24. 3. 2009 - Absolvovat turné po Moravě s kapelami My dead cat a The Mood slibovalo zažít něco opravdu netradičního. Kapely vystoupily v brněnské Melodce (spolu s Pavilon M2), ve zlínském klubu U Tetoura a kopřivnickém klubu Nora (s kapelou Fly Fly Fly).
My Dead Cat a The Mood - Moravian Tour 2009
Brno, Zlín, Koprivnice
Kapelám jako takovým asi není příliš co vytknout. Všechny jsou dávno sehrané a tvoří je docela dobří muzikanti.
My dead cat je stará známá (post-punková?) kapela z Brna. Hojně využívají vazby, výrazná rytmika, zajímavé instrumentální nápady zasahující občas až do vod math rock.
The Mood naopak tvoří něco co by se dalo popsat jako chytřejší kytarovka. Kapela má výborný zvuk a muzikanti jsou přesní jako roboti. Přesnost rytmiky a ostrý zvuk je přesně to, co kapela potřebuje. Chytlavé melodie i tvrdé, strojově přesné bicí v pozadí vás donutí se hýbat. Pravda, nutno si trošku zvykat na vysoký hlas zpěváka, za to na zvuk jeho Rickenbackeru nebo na šikovný zvuk kláves kapely si zvyknete hned. Jediný kdo zvukově trošku zaostává je baskytaristka Kristýna a to ani tak tím, že by neuměla hrát, spíše jde o zvuk jejího Jazz basu, který trochu zabijí laciný bass amp. Tak či onak, už po jednom koncertu The Mood si budete pozpěvovat popěvek „Lucky boy in this room“ ještě týden.
Pavilon m2 jsou kapelou kterou jsem poslouchal před nějakými třemi roky a pak mi nějak vypadli z hledáčku. Na koncertě mi připomněli i mou, tehdy zamilovanou písničku „Desperate legacy“. Bohužel, jejich představení na Melodce bylo takové neslané nemastné. Upřímně řečeno koncert všech tří kapel v brněnské Melodce byl takový neslaný nemastný.
Zatímco minule zvukař Melodky vykouzlil My dead cat plný popový zvuk, nyní koncert všech tří kapel dokonale zabil. Představte si punkové (a trochu math rockové Pavilon m2) „obohacené“ o metalový zvuk. Kde jindy slyšíte vazby a špinavé hry kapel bylo najednou prázdné nic. Jen klávesy My dead cat se doslova bolestně zařezávaly do uší.
Ve zlinskem klubu U Tetoura to už byla jiná. Pavilon m2 vystřídali Fly fly fly. Klub svou atmosférou tak trochu připomínal brněnský Yacht. Bezprostřední kontakt publika s kapelou pozvedl atmosféru koncertu o několik pater výš. Fly fly fly by v americe možná působili jako klišé, tady však asi moc kapel podobného formátu nenajdete. Svůj indie rock navíc ozvláštňují o samply, mají výborný zvuk a nebojí se jít do vazeb podobných hrátek. Možná jen zbytek kapely kolem frontmana působí až moc jako křoví v pořadí.
My dead cat předvedli svůj standart. Občas se potýkali se špatným zvukem. Nazvučit tuto bandu pěti zvířat asi není zrovna lehký úkol, zhruba v polovině koncertu se hladiny jednotlivých nástrojů a vokálů dostaly na kýženou úroveň a vše šlapalo jak má.
Ten večer jednoznačně patřil The Mood. Kapela si získala publikum a mě, i mnohým dalším „vtloukla“ do hlavy výše zmiňovaný popěvek „luckest boy in this room“.
Afterparty v podobě karaoke show v nás sice probudila tak trochu emo náladu, ale dalo se to vydržet a žíly si nepodřezat.
Čas mezi koncertem ve Zlíně a Kopřivnici vyplnil krátký výlet po valašské krajině.
Koncert v Kopřivnici byl vrcholem pro My dead cat. Jako první na podium ovšem přišli Fly fly fly. Jejich vystoupení trochu rozhodila nějaká kopřivnická dívčina, která po nich, pod vlivem bůh ví jakých látek, chtěla zahrát něco od Nirvany. Frontman ji udělal radost alespoň úvodními tóny legendární Smells like teen spirit, navíc ji ujistil, že The Mood jsou takový revival Nirvany a hrají od ní tři skladby.
No, The Mood nakonec žádný cover Nirvany nepředvedli, ale dívčinu snad nezklamali. Standart, který minule předvedli MDC nyní předvedli The Mood. Možná jim trošku ubral čistý zvuk, který jim sebral něco málo basových tónů. Přesto si udrželi svou laťku a byli zábavní a upoutali publikum.
Kapelou posledního večera ale byli My dead cat. Přece jen Kopřivnice asi více fandí tvrdším kapelám. My dead cat dostali ten zvuk, který potřebují. Celý koncert působili uvolněně a lidi na jejich hudbu reagovali. My dead cat jsem viděl několikrát, ale to co si přichystali jako přídavek do Kopřivnice, jsem u nich ještě neviděl. Na poslední dvě skladby si kytarista Rosi vyměnil post s klávesákem Igorem. V této pozměněné sestavě předvedli dvě skladby tak trochu se vymykající z jejich normální tvorby. Navíc těžko uvěřit, že někdo jako je Rosi ze sebe dokáže vydat tak hrubý vokál, jako předvedl právě při posledních dvou skladbách.
The Mood naopak tvoří něco co by se dalo popsat jako chytřejší kytarovka. Kapela má výborný zvuk a muzikanti jsou přesní jako roboti. Přesnost rytmiky a ostrý zvuk je přesně to, co kapela potřebuje. Chytlavé melodie i tvrdé, strojově přesné bicí v pozadí vás donutí se hýbat. Pravda, nutno si trošku zvykat na vysoký hlas zpěváka, za to na zvuk jeho Rickenbackeru nebo na šikovný zvuk kláves kapely si zvyknete hned. Jediný kdo zvukově trošku zaostává je baskytaristka Kristýna a to ani tak tím, že by neuměla hrát, spíše jde o zvuk jejího Jazz basu, který trochu zabijí laciný bass amp. Tak či onak, už po jednom koncertu The Mood si budete pozpěvovat popěvek „Lucky boy in this room“ ještě týden.
Pavilon m2 jsou kapelou kterou jsem poslouchal před nějakými třemi roky a pak mi nějak vypadli z hledáčku. Na koncertě mi připomněli i mou, tehdy zamilovanou písničku „Desperate legacy“. Bohužel, jejich představení na Melodce bylo takové neslané nemastné. Upřímně řečeno koncert všech tří kapel v brněnské Melodce byl takový neslaný nemastný.
Zatímco minule zvukař Melodky vykouzlil My dead cat plný popový zvuk, nyní koncert všech tří kapel dokonale zabil. Představte si punkové (a trochu math rockové Pavilon m2) „obohacené“ o metalový zvuk. Kde jindy slyšíte vazby a špinavé hry kapel bylo najednou prázdné nic. Jen klávesy My dead cat se doslova bolestně zařezávaly do uší.
Ve zlinskem klubu U Tetoura to už byla jiná. Pavilon m2 vystřídali Fly fly fly. Klub svou atmosférou tak trochu připomínal brněnský Yacht. Bezprostřední kontakt publika s kapelou pozvedl atmosféru koncertu o několik pater výš. Fly fly fly by v americe možná působili jako klišé, tady však asi moc kapel podobného formátu nenajdete. Svůj indie rock navíc ozvláštňují o samply, mají výborný zvuk a nebojí se jít do vazeb podobných hrátek. Možná jen zbytek kapely kolem frontmana působí až moc jako křoví v pořadí.
My dead cat předvedli svůj standart. Občas se potýkali se špatným zvukem. Nazvučit tuto bandu pěti zvířat asi není zrovna lehký úkol, zhruba v polovině koncertu se hladiny jednotlivých nástrojů a vokálů dostaly na kýženou úroveň a vše šlapalo jak má.
Ten večer jednoznačně patřil The Mood. Kapela si získala publikum a mě, i mnohým dalším „vtloukla“ do hlavy výše zmiňovaný popěvek „luckest boy in this room“.
Afterparty v podobě karaoke show v nás sice probudila tak trochu emo náladu, ale dalo se to vydržet a žíly si nepodřezat.
Čas mezi koncertem ve Zlíně a Kopřivnici vyplnil krátký výlet po valašské krajině.
Koncert v Kopřivnici byl vrcholem pro My dead cat. Jako první na podium ovšem přišli Fly fly fly. Jejich vystoupení trochu rozhodila nějaká kopřivnická dívčina, která po nich, pod vlivem bůh ví jakých látek, chtěla zahrát něco od Nirvany. Frontman ji udělal radost alespoň úvodními tóny legendární Smells like teen spirit, navíc ji ujistil, že The Mood jsou takový revival Nirvany a hrají od ní tři skladby.
No, The Mood nakonec žádný cover Nirvany nepředvedli, ale dívčinu snad nezklamali. Standart, který minule předvedli MDC nyní předvedli The Mood. Možná jim trošku ubral čistý zvuk, který jim sebral něco málo basových tónů. Přesto si udrželi svou laťku a byli zábavní a upoutali publikum.
Kapelou posledního večera ale byli My dead cat. Přece jen Kopřivnice asi více fandí tvrdším kapelám. My dead cat dostali ten zvuk, který potřebují. Celý koncert působili uvolněně a lidi na jejich hudbu reagovali. My dead cat jsem viděl několikrát, ale to co si přichystali jako přídavek do Kopřivnice, jsem u nich ještě neviděl. Na poslední dvě skladby si kytarista Rosi vyměnil post s klávesákem Igorem. V této pozměněné sestavě předvedli dvě skladby tak trochu se vymykající z jejich normální tvorby. Navíc těžko uvěřit, že někdo jako je Rosi ze sebe dokáže vydat tak hrubý vokál, jako předvedl právě při posledních dvou skladbách.
Ač turné začalo do nebe volající nudou v brněnské Melodce, pokračovalo zábavnými večírky ve Zlíně a Kopřivnici. Snad si kapely spraví v Brně tu trochu pošramocenou pověst.
Více v audiovizuálním materiálu.
