Lucerna Music Bar - 22.12.2011
Předvánoční dárek nejenom pro teenagery
23. 12. 2011 - Předvánoční čtvrteční večer se prostory Lucerna Music baru zase jednou zaplnily, jak se sluší a patří. Ano, byl to jeden z dnů státního smutku, ale okřídlené „show must go on“ platí vlastně i zde.
Předvánoční čtvrteční večer se prostory Lucerna Music baru zase jednou zaplnily, jak se sluší a patří. Ano, byl to jeden z dnů státního smutku, ale okřídlené „show must go on“ platí vlastně i zde. Nakonec, jméno zemřelého ex-prezidenta Václava Havla zaznělo z pódia hned několikrát a třeba Vypsaná fixa mu věnovala jednu ze svých písniček. To bychom ale tak trochu předbíhali a vrhali se rovnou na hlavní chod. Vezměme to raději pěkně popořádku.
Prostory Lucerna Music baru se začaly plnit už něco po sedmé hodině a ve finále dosáhly prakticky stavu zaplněnosti. V předních řadách nebylo k hnutí (a to hlavní zatěžkávací zkouška pro ty, co byli pódiu nejblíže, měla teprve přijít). Pro prvního účinkujícího, Honzu Homolu, zde v podobě takřka folkového barda s akustickou kytarou, to bylo jistě velmi příjemné zjištění. Jeho set nepostrádal vtip a komunikaci s publikem. Honza jako by si místy s diváky vlastně hrál. Písničky prokládal mluveným slovem, doplňoval vše úryvky známých songů (třeba Anděl Xindla X nebo Detaily Vypsané fixy), probral něco hudební teorie a pohovořil o durových a mollových akordech (i s ukázkami). Příjemný začátek.
Mimochodem, Vypsanou fixu zamontoval do svých textů i druhý host večera. Jedna z legend naší klubové scény Vladimír Merta to měl zpočátku s kytarou a foukací harmonikou trochu složité. Jeho písně staví hodně na pozornějším vnímání textů a ty v bavícím se auditoriu snad ani nemohly dosáhnout ke každému. Otrávit se tím ale rozhodně nenechal a narůstající ohlas mu byl odměnou. Nakonec mu muzikanti z Vypsané fixy zapojili i elektrickou kytaru (sklidili za to velký aplaus natěšeného sálu) a Merta v závěru přidal i nefalšovanou gradovanou kytarovou vazbu hodnou proslulých alternativních veličin kalibru, řekněme, až takových Sonic Youth. Ze scény ho vyprovázel velký potlesk. Dlužno dodat, že si užil celou akci a při setu hlavní hvězdy večera procházel kolem pódia a fotil si jak muzikanty, tak i diváky.
Vypsaná fixa vtrhla na pódium zostra, koneckonců dobře věděla, že jí lidi, kteří se tu dnes sešli, stejně zobou z ruky. Zahájila kousky z novinkového alba Vše za 39 a Diskokaktus. Začátek to byl vcelku očekávaný, vždyť kapela vlastně právě finišuje turné k nové desce Detaily. Dobrým nápadem byla i projekce fotografií, zejména zvonky sídlištních paneláků stály za pokoukání. Lidi v předních řadách, kteří měli co dělat aby přežili ve zdraví pod tlakem řad zadních a lavinou skokanů, nebyli jenom teenageři, ale občas se našel i někdo odrostlejší. Ba dokonce i v řadách skokanů se čas od času objevil někdo, kdo neřešil datum narození v občanském průkazu.
Kdo už Fixu někdy viděl, dobře ví, že o show se stará hlavně frontman Márdi. Showmanem v pozadí pak je bubeník Pítrs, který už sice bohužel rezignoval na své tradiční koncertní číslo, kdy s činelem v ruce probíhal řadami diváků, ale přesto je jeho hraní i vizuálně zajímavé. A navíc kolik znáte tuzemských bubeníků, kteří hrají takříkajíc dole bez, tedy bosi? Dnes večer si ale fanoušci dělali vlastně show také sami. Nejen, že zpívali kusy textů, ale jak koncert postupoval dál a dál, tak se na scéně objevovali noví a noví „účinkující“ – tančili, skákali..., opravdu jich nebylo málo. Některé taneční vklady daly dokonce vzpomenout i na fakt, že právě na tento den vyzvala dobročinná organizace Baring Witness lidstvo, aby se přidalo k jejich akci „Orgasmem pro mír!“ a prožilo hromadný orgasmus. Možná se to v kotli pod scénou někomu dokonce podařilo. Ve vší stručnosti lze říci, že i divák nemrava se špetkou fantazie si jistě přišel na své. A kdyby jenom divák. V okamžicích, kdy některé z lepých slečen pluly sálem nad hlavami ostatních příchozích, i ochotných pomocných rukou rychle přibývalo. Ale co, stagediving k tomuto večeru prostě patřil. Nakonec si skočil i sám Márdi.
A co že Fixa vlastně hrála? Své zastoupení měli novinky i letité prověřené songy. V konečném důsledku to ale bylo vlastně jedno. Ať už zněla sálem Ruzyně, Holka s lebkou, Stereoid, Nina, Klenot, Barová turistika, Lunapark nebo nezbytná přídavková 1982, koncert šlapal neuvěřitelným tempem vpřed a fantastickou atmosféru v sále si užívala i kapela.
Není v Čechách tolik skupin, které dokážou s přehledem naplnit velké klubové prostory a naservírovat fanouškům kvalitní našlapaný set. Vypsaná fixa tohle zvládá hravě a navíc s jistou grácií.
