Nebe nebo peklo? Tohle je Alesana živě!

_{Pro zajímavost, prohodili jsme si s Krystou pár slov před koncertem a na nás působila mile a trochu jako flegmatik.}

Na téhle události bylo zvláštní složení fanoušků – převahu tvořili emo/scene fanoušci, na druhé straně barikády bojovali příznivci moshingu. Co tyhle dvě strany spojilo, byli právě WCAR, kteří měli za celý večer nejvíce nadšenců před pódiem. Moderní metalcorová show se dvěma zpěváky přiložila k teplotě varu po iwabo svým zahajovacím breakdownem z „What I Wished I Never Had“ z aktuální desky. Výkon, který kapela podala, by přesvědčil fanouška, který zažil jejich mizérii na Never Say Die 2010 k poskytnutí druhé šance. Prezentace nových songů českým fanouškům ze zářijového alba „ Understanding What We’ve Grown to Be“ zněla tedy lépe než u té předchozí. WCAR uzavřeli svojí show přídavkem „ To Plan a Seed“ ze stejnojmenné desky.

Sladkou tečkou tohoto večera bylo vystoupení headlinera, které bohužel někteří „tvrdí fanoušci“ považovali za hudbu pro „holky“ a opustili klub. Na excelentní výkon, který Alesana podávala, bylo v sále neadekvátní počet fans. Co mohlo fanoušky zamrzet, byla absence starých songů z první a druhé desky. Na oplátku je setlist zajímavě poskládaný tvorbou z nové desky „ A Place Where the Sun Is Sillent“, která je vlastně počátkem plánované trilogie desek, doplněnou navazujícími písněmi z předchůdce „ The Emptiness“ z roku 2010 (inspirované dílem Annabel Lee od Edgarda Allana Poe). Pokud máte rádi Dante Alighieriho, poslechněte si aktuální CD, z kterého lze vyluštit příběh postavený na bázi části „ Peklo“ z díla „ Božská Komedie“.

A teď zpátky ke koncertu, při zhasnutí světla a zahájení intra fanoušci netušili, že kapela se v klidu pohybuje mezi nimi a pomaloučku se přesouvá na stage, na které zaujímají sextet své pozice. Hned jak úvodní hudba dohrála, polil screamer Dennis Lee své oddané fanoušky vodou a rozjeli to novinkou „ Hand In Hand With The Damned“.

Náš zlobivý „Lucifer“ se svým „kačeřím“ řevem doslova zatopil kotel vším, co měl po ruce, jak vodou, tak i potem fanoušků – skákal do davu, půjčoval fanouškům mikrofon, hladil slečny po hlavě nebo koukal na ně takřka z očí do očí, i „high five“ s vyvolenými bylo samozřejmostí. Ne nadarmo se mu říká Denny Diablo! Palec nahoru dáváme také za pana Shawna Milkeho, který měl na starosti kytaru a čisté vokály. Právě jeho nebeský hlas v kombinaci s protikladem pekelníka Dennise je jeden z faktorů, co dělá z Alesany úspěšnou kapelu.

Po zahrání „Beyond The Sacred Glass“ zmizela kapela zadním vchodem. Vyžádáním o přídavek nebylo moc těžké, jelikož fanoušci ukořistili Dennisovo mikrofon. „Moje vlastní věc mě zradila“ komentoval při návratu před diváky a s kapelou potvrdili svůj smysl pro humor jedinečným jammem a závěrem příběhu „ Annabel“ z „The Emptiness“.

Setlist kapely: Hand In Hand With The Damned, The Murderer, Hymn For The Shameless, (První mezihra), Circle VII: Sins Of The Lion, A Forbidden Dance, Curse Of The Virgin Canvas, (Druhá mezihra), Lullaby Of The Crucified, (Třetí mezihra), A Gilded Masquerade, The Lover, (Poslední mezihra), The Thespian, Beyond The Sacred Glass + přídavek Annabel

Krom potvrzení svých kvalit si zaslouží Alesana také poklonu za svůj vztah k fanouškům. Kluci si na velké hvězdy nehrají, od příjezdu se nikdo z nich neschovával v šatně ba naopak, neměli žádný problém s focením, s autogramy (i když pochytat všech šest členů bylo někdy komplikované jak s chycením Pokémonů) a samotný Dennis vám na požádání nakreslil i „slušný“ obrázek na památku a tím potvrzuje i slova, která nám řekl při interview: „ Alesana se nesnaží dělat hudbu, ale umění!“ Těšte se, rozhovor vychází brzy na tomhle odkazu.