röyksopp a Kings Of Convenience, kteří pocházi stejně jako Ralph Myerz z Bergenu. A že je tahle partička plodem rozvášněného klubu, jde poznat. To, co zní na desce pohodově, dostalo v živém provedení úplně jiné koule. Fléda duněla a podium praskalo pod návalem energie. Bubeník se neustále domáhal většího řevu publika a publikum nezklamalo. Jako odměnu dostalo kromě přívlastku „the coolest crowd ever“ taky ochutnávku úplně nové písničky o chlapci, co se převléká do dívčích šatů. Fléda si tak prý vyslechla exkluzivní premiéru.
Jak se blížil závěr, rozhodli se Ralph Myerz a spol. odrovnat konkurenci. Zahráli „Kill the DJ“ a odporoučeli se za obrovského aplausu zpět do šatny. Přídavky na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat, a tak Fléda dostala další porci twistu. „It´s so fucking great to see all those beautiful people dancing twist for us!“ rozplýval se potetovaný démon za bicími a děkoval a děkoval, lákal na myspace, děkoval, děkoval, sliboval další koncerty a děkoval. Nedivím se. Když říkal, že bylo potěšením hrát před takovým publikem, věřila jsem mu. Když chlapci zmizeli podruhé, potlesk, pískání i nejrůznější skandování nebraly konce. Ale ani po pár minutách neutichajícího hluku se dveře šatny znovu neotevřely. I ďáblové z Norska nejspíš musí odpočívat.
Nuže, těším se na další akci s přáteli. Brambůrky, popcorn a nohy na stole, pusa plná oblíbených historek a nálada intoxikovaná pohodou některého ze tří alb Ralpha Myrze a jeho kamarádů. Jenže po dnešním večeru už to nebude stačit. Očima budu neustále hypnotizovat obal cédéčka a čekat, až z krabičky vyletí satanáš se svou divokou show.
Začala jízda. A žádný rozjezd, rovnou cihla na plynu. Pět drsňáků se výhružně tyčilo nad diváky a mydlilo své songy. Perkusista co chvíli postával na kraji podia a rozpleskával publikum. Se zvednutou pravicí připomínal Sochu svobody. Kytarista i basista krotily své struny v občas až v krkolomných pózách a bubeník v pauzách mezi písničkami bavil publikum.
A co samotný Ralph alias DJ jménem Erlend Sellevold? Na toho zaostřily reflektory přibližně v polovině koncertu, když vytáhl svůj magický nástroj – dobře vypasený pupek, který publiku odhalil už při druhé písničce. Cvrnknutím do bradavky si svůj artefakt naladil a pustl se do oslnivé hry. Kdo nezažil, má oči pro pláč. Publikum šílelo a jízda pokročila do druhé části své hitové dráhy.
Takže takhle nějak vypadalo vystoupení, při kterém se Ralph Myerz & The Jack Herren Band dali dohromady? Erlend si tehdy pozval na podium dva kamarády, aby jeho hraní okořenili perkusemi. Nadšení bylo obrovské, a tak se zrodili elektroničtí bratříčci Röyksopp a Kings Of Convenience, kteří pocházi stejně jako Ralph Myerz z Bergenu. A že je tahle partička plodem rozvášněného klubu, jde poznat. To, co zní na desce pohodově, dostalo v živém provedení úplně jiné koule. Fléda duněla a podium praskalo pod návalem energie. Bubeník se neustále domáhal většího řevu publika a publikum nezklamalo. Jako odměnu dostalo kromě přívlastku „the coolest crowd ever“ taky ochutnávku úplně nové písničky o chlapci, co se převléká do dívčích šatů. Fléda si tak prý vyslechla exkluzivní premiéru.
Jak se blížil závěr, rozhodli se Ralph Myerz a spol. odrovnat konkurenci. Zahráli „Kill the DJ“ a odporoučeli se za obrovského aplausu zpět do šatny. Přídavky na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat, a tak Fléda dostala další porci twistu. „It´s so fucking great to see all those beautiful people dancing twist for us!“ rozplýval se potetovaný démon za bicími a děkoval a děkoval, lákal na myspace, děkoval, děkoval, sliboval další koncerty a děkoval. Nedivím se. Když říkal, že bylo potěšením hrát před takovým publikem, věřila jsem mu. Když chlapci zmizeli podruhé, potlesk, pískání i nejrůznější skandování nebraly konce. Ale ani po pár minutách neutichajícího hluku se dveře šatny znovu neotevřely. I ďáblové z Norska nejspíš musí odpočívat.
Nuže, těším se na další akci s přáteli. Brambůrky, popcorn a nohy na stole, pusa plná oblíbených historek a nálada intoxikovaná pohodou některého ze tří alb Ralpha Myrze a jeho kamarádů. Jenže po dnešním večeru už to nebude stačit. Očima budu neustále hypnotizovat obal cédéčka a čekat, až z krabičky vyletí satanáš se svou divokou show.
