18. 11. 2008 - Na poslední zastávce Československo tour přivítala Daniela Landu zaplněná ČEZ Aréna a stálo to za to. Ačkoliv Landa koncertuje nerad, bylo na něm vidět, že si to zase užívá
Landa si podmanil i Plzeň
Brány ČEZ arény se otevřely chvíli po šesté hodině a fanoušci Daniela Landy z Plzně a okolí se v ten moment dočkali startu posledního koncertu šňůry Československo Tour 2008. Nastaly dvě hodiny přešlapování na místě a chvíli po osmé hodině nastoupila skupina Walda Gang. Jejich krátký set pro mě byl milým překvapením. Na publikum písně Waldemara Matušky, které jsou samozřejmě upraveny do rockové podoby, zapůsobily. Ačkoliv bychom je mohli označit za pouhý revival, nechybí jim vtip, šmrnc a dobrá show. A to se cení. Vtipnou vložkou byl i výstup Roberta Rosenberga, který vystupuje na koncertech Walda Gangu jako host a jeho kreace si vysloužily ovace publika. Po necelých pětačtyřiceti minutách Walda Gang opustil pódium a dalších zhruba dvacet minut se čekalo na hvězdu večera.
Koncert začal stylově. Na dva velké bubny, které byly umístěny na konci vysunuté části pódia, dopadaly údery palic dvou mužů a halou se rozezněla první píseň – Slovanská bouře, do které Daniel Landa přišel. Ve vzduchu ten moment zavířily foťáky a mobily všech, kdo se pokusili zaznamenat začátek skvělého koncertu. Daniel Landa pobíhal po podiu, poskakoval, chvílemi se tvářil jako zuřící býk a horlivě gestikuloval, aby o pár okamžiků později obdařil slečny v prvních řadách milým úsměvem. A bylo to tak celý koncert.
Dan vysílal neuvěřitelné množství energie a diváci mu to rádi vraceli. V první části zazněly klasické hity jako 1938, Třista z místa, Přízraky... a ČEZ Aréna, naplněná k prasknutí, se dostávala do varu. Zklidnění přišlo v podobě jedné z nových písní – 1968. Kdo měl naši státní vlajku, neváhal ji vytáhnout. Z dobového záznamu rádia znělo při tom všem ohlašování smutné skutečnosti, že na území republiky vstoupila vojska Varšavské smlouvy. A běhal z toho mráz po zádech.
Z nových písní zazněly ten večer tři. Již zmíněná 1968 byla z těch klidných. Dalšího zástupce chystané desky Nigredo ohlásil zvuk prolétajícího letadla a Dan se otáza : „Messerchmitt?“. Walter, Ute, Tommy and Mary, píseň o tom, jak se osudy lidí navzájem propojují. A pak ještě následoval Eurosong, věnující se otázce národní identity.
Protestong Landa opět věnoval novinářům, kteří nešetří kritikou. A bratrům na Slovensko poslal zase píseň Padám hloub, zakončenou myšlenkou, že smrt může přijít kdykoliv. Ale pořád je ještě Šance. Domů, konkrétně Roxance, Rozálce a Stázince, poslal Dan píseň Táta, čímž se nenávratně přiblížil konec celé show, i když Touha pokračovat stále byla.
Landa odešel do zákulisí, jenže Plzeňákům se domů nechtělo. A tak po chvílí čekání, tleskání a skandování přišel přídavek. A protože bylo na dřívějších koncert Danovi vyčítáno opakování písní během přídavku, slíbil, že to napraví. A také tak udělal. Muži s padáky, Motýlek s Andílkem a Bílá hora – to byl přídavek před závěrem. Na závěr, jak se sluší a patří na státní svátek, zazněla státní hymna a šlo se domů.
Z mého pohledu nejde jinak, než udělit absolutní hodnocení. Koncert měl to, co má mít. Byl strhující, plný energie a s délkou na tom byl také velmi dobře. To že Danovi něco občas vypadne, že se trochu opozdí za hudbou, nebo ji naopak předběhne, nemá v tomhle případě smysl rozebírat – u Landy jde prostě o něco jiného. A navíc to dělá koncert jedinečným. I tím umí Landa upoutat a strhnout davy – je jim blíž. A v Plzni nám byl blízko proklatě.
Daniel Landa - Walter,Ute, Tommy and Mary - Plzeň
Koncert začal stylově. Na dva velké bubny, které byly umístěny na konci vysunuté části pódia, dopadaly údery palic dvou mužů a halou se rozezněla první píseň – Slovanská bouře, do které Daniel Landa přišel. Ve vzduchu ten moment zavířily foťáky a mobily všech, kdo se pokusili zaznamenat začátek skvělého koncertu. Daniel Landa pobíhal po podiu, poskakoval, chvílemi se tvářil jako zuřící býk a horlivě gestikuloval, aby o pár okamžiků později obdařil slečny v prvních řadách milým úsměvem. A bylo to tak celý koncert.
Dan vysílal neuvěřitelné množství energie a diváci mu to rádi vraceli. V první části zazněly klasické hity jako 1938, Třista z místa, Přízraky... a ČEZ Aréna, naplněná k prasknutí, se dostávala do varu. Zklidnění přišlo v podobě jedné z nových písní – 1968. Kdo měl naši státní vlajku, neváhal ji vytáhnout. Z dobového záznamu rádia znělo při tom všem ohlašování smutné skutečnosti, že na území republiky vstoupila vojska Varšavské smlouvy. A běhal z toho mráz po zádech.
Z nových písní zazněly ten večer tři. Již zmíněná 1968 byla z těch klidných. Dalšího zástupce chystané desky Nigredo ohlásil zvuk prolétajícího letadla a Dan se otáza : „Messerchmitt?“. Walter, Ute, Tommy and Mary, píseň o tom, jak se osudy lidí navzájem propojují. A pak ještě následoval Eurosong, věnující se otázce národní identity.
Protestong Landa opět věnoval novinářům, kteří nešetří kritikou. A bratrům na Slovensko poslal zase píseň Padám hloub, zakončenou myšlenkou, že smrt může přijít kdykoliv. Ale pořád je ještě Šance. Domů, konkrétně Roxance, Rozálce a Stázince, poslal Dan píseň Táta, čímž se nenávratně přiblížil konec celé show, i když Touha pokračovat stále byla.
Landa odešel do zákulisí, jenže Plzeňákům se domů nechtělo. A tak po chvílí čekání, tleskání a skandování přišel přídavek. A protože bylo na dřívějších koncert Danovi vyčítáno opakování písní během přídavku, slíbil, že to napraví. A také tak udělal. Muži s padáky, Motýlek s Andílkem a Bílá hora – to byl přídavek před závěrem. Na závěr, jak se sluší a patří na státní svátek, zazněla státní hymna a šlo se domů.
Z mého pohledu nejde jinak, než udělit absolutní hodnocení. Koncert měl to, co má mít. Byl strhující, plný energie a s délkou na tom byl také velmi dobře. To že Danovi něco občas vypadne, že se trochu opozdí za hudbou, nebo ji naopak předběhne, nemá v tomhle případě smysl rozebírat – u Landy jde prostě o něco jiného. A navíc to dělá koncert jedinečným. I tím umí Landa upoutat a strhnout davy – je jim blíž. A v Plzni nám byl blízko proklatě.
Daniel Landa - Walter,Ute, Tommy and Mary - Plzeň
