15. 2. 2012 - Mnoha jásajícím lidem se splnil sen slyšet hudbu Joy Division naživo, sociální sítě okamžitě zaplavily nadšené fanouškovské reakce. Podíváme-li se ale na vystoupení Petera Hooka a jeho The Light v pražském Lucerna Music Baru střízlivou optikou a musíme se poprat hned s několika rozpaky.
Peter Hook and The Light, Lucerna Music Bar, Praha, 12. 2. 2012
The Light Hookovi každopádně muzikantsky šlapou (a možná by šlapali lépe i bez něj). Ačkoliv lidé přišli právě kvůli němu, byl to právě on, kdo byl často nejslabším článkem kapely. Jeho slabý pěvecký projev nebyl zásadním problémem, ostatně jeho donedávna domovští New Order vždy na koncertech stavěli na jiných přednostech než na často diskutabilních instrumentálních a vokálních výkonech. Pohled co chvíli směřovaný na nápovědní pultík s texty skladeb už ale rockovému koncertu na autenticitě body ubírá výrazně. Intimní básnické zpovědi mladého, citově rozervaného Iana Curtise také zněly v podání padesátníka se strejdovským výrazem trochu nepatřičně a až nechtěně komicky. Hookymu jakoby jeho syn Jack zoka a ucha vypadl – zfleku by svého otce mohl ztvárnit v životopisném filmu o Joy Division a nepokulhává za ním ani v instrumentálních dovednostech. – svou basu zvládá s obrovským přehledem.
Koncert potvrdil, že
Hooky byl vždy tím nejrockovějším článkem
New Order – všechny odehrané skladby měly náležitý říz a když v druhé polovině koncertu přidali The Light trochu na psychedelii, nešlo koncertu nepodlehnout.
Kdo má možnost srovnání s tím, jak vybrané skladby Joy Division hráli donedávna New Order v plné sestavě, nadšení sálu úplně nesdílel. Jestli Hookyho úmyslem je pouze vzdát hold tragicky dávno zemřelému kamarádovi, je vše v naprostém pořádku – za tohle pojetí na pomezí revivalu a vzpomínkového koncertu se stydět rozhodně nemusí. Pokud si ale takhle pánové z New Order vzájemně přes koncertní pódia teď dělají naschvály, je to smutný příběh neschopnosti starých kamarádů najít společnou řeč. Nejsou ještě ve věku, kdy by měli trpět stařeckou záští. Ať se teď píše cokoliv, jejich fanoušci by stejně tuhle bandu sympatických, tuctově vyhlížejících, ale nadmíru talentovaných týpků z Manchesteru nejraději viděli pohromadě a ne dávkovanou po částech.
