„Češi, jste nejlepší!“, řekli Korpiklaani a zbourali Retro Music Hall.
Pět z pěti
16. 11. 2008 - Finnish Fire Tour. Čtyři skvělé finské kapely, tisíc prodaných lístků a litry piva! To byla sobota 15. listopadu.
Před Retro Music Hall jsem přišel okolo sedmé hodiny večerní. U vchodu už se tísnil menší dav a já se poslušně zařadil do fronty. Chvíli to trvalo, ale povedlo se! Pohyby zkušené lasice jsem se prosmýkl dovnitř. Zde jsem zabral strategické místo na schůdkách, které vedou na hlavní plochu. Nechtěl jsem se totiž zúčastnit strkanic v kotli.
Asi 4 minuty po osmé přišla na řadu první kapela. Falchion. Pro mě vcelku neznámá – a jak by také ne. Zatím stihli nahrát 2 placky, jedna jim vyšla letos ke konci září. V České republice byli poprvé. Už s prvními tóny bylo jasné, že to nejsou nějací „žabaři do počtu, aby se neřeklo“. Svěží a melodický folk metal! Po pár písních se dostalo do varu publikum, takže i kulisa byla obstojná. Bohužel nemám tuto kapelu naposlouchanou, takže nemůžu říct, jaké skladby z jaké desky zazněly. Předpokládejme však, že to byl výběr z obou desek a že mezi tím byl i jejich největší hit. Jejich asi čtyřiceti minutový set byl odměněn bouřlivým potleskem a řevem.
Netrvalo to dlouho a díky sehranosti týmu bedňáků, naklusala další kapela. Kivimetsän Druidi. Pro mě opět neznámá banda. Šestičlenná kapela v čele s velice vyvinutou zpěvačkou - po stránce hlasové, samozřejmě :). A opět…stačila jedna skladba a bylo jasné, že jde o kvalitní „materiál“. Ohromný příval energie, který tato skupina ze sebe vydala, se rezonoval v publiku. V kotli už naplno propukl mosh pit – tj. standardní strkanice. Řev a zdvižené ruce. Jednoduše…úchvatný folk metal. A když zpěvačka začala předvádět „machrovinky“ s pírky, která měla na kožených tkaničkách přivázaná na svých šatech (u kterých jí pořád padala ramínka), nebylo pro řev skoro slyšet kapelu. O to víc mě udivil fakt, že první studiové album (demonahrávky nepočítám) jim vyšlo až letos. Jo, tato banda opravdu ví, jak rozhýbat dav.
A zase rychlá přeměna do barev jiné kapely. Byl jsem rád, že se začalo věšet pozadí skupiny Battlelore (konečně skupina, co jsem znal a měl naposlouchanou!), protože dvě vystoupení před pražským museli zrušit kvůli nemoci. Když bylo dílo dokonáno, začal jejich set. Při prvních pár písních na nich skutečně byla vidět jakási únava, ale pak se rozjeli a nebylo už nic znát. I kotel pod nimi se mlel. Jako klubko hadů. Letos Battlelore vyšlo páté album, což se projevilo i v setu, hodně věcí bylo právě z této placky. Ale zazněly i staré, osvědčené fláky (Journey to Undying land, Summon the Wolves, House of Heroes…) – což nebylo rozhodně na škodu. Už chtěli odejít, ale my je nepustili a vydupali si jejich největší hit Sons of Riddermark - tedy, ne že by to pro Battlelore bylo nečekané, oni už jsou prostě kapela, která může odejít z podia a pak znovu přijít na přídavek - bohužel, víc se nám z nich dostat nepodařilo.
Po Battlelore, měli konečně na scénu přijít Korpiklaani (pamětníci si jistě vzpomenou na uskupení Shaman, které této kapele předcházelo). Pro neznalé, Korpiklaani, Lidé z pralesa, hrající veselý folk metal nejčistšího ražení jsou v České republice velice oblíbení. Letos vydali už pátou desku s názvem Korven Kuningas.
Tentokrát trvalo ladění trochu déle (to víte, namontovat parohy na bicí, dát parohy před hlavní mikrofon a nazvučit dudy, dá jednomu zabrat…). Po delší pauze se konečně ztlumila světla a Korpiklaani šli na věc! Měl jsem trochu obavu kvůli jejich setlistu, který je na FFT nestálý a má snad čtyři verze. Ale když jsem hned v první písni rozpoznal Wooden Pints, bylo mi jasné, že setlist bude nadupaný jak stádo slonů - taky že ano! Co píseň to skvost! Už jen zmiňovaná Wooden Pints je hit sám o sobě… a když se přidá Hunting Song, Cottages and Saunas, Midsummer Night, Let’s Drink, Happy Little Boozer či Beer, beer (které jsme se hlasitě dožadovali) a mnoho jiných, je úspěch jasný. Veselá kapela, kterou hrát neskutečně baví a je to na ní obrovsky vidět, se ani na chvilku nezastavila (kromě nutných pauz na pivo) a pořád udržovala publikum ve varu. Ale to už pod pódiem nebyl kotel. Byl to doslova „papiňák před výbuchem“ neskutečný mosh pit, obrovské vlny, les rukou a řev, že občas nebylo slyšet kapelu. Všechno to umocnil zpěvák, který anglicky prohlásil: „Češi, jste nejlepší!“ Když jejich vystoupení gradovalo, musely by křepčit snad i stoleté babičky s holemi. Korpiklaani se nenechali dlouho prosit a přídavek byl na světě a to vcelku pořádná porce. Když už bylo jasné, že se nevrátí, protlačil jsem se k východu a vyrazil do ulic noční Prahy. Ale pořád se mnou lomcovala nezdolná, drsná a divoká energie severu…
A jak bych hodnotil koncert celkově? Neuvěřitelně přátelská atmosféra + studené nápoje všeho druhu + skvělé kapely + dobré nazvučení = jasných 5 z 5.
Asi 4 minuty po osmé přišla na řadu první kapela. Falchion. Pro mě vcelku neznámá – a jak by také ne. Zatím stihli nahrát 2 placky, jedna jim vyšla letos ke konci září. V České republice byli poprvé. Už s prvními tóny bylo jasné, že to nejsou nějací „žabaři do počtu, aby se neřeklo“. Svěží a melodický folk metal! Po pár písních se dostalo do varu publikum, takže i kulisa byla obstojná. Bohužel nemám tuto kapelu naposlouchanou, takže nemůžu říct, jaké skladby z jaké desky zazněly. Předpokládejme však, že to byl výběr z obou desek a že mezi tím byl i jejich největší hit. Jejich asi čtyřiceti minutový set byl odměněn bouřlivým potleskem a řevem.
Netrvalo to dlouho a díky sehranosti týmu bedňáků, naklusala další kapela. Kivimetsän Druidi. Pro mě opět neznámá banda. Šestičlenná kapela v čele s velice vyvinutou zpěvačkou - po stránce hlasové, samozřejmě :). A opět…stačila jedna skladba a bylo jasné, že jde o kvalitní „materiál“. Ohromný příval energie, který tato skupina ze sebe vydala, se rezonoval v publiku. V kotli už naplno propukl mosh pit – tj. standardní strkanice. Řev a zdvižené ruce. Jednoduše…úchvatný folk metal. A když zpěvačka začala předvádět „machrovinky“ s pírky, která měla na kožených tkaničkách přivázaná na svých šatech (u kterých jí pořád padala ramínka), nebylo pro řev skoro slyšet kapelu. O to víc mě udivil fakt, že první studiové album (demonahrávky nepočítám) jim vyšlo až letos. Jo, tato banda opravdu ví, jak rozhýbat dav.
A zase rychlá přeměna do barev jiné kapely. Byl jsem rád, že se začalo věšet pozadí skupiny Battlelore (konečně skupina, co jsem znal a měl naposlouchanou!), protože dvě vystoupení před pražským museli zrušit kvůli nemoci. Když bylo dílo dokonáno, začal jejich set. Při prvních pár písních na nich skutečně byla vidět jakási únava, ale pak se rozjeli a nebylo už nic znát. I kotel pod nimi se mlel. Jako klubko hadů. Letos Battlelore vyšlo páté album, což se projevilo i v setu, hodně věcí bylo právě z této placky. Ale zazněly i staré, osvědčené fláky (Journey to Undying land, Summon the Wolves, House of Heroes…) – což nebylo rozhodně na škodu. Už chtěli odejít, ale my je nepustili a vydupali si jejich největší hit Sons of Riddermark - tedy, ne že by to pro Battlelore bylo nečekané, oni už jsou prostě kapela, která může odejít z podia a pak znovu přijít na přídavek - bohužel, víc se nám z nich dostat nepodařilo.
Po Battlelore, měli konečně na scénu přijít Korpiklaani (pamětníci si jistě vzpomenou na uskupení Shaman, které této kapele předcházelo). Pro neznalé, Korpiklaani, Lidé z pralesa, hrající veselý folk metal nejčistšího ražení jsou v České republice velice oblíbení. Letos vydali už pátou desku s názvem Korven Kuningas.
Tentokrát trvalo ladění trochu déle (to víte, namontovat parohy na bicí, dát parohy před hlavní mikrofon a nazvučit dudy, dá jednomu zabrat…). Po delší pauze se konečně ztlumila světla a Korpiklaani šli na věc! Měl jsem trochu obavu kvůli jejich setlistu, který je na FFT nestálý a má snad čtyři verze. Ale když jsem hned v první písni rozpoznal Wooden Pints, bylo mi jasné, že setlist bude nadupaný jak stádo slonů - taky že ano! Co píseň to skvost! Už jen zmiňovaná Wooden Pints je hit sám o sobě… a když se přidá Hunting Song, Cottages and Saunas, Midsummer Night, Let’s Drink, Happy Little Boozer či Beer, beer (které jsme se hlasitě dožadovali) a mnoho jiných, je úspěch jasný. Veselá kapela, kterou hrát neskutečně baví a je to na ní obrovsky vidět, se ani na chvilku nezastavila (kromě nutných pauz na pivo) a pořád udržovala publikum ve varu. Ale to už pod pódiem nebyl kotel. Byl to doslova „papiňák před výbuchem“ neskutečný mosh pit, obrovské vlny, les rukou a řev, že občas nebylo slyšet kapelu. Všechno to umocnil zpěvák, který anglicky prohlásil: „Češi, jste nejlepší!“ Když jejich vystoupení gradovalo, musely by křepčit snad i stoleté babičky s holemi. Korpiklaani se nenechali dlouho prosit a přídavek byl na světě a to vcelku pořádná porce. Když už bylo jasné, že se nevrátí, protlačil jsem se k východu a vyrazil do ulic noční Prahy. Ale pořád se mnou lomcovala nezdolná, drsná a divoká energie severu…
A jak bych hodnotil koncert celkově? Neuvěřitelně přátelská atmosféra + studené nápoje všeho druhu + skvělé kapely + dobré nazvučení = jasných 5 z 5.
