Folk, folk, folk metal!
Korpiklaani
17. 11. 2008 - Slovy se nedá vyjádřit, jak jsem se těšil, až mi prasknou bubínky pod náporem lahodného zvuku od Korpiklaani.
Severský, respektive finský, metal mě uchvátil už dávno, hlavně jeho folková odrůda. Právě v ní stojí Korpiklaani na piedestalu nejlepších kapel, které ji reprezentují.
Nicméně musím přiznat, že jsem byl překvapen, když jsem poprvé uviděl, že spolu s nimi mají vystoupit ještě další tři krajanské skupiny. Jmenovitě Battlelore, Falchion a Kivimetsän Druidi. Bral jsem to jako vítanou příležitost k seznámení a samozřejmě jsem počítal s tím, že Korpiklaani budou vystupovat jako zlatý hřeb večera, tedy poslední.
První se diváků ujala skupina Falchion, která metaluchtivé publikum rozehřála svými melodicdeath a folkovými rytmy. Nehráli špatně a předvedli několik vcelku chytlavých písní. Jenomže se nedá říci, že by převyšovaly průměr ve svém žánru. A tak sice si potlesk vysloužili, ovšem pódium opustili bez požadavků na přídavek.
Další Kivimetsän Druidi byli o něco lepší. Ke kladům se jim musí přičíst zajímavá stylizace v podobě pohanů odněkud ze severských pralesů. Mezi „divochy“ se vyjímala zpěvačka oděná v bílém, která se roztancovala na celé kolo. Škoda, že ji nebylo stejně tak slyšet. Při nižších tóninách jste jen podle pohybů rtů mohli odhadnout, že zpívá. Každopádně Druidi si své představení užívali, chválili Prahu a hlavně pořádně rozhýbali diváky.
Stejnou cestou pokračovali Battlelore. Nicméně mé očekávání neustále narůstalo, ale s protančenými hodinami se už i nohy začaly dožadovat odpočinku a prodyšnost oblečení vypovídala službu. Jenomže i přesto si nešlo Battlelore neužít. Obzvláště pokud máte rádi epicko-symfonický metal a k tomu Pána Prstenů. Opět kvůli ozvučení nebylo zcela zřejmé, jestli zpívají nebo jen otevírají pusu. Jenomže bylo vidět, že to vadí jen málokomu. Kývající se paroháči a nadšené skandování: „Hej, hej, hej!“, neúnavně doprovázely povedené vystoupení.
Necelá hodina zbývala do půlnoci, když pódium bylo zase svěřeno do rukou bedňáků, a už jen minuty zbývaly do závěrečného, ale nejočekávanějšího vystoupení noci.
Sen se stal skutečností, když se na scéně objevili hrdinové večera. Korpiklaani na uvítanou zahráli Wooden Pints a s nadšením pokračovali i dále. Samozřejmě, že nevynechali Happy Little Boozer a bylo radostí vidět, že diváci ani po dlouhém čekání neusínali únavou a naopak vyždímali poslední zbytky sil na to, aby tancem poctili své finské oblíbence.
Řečeno v kostce. Metalové kvarteto rozžhavilo bubny, kytary, klávesy a publikum přímo pekelně. Těžké rytmy ovládly Retro Music Hall jako snad nikdy, nicméně škoda jen, že to nejlepší přišlo až kolem půlnoci, Hopsačka na Korpiklaani by jinak byla ještě mnohem větší.
Nicméně musím přiznat, že jsem byl překvapen, když jsem poprvé uviděl, že spolu s nimi mají vystoupit ještě další tři krajanské skupiny. Jmenovitě Battlelore, Falchion a Kivimetsän Druidi. Bral jsem to jako vítanou příležitost k seznámení a samozřejmě jsem počítal s tím, že Korpiklaani budou vystupovat jako zlatý hřeb večera, tedy poslední.
První se diváků ujala skupina Falchion, která metaluchtivé publikum rozehřála svými melodicdeath a folkovými rytmy. Nehráli špatně a předvedli několik vcelku chytlavých písní. Jenomže se nedá říci, že by převyšovaly průměr ve svém žánru. A tak sice si potlesk vysloužili, ovšem pódium opustili bez požadavků na přídavek.
Další Kivimetsän Druidi byli o něco lepší. Ke kladům se jim musí přičíst zajímavá stylizace v podobě pohanů odněkud ze severských pralesů. Mezi „divochy“ se vyjímala zpěvačka oděná v bílém, která se roztancovala na celé kolo. Škoda, že ji nebylo stejně tak slyšet. Při nižších tóninách jste jen podle pohybů rtů mohli odhadnout, že zpívá. Každopádně Druidi si své představení užívali, chválili Prahu a hlavně pořádně rozhýbali diváky.
Stejnou cestou pokračovali Battlelore. Nicméně mé očekávání neustále narůstalo, ale s protančenými hodinami se už i nohy začaly dožadovat odpočinku a prodyšnost oblečení vypovídala službu. Jenomže i přesto si nešlo Battlelore neužít. Obzvláště pokud máte rádi epicko-symfonický metal a k tomu Pána Prstenů. Opět kvůli ozvučení nebylo zcela zřejmé, jestli zpívají nebo jen otevírají pusu. Jenomže bylo vidět, že to vadí jen málokomu. Kývající se paroháči a nadšené skandování: „Hej, hej, hej!“, neúnavně doprovázely povedené vystoupení.
Necelá hodina zbývala do půlnoci, když pódium bylo zase svěřeno do rukou bedňáků, a už jen minuty zbývaly do závěrečného, ale nejočekávanějšího vystoupení noci.
Sen se stal skutečností, když se na scéně objevili hrdinové večera. Korpiklaani na uvítanou zahráli Wooden Pints a s nadšením pokračovali i dále. Samozřejmě, že nevynechali Happy Little Boozer a bylo radostí vidět, že diváci ani po dlouhém čekání neusínali únavou a naopak vyždímali poslední zbytky sil na to, aby tancem poctili své finské oblíbence.
Řečeno v kostce. Metalové kvarteto rozžhavilo bubny, kytary, klávesy a publikum přímo pekelně. Těžké rytmy ovládly Retro Music Hall jako snad nikdy, nicméně škoda jen, že to nejlepší přišlo až kolem půlnoci, Hopsačka na Korpiklaani by jinak byla ještě mnohem větší.
