23. 10. 2008 - Rock Café je vděčným místem pro koncerty všech druhů. Včerejšek hostil německou death/folk metalovou skupinu Die Apokalyptischen Reiter. Než ale diváci mohli začít hopsat do rytmu rytířů, vyslechli si příjemné heavymetalové překvapení ze Švédska jménem Mustasch. Jejich písně měly správně těžký kalibr a díky poměrně dobrému ozvučení bylo rozumět i více než jednomu slovu z deseti. A zajisté jsem nebyl jediný, komu název skladby Monday Warrior evokoval staré dobré Iron Maiden…
Když vás obklopí apokalypsa
Po Mustaschi už následovalo jen očekávání nájezdu rytířů Apokalypsy. Každý musel přikovat zraky na Dr. Peste dovádějícího s devítiocasou kočkou. Jeho sadomaso obleček na můj vkus až příliš asocioval Rammsteiny. Frontman Fuchs měl za to vcelku stylový převlek pekelníka a ostatní členové kapely přišli v tom, co patrně měli hned po ruce. To možná nejednoho zarazí, protože jejich název si přímo vynucuje, aby přišli s kostýmy, které by jejich jménu nesly čest.
Celé vystoupení se neslo v duchu speed/folk/death metalu. I když s kategorizováním je poněkud problém. Metal má totiž tolik rozličných variant, že rozlišovat nuance mezi některými se rovná dovednosti degustovat vína. Každopádně veliké plus je, že kapela si své vystoupení užívala a zvlášť Fuchs. I když na koncert přišlo něco kolem padesáti lidí, Fuchs lítal a dováděl, jako kdyby před ním byl desetitisícový dav. Jeho entuziasmus přešel i na publikum, které chytlo a správně po způsobu metalu vyvádělo s ním.
Přibližně uprostřed vystoupení si k sobě na pódium přizval náhodně vybranou slečnu z publika, která mu po nějakou dobu dělala křoví. Jako odměna za její spolupráci jí bylo potrestání od zvrhlého Dr. Peste.
Bylo vidět, že se Fuchs snaží udělat skutečnou show, ke konci dokonce vyslal dva gumové čluny s metalovými souputníky, ale občas jeho úsilí zacházelo do zbytečné afektovanosti. Například neustálé roztleskávání publika začalo přibližně při desátém pokusu působit lacině. I přizvání další dívky na pódium a její následné oblézání nepůsobilo tak inovačně jako poprvé.
Rytíři svojí hudbou sice dokáží přimět dav skákat, jenomže skladby, které prezentují, jsou až moc jednotvárné a nijak nevybočují z průměru. Postarali se o dobrý zážitek. Nic víc, nic míň. Jakmile z koncertu odejde téměř okamžitě na něj zapomenete. V hudbě jezdců totiž chybí jakási hravost, něco, čím byste si ji mohli zapamatovat. Možná jiskra. Zkrátka a dobře, místo drtivého úderu jezdectva samotné Apokalypsy Pražané utrpěli pouze lehce zhojitelné popíchnutí.
Celé vystoupení se neslo v duchu speed/folk/death metalu. I když s kategorizováním je poněkud problém. Metal má totiž tolik rozličných variant, že rozlišovat nuance mezi některými se rovná dovednosti degustovat vína. Každopádně veliké plus je, že kapela si své vystoupení užívala a zvlášť Fuchs. I když na koncert přišlo něco kolem padesáti lidí, Fuchs lítal a dováděl, jako kdyby před ním byl desetitisícový dav. Jeho entuziasmus přešel i na publikum, které chytlo a správně po způsobu metalu vyvádělo s ním.
Přibližně uprostřed vystoupení si k sobě na pódium přizval náhodně vybranou slečnu z publika, která mu po nějakou dobu dělala křoví. Jako odměna za její spolupráci jí bylo potrestání od zvrhlého Dr. Peste.
Bylo vidět, že se Fuchs snaží udělat skutečnou show, ke konci dokonce vyslal dva gumové čluny s metalovými souputníky, ale občas jeho úsilí zacházelo do zbytečné afektovanosti. Například neustálé roztleskávání publika začalo přibližně při desátém pokusu působit lacině. I přizvání další dívky na pódium a její následné oblézání nepůsobilo tak inovačně jako poprvé.
Rytíři svojí hudbou sice dokáží přimět dav skákat, jenomže skladby, které prezentují, jsou až moc jednotvárné a nijak nevybočují z průměru. Postarali se o dobrý zážitek. Nic víc, nic míň. Jakmile z koncertu odejde téměř okamžitě na něj zapomenete. V hudbě jezdců totiž chybí jakási hravost, něco, čím byste si ji mohli zapamatovat. Možná jiskra. Zkrátka a dobře, místo drtivého úderu jezdectva samotné Apokalypsy Pražané utrpěli pouze lehce zhojitelné popíchnutí.
