Alikvótní zpěv v kostele v Praze
Když vibruje každá buňka v těle
17. 10. 2008 - Soubor Huun-Huur-Tu z ruské autonomní republiky Tuva se svým zpěvem a hudbou proslavil po celém světě. A vyčnívají právě díky svému pění. Zpívají hrdelně, alikvótně. Tento způsob je odedávna vyznáván obyvateli sibiřské tajgy a Huun-Huur-Tu v tradici pokračuje a chce, aby ji poznali i další lidé.
Huun-Huur-Tu včera opět poctili Pražany svoji návštěvou a své umění předvedli v gotickém kostele sv. Václava. Říkáte si možná, že to je poněkud neobvyklé místo pro koncert, jenže ono si okamžitě získá každého svou naprosto podmanivou atmosférou, kterou dotváří tlumené osvětlení a vysoké gotické stropy a okna.
O tom, že je Huun-Huur-Tu kapela oblíbená svědčil dav, který se nevešel do lavic a musel se tísnit podél stěn. Jediné, co trochu kazilo dojem z koncertu bylo, že ať říkal frontman, co chtěl, sotvakdo mu porozuměl. Akustika kostela a nazvučení pro zpěv tomu jednoduše nepřály. Škoda, protože vyprávěl, o čem každá z písní je.
Nicméně hudba Huun-Huur-Tu je jedinečný zážitek. Tóny alikvotního zpěvu se vám dostanou zaručeně pod kůži a každá vaše buňka bude vibrovat v jejich rytmu. K tomu se vám přirozeně budou v mysli zjevovat představy stepí, koní, orlů, zamlžených hor… A někdy se můžete nechat fantazií unést natolik, že zkrátka jako malá blonďatá holčička, která seděla přede mnou, usnete.
Na druhou stranu, evropskému posluchači hudba Huun-Huur-Tu nemusí hned sednout. Necvičenému, respektive nenavyklému uchu, budou kolikrát tóny vydávané z nástrojů připomínat ladění orchestru. Jakmile si ale zvyknete, najdete v tóny sibiřských stepí.
Právě stepím, přírodě, duši a síle ducha jsou skladby věnovány. Je to konečně změna po písních s povrchními texty a lacinými melodiemi, jaké povětšinou posloucháme v rádiích. Huun-Huur-Tu spojení s přírodou navíc zdůrazňují motivy jako napodobení klepání koňských kopyt nebo imitace zvuků zvěře nekonečné Sibiře.
Jestliže tento soubor z Tuvy znáte pouze prostřednictvím hudebních přehrávačů, nenechte si je příště ujít. Říká se, že živá hudba je nejlepší. A věřte, že u Huun-Huur-Tu je to ještě lepší. Pokud je neznáte, pozorně sledujte, kdy zde vystoupí znovu. Přinesou vám totiž nový, originální hudební zážitek, který budete jinak hledat jen velmi těžko.
O tom, že je Huun-Huur-Tu kapela oblíbená svědčil dav, který se nevešel do lavic a musel se tísnit podél stěn. Jediné, co trochu kazilo dojem z koncertu bylo, že ať říkal frontman, co chtěl, sotvakdo mu porozuměl. Akustika kostela a nazvučení pro zpěv tomu jednoduše nepřály. Škoda, protože vyprávěl, o čem každá z písní je.
Nicméně hudba Huun-Huur-Tu je jedinečný zážitek. Tóny alikvotního zpěvu se vám dostanou zaručeně pod kůži a každá vaše buňka bude vibrovat v jejich rytmu. K tomu se vám přirozeně budou v mysli zjevovat představy stepí, koní, orlů, zamlžených hor… A někdy se můžete nechat fantazií unést natolik, že zkrátka jako malá blonďatá holčička, která seděla přede mnou, usnete.
Na druhou stranu, evropskému posluchači hudba Huun-Huur-Tu nemusí hned sednout. Necvičenému, respektive nenavyklému uchu, budou kolikrát tóny vydávané z nástrojů připomínat ladění orchestru. Jakmile si ale zvyknete, najdete v tóny sibiřských stepí.
Právě stepím, přírodě, duši a síle ducha jsou skladby věnovány. Je to konečně změna po písních s povrchními texty a lacinými melodiemi, jaké povětšinou posloucháme v rádiích. Huun-Huur-Tu spojení s přírodou navíc zdůrazňují motivy jako napodobení klepání koňských kopyt nebo imitace zvuků zvěře nekonečné Sibiře.
Jestliže tento soubor z Tuvy znáte pouze prostřednictvím hudebních přehrávačů, nenechte si je příště ujít. Říká se, že živá hudba je nejlepší. A věřte, že u Huun-Huur-Tu je to ještě lepší. Pokud je neznáte, pozorně sledujte, kdy zde vystoupí znovu. Přinesou vám totiž nový, originální hudební zážitek, který budete jinak hledat jen velmi těžko.
