13. 4. 2009 - Metalová show finských Lordi
Lordi v Plzni
Na místo činu jsem dorazil zhruba hodinu před začátkem. A překvapila mě poměrně velká fronta, která již čekala před vstupem. Několikrát se ozvalo skandování a fanoušci pokřikovali „Hard Rock Hallelujah“. První, co mě zaujalo, bylo věkové rozložení publika. Od capartů, kteří právě nastoupili na základní školu (v doprovodu rodičů) přes mladé metalisty a čerstvé čtyřicátníky, po starší pány v trikách Iron Maiden a podobných skupin.
Koncert začal přesně a to první předkapelou, Brandon Ashley And The SilverBugs. Poctivě zahraný set, který byl mixem metalu a HC trval zhruba půl hodiny. Ač se zpěvák snažil rozhýbat první řady svým neustálým „Jump, jump, jump“ moc se mu to nedařilo. Tím ale nechci říct, že by byli vyloženě špatní. Holt těžký úděl předkapel. Jedno plus, aspoň pro pány z publika to ale mělo. Spoře oděnou tanečnici, která doplňovala kapelu. Několikrát jsem vedle sebe zaslechl: „Natáčej to vole, to se jentak nevidí“
Jako support číslo dvě po menších úpravách pódia přiběhla formace Fatal Smile. Uječené máničky, písně jedna jako druhá. Sebevědomí jím nechybělo a hrdě prohlašovali, že jsou nejlepší kapelou Švédska (zapomněli jste na The Hives pánové). A když už jsem doufal, že bude konec jejich parodii na heavy metal ohlásili ještě další dvě písně. Nuda.
Půl hodiny úprav pódia, ladění nástrojů a ve čtvrt na jedenáct (!) jsme se konečně dočkali hlavních hvězd večera. Za zvuku intra z posledního alba Deadache nastoupila kapela Lordi. A skončili těsně před dvanáctou. Pódium bylo upraveno do podoby pitevny, po straně byla šibenice, na které bylo pověšeno v igelitovém pytli tělo. Nutno podotknout, že hezkého posmrtného zacházení se mu nedostalo. Na tom nese vinu kytarista Amen, který mu mnohokrát uštědřil ránu kytarou, až to vypadalo, že ze stojanu spadne. Takovéto hrátky byly na denním pořádku. Ať už byl kytarista Ox přiveden na pódium v řetězech a svému doprovodu následně utrhl ruku i s řetězem a pak ji vítězně pověsil na šibenici, nebo klávesistka Awa „spárovala“ dvojici nemrtvých tanečníků kůlem.
Setlist koncertu se skládal převážně z posledních dvou desek - „The Arockalypse“ a „ Deadeche“. Jako první zazněla „Girls Go Chopping“, později“ Raise Hell In Heaven“ nebo například „Bite It Like A Bulldog“. Z předchozího alba oblíbená „Who's Your Daddy?“ nebo také „They Only Come Out At Night“.
Z již tradičního repertoáru zazněla skladba „Blood Red Sandman“, při které poprvé Mr. Lordi změnil pokrývku hlavy a jal se do publika rozhazovat z pytle červené papírky. Byl mi sympatičtější než Santa Claus. Mr. Lordi měnil během koncertu části obleku poměrně často. Další mezihra se nesla v duchu fyzické likvidace nemrtvého mistra Shaolin, jemuž bubeník Kita uřízl hlavu katanou a hrdě si ji nabodl na konstrukci svých bicích. Takových teatrálností byl celý koncert plný a nutno podotknout, že tím s přehledem převyšoval stránku hudební. Lordi mají pár hitů, ovšem ostatní skladby spadají do šedivého průměru a postupně mi některé splývali do jednoho celku. Nudit jsem se ale nestačil třeba taky proto že Mr. Lordi začal na pitevním stole rozřezávat figurínu, která stále nechtěla odejít do věčných lovišť. Během této scénky si Mr. Lordi navlékl zástěru, aby se náhodou nezašpinil.
Jak byl koncert u poloviny přišla chvíle kytaristy s přezdívkou Amen. Na pódiu zůstal pouze on a takřka zaplněné hale ukázal své kytarové umění. Takto zahrál například úvod Sweet Child Of Mine od Guns N Roses.
Zbytek koncertu byl plný osvědčených hitů s příměsí novinek. Kapela se poté odebrala do zákulisí, ovšem diváci ještě neměli morbidností dost. Přídavek v podobě tří skladeb na sebe nenechal čekat. Hitovku „Would You Love A Monsterman“ následovala skladba „Devil Is A Loser“, při které Mr. Lordi roztáhl svá křídla a připomínal padlého anděla. Po chvíli v zákulisí přišla skladba, která skupinu Lordi celosvětově proslavila. Nejdřív si ji ovšem fandové za pobízení klávesistky Awy museli vykřičet. Hard Rock Hallelujah s kapelou zpívala snad celá hala. Povedený závěr to rozhodně byl. Nastalo loučení s fanoušky, rozhazování zakrvavených ručníků a trsátek a hodinu a tři čtvrte dlouhý koncert byl u konce.
Koncert by bez své vizuální a teatrální složky zapadl. To nebudu popírat. Na Lordi je lepší se jít podívat, než si je poslechnout. Pokud máte rádi černý humor, morbidnosti všeho druhu s velkou porcí nadsázky a kila latexu tak nezbývá než doporučit. Jedinci, hledajícímu úžasný hudební zážitek, rozhodně nedoporučuji. Slabším povahám, kterým by mohlo vadit, že Mr. Lordi zpívá s kýblem plným uřezaných končetin by z koncertu určitě dobře nebylo.
