Podzimní strašení Ladytronu

Celé pondělí 20. října však slunce svítilo tak vesele, jako dlouho ne. Moje melancholické rozpoložení, se kterým jsem poslední dny usínala za tónů „Beauty #2“, bylo pryč. Plná energie a dobré nálady jsem tak večer mířila do pražského Lucerna Music Baru a v kouktu duše jsem doufala, že mě budou Ladytron šetřit.

Okolo sedmé hodiny se začaly před Lucernou tvořit hloučky čekajících a půl hodiny nato byli první nedočkavci vpuštěni dovnitř. Na červeném papíře u pokladny stálo, že od osmi hrají Fakes a v půl desáté Ladytron. Sešla jsem tedy dolů chytit si dobré místo.

I když sál začal dunit už s úderem osmé hodiny, zaplňoval se jen velmi pozvolna. Na fanoušky Ladytronu jsem byla docela zvědavá. O to víc mě překvapilo, že se žádná přehlídka krátce střižených ofin a černě orámovaných očí nekonala. Až na pár slečen s náznakem třpytek na tvářích a jednu zelenovlásku v žlutých šatičkách a růžovým boa okolo krku tam byla pestrá směsice lidí, dlouhovlasého metalistu s bradkou nevyjímaje. A největší pozornost přitahoval Karel Buriánek ze Sunshine.

S bolehlavem druhý den po koncertě je nutno počítat. Netušila jsem však, že bolest hlavy přijde daleko dřív. K mému smolnému zjištění nebyli Fakes žádnou mladou nadějnou elektronickou kapelou, ale pouze dvojicí (trojicí?) DJů, kteří nás krmili remixy Chemmical Brothers a Ting Tings. „Kdy už to skončí?“ četla jsem z tváří přítomných.

Konečně se na podiu objevili zvukaři a začali pod klávesy lepit playlist. O pár minut později už z beden znělo intro a na scénu přikráčela očekávaná čtveřice s dvěma dalšími muzikanty. Začali svou bulharskou jízdou černým autem. Decentní oblečky Miry Aroyo i Helen Marnie byly sladěné, na prsou se jim houpal nenápadný stříbrný přívěšek, černými střevíčky podupávaly do rytmu. Publikum začalo do stejného rytmu pokyvovat hlavami. Ladytron ho nešetřili. Hned na začátek vpálili oba singly z posledního alba a po „High Rise“ také nadšeně přijatou „Seventeen“. Škoda zvuku, který při prvních pár kouscích neustále ne a ne správně doladit a ani po zbytek koncertu nebyl zrovna nejlepší. Zpěv jsem si musela občas domýšlet a nedokážu si představit, jak by si koncert užili zvědavci, co nemají naposlouchané desky.

Většinu playlistu tvořily písničky z nového alba, přesto na spoustu z nich nedošlo. Nedostalo se ani na dřívější hity jako „Sugar“, „Evil“ či „Playgirl“. Kapela to však vynahradila zahráním „Deep blue“, která se stala soukromým vrcholem koncertu.

Postupem času obě ledové královny pookřály a zapomněly na svou strnulost z videoklipů. K pohoupávání zprava doleva se přidaly krůčky a v druhé půlce koncertu i divočejší pohyby. Podle očekávání se žádné dlouhé proslovy k fanouškům nekonaly, přesto zpěvačky mezi písničkami odložily své kamenné masky a s přibývající noční hodinou přestávaly šetřit úsměvy. I na české „Děkuji“ nakonec přišlo. Železné ladies si to zkrátka užívaly. A fanoušci nejspíš také, byť většinu času namísto zběsilého tančení raději drželi nad hlavou mobily s foťáky a své idoly si natáčeli.

Poslední písnička „Last one standing“ přišla brzy. Helen roztleskala do rytmu většinu Lucerny a ta nepřestala ani po loučení, a tak se kapela vrátila s přídavky. „Kletva“ je z posledního alba jediná písnička, kterou moc nemusím, ostatní se však tvářili spokojeně. Náladu jsem si spravila následující „Burning up“. Na úplný závěr nemohlo přijít nic menšího, než „Destroy Everything You Touch.“ Teprve při ní publikum ztratilo všechny zábrany a dalo naplno průchod všem svým pohybovým křečím, od poskakování přes mávání rukama až po divoké pogo. Důstojná tečka za koncertem.

Jakmile se začaly sklízet nástroje a bylo jasné, že druhý přídavek na programu večera nebude, vrhli se fanoušci na playlisty. Lucerna se postupně začala vyprazdňovat a já se stejně pozitivně naladěná jako před tím vydala do nočních ulic. Přece jen mě nakonec Ladytron docela šetřili. Svůj koncert však odehráli profesionálně.

Na rozdíl od cesty do Prahy mě při cestě zpět čekalo skutečně depresivní počasí. Do sluchátek jsem si pouštěla písničky, které nezazněly, a dívala se skrz zlověstnou mlhu, do níž se ponořily lesy okolo. Strašil ve mně přízrak, který by chtěl říct, že se mu to včera líbilo. Ale to ještě neznamená, že opravdu ano.

Nebo znamená?

Playlist:

Black Car
Runaway
Ghosts
High Rise
Seventeen
True Mathematics
Season of Illusions
International Dateline
Deep Blue
Fighting In Bulit Up Areas
Discotraxx
Las tone standing

Přídavky:
Kletva
Burning up
Destroy Everything You Touch