19. 3. 2009 - V pořadí třetí zastávka AC/DC byla netrpělivě očekávaná, o čemž svědčí fakt, že koncert byl beznadějně vyprodán během dvou dnů, což se u nás nepodařilo žádné jiné rockové kapele. Není se čemu divit. Legenda hard rocku natočila po osmi letech nové album Black Ice, naposledy se tady zastavila v roce 2001 za doprovodu Rammstein, a neustálé spekulace o možném posledním turné kapely napomohly jistě tomu, že se fandové báli, aby nepřišli o poslední šanci vidět svoje „skotské“ Australany.
Pekelná megashow
AC/DC uhranuli Prahu
Vyprodaná O2 aréna se otřásala v základech. Jasné skandování AC/DC před budovou, zoufalé shánění lístků na poslední chvíli, prodej ďábelských Angusových rohů – tak by se dala popsat atmosféra před vstupem. Po nemastném neslaném setu The Answer, který jasně odkazoval na sedmdesátá hardrocková léta, nastala krátká půlhodinka, než vypuknul koncert roku. AC/DC zahájili show po svém. Na plátně se vyřítila lokomotiva s číslem 666, přičemž animovaný ďábel Angus Young coby strojvůdce na nás vykolejil mohutný vlak plný syrového rock’n’rollu. Pilotní singl Rock’n’roll Train tak odstaroval set AC/DC, který byl namíchán vyváženě jak s tracky z nového alba, tak obsahoval i osvědčené staré fláky. Za tahouny večera lze označit zpěváka Briana Johnsona a čertíka Anguse Younga, který zběsile pobíhal po pódiu jak utržený ze řetězu. I když na celé kapele bylo vidět, že AC/DC značně zestárli (Malcolm Young vypadal opravdu vyčerpaně), na výkonu to nebylo ani v nejmenším znát. Během dvouhodinové show předvedli AC/DC vše, na co každý čekal. Nechyběla školní uniforma, kterou Angus během bluesové „kapavkové“ The Jack svlékl a ukázal na publikum svůj zadek se spodkami AC/DC, bimbání Johnsona ve skladbě Hell’s Bells, nebo nafukovací děva, která se zmítala na lokomotivě při Whole Lotta Rosie. AC/DC přehráli nové skladby War Machine nebo Black Ice, které potvrdily, že nestojí nijak za starým materiálem ze starších alb. Typické hity Back In Black, Hell Ain’t A Bad Place To Me, Shut Down In Flames, Dirty Deeds Done Dirt Cheap, Thunderstruck,T.N.T. tak byly zárukou, že AC/DC mají svoje místo v rockové historii zaručené. V Let There Be Rock předvedl typické sólo jako na živáku If You Want To Blood (You’ve Got It), kde se svíjel na plošině jako za mlada. Koncert dospěl do vrcholu přídavky Highway To Hell, nechyběla ani závěrečná děla v megahitu For Those About To Rock (We Salute You).
Dojmy z koncertu byly veskrze pozitivní. Jen se mi neustále vkrádala myšlenka, jak to bude vypadat, až to staří pánové zabalí. Nenastoupí místo nich megarevival The Australian AC/DC? Spekulace jsou to předčasné, nicméně stadionových kapel, které jsou mladší pod deset let, byste nenapočítali ani na prstech jedné ruky, zato cirkusová tažení přestárlých hvězd přibývá a já si netroufám být pesimistickým prorokem. Ale co! Kašleme na to! Let There Be Rock! Martin Hošna
Dojmy z koncertu byly veskrze pozitivní. Jen se mi neustále vkrádala myšlenka, jak to bude vypadat, až to staří pánové zabalí. Nenastoupí místo nich megarevival The Australian AC/DC? Spekulace jsou to předčasné, nicméně stadionových kapel, které jsou mladší pod deset let, byste nenapočítali ani na prstech jedné ruky, zato cirkusová tažení přestárlých hvězd přibývá a já si netroufám být pesimistickým prorokem. Ale co! Kašleme na to! Let There Be Rock! Martin Hošna
