Když se zvuku nedaří…
Eurotrialog: Alternativa a punk v Mikulově
5. 9. 2008 - Mikulovský festival byl letos ve znamení F. P. B. Nekecám! I když mi namítnete, že Čtvrtá cenová skupina (F. P. B.) už dvacet let nikde nehraje, nehnu se ze svého tvrzení ani o píď. Ze dvou třetin (Wanek, Hanzlík) se totiž sešla, aby s Už jsme doma zahrála songy, co probouzely česká punková srdce předrevoluční doby. Nešlo o comeback a ani o nostalgické oprášení zašlé slávy kapely z Teplic. Bylo to něco mezi.
Exkluzivní vzpomínka, co prozatím nezavání byznysem. I archivní záznam koncertu pořízený bez kamer, ale s kvalitou obrazu poznamenanou časem (pánové prominou, ale trošku okorali). Sound toho všeho pak byl lehce strojený, entusiasmus bez poskvrnky. Zábava to všechno sledovat. Zvlášť, když člověk věděl, že poslouchá unikát a že podobných koncertů, kdy UJD s Romkem Hanzlíkem hrají F. P. B., nebude moc.
Eurotrialog přivedl do Mikulova řádku muzikantů, co na jiných festival vymetají nejzadnější stany a lehce odpolední časy. Letos byl i bez mainstreamového headlinera. Efekt? Míň návštěvníků, víc očekávání. Vybírat se dalo namátkou, nebo jít na jistoty. Budoár staré dámy zahrál tradičně lehce nervózně, těžce bezprostředně a ještě uječeněji než obvykle. Žofii Kabelkové, víc svědčí zaplněné nádvoří zámku v Telči než hrstka posluchačů ve sluncem prozářeném šapitó. Michal Prokop a Framus Five mají už třetí rok úplně ten samý pleják, naštěstí je to pořád baví. To se ale nedá říct o Jaromírovi 99 a Bomberech, které to těšilo asi jen při natáčení desky. Psí vojáky netřeba komentovat, zato na varhanní koncert Filipa Topola třeba nezapomenout. Stejně jako na brněnské Swordfishtrombones s frontmanem, co vypadá jako bílý Lanny Kravitz. A do kategorie z ranku „v úžasu“ patřil i duet Pavla Fajta s Miroslavem Wankem v synagoze. Nemusíte mít rádi poezii, ale z Wankovy recitace, do níž bubnuje Pavel Fajt, odejdete z husinou jak Brno.
Navzdory svému jménu Eurotrialog šetřil s muzikanty ze zahraničí. Vedle kubánců Son Caliente se asi nejvíc čekalo, od maďarské grupy Kampec Dolores. Jedna z nejvlivnějších kapel tamní nezávislé scény mixuje lidovou muziku s etno vlivy celého světa, jazzem, taneční hudbou… Jenže v Mikulově servírovala guláš bez papriky.
A tak se na Eurotrialogu střídaly výkony slušné s rozpačitými a kvalita vystoupení byla kolísavější než na kdejakém hlavnoproudém festivalu. K alternativě to asi patří. Za to tam nemá co dělat zvučení, se kterým se vyrovnali snad jen flegmatičtí muzikanti. Nevěřícné a nechápavé pohledy slovenské šansoniérky Szidi Tobias nejdřív ke zvukaři a pak ke členům svojí kapely byly jen smutným symbolem praskání reprobeden, přemíry basů, nebo bídného zvuku odposlechů. Mizerná pointa příjemného dění.
Eurotrialog přivedl do Mikulova řádku muzikantů, co na jiných festival vymetají nejzadnější stany a lehce odpolední časy. Letos byl i bez mainstreamového headlinera. Efekt? Míň návštěvníků, víc očekávání. Vybírat se dalo namátkou, nebo jít na jistoty. Budoár staré dámy zahrál tradičně lehce nervózně, těžce bezprostředně a ještě uječeněji než obvykle. Žofii Kabelkové, víc svědčí zaplněné nádvoří zámku v Telči než hrstka posluchačů ve sluncem prozářeném šapitó. Michal Prokop a Framus Five mají už třetí rok úplně ten samý pleják, naštěstí je to pořád baví. To se ale nedá říct o Jaromírovi 99 a Bomberech, které to těšilo asi jen při natáčení desky. Psí vojáky netřeba komentovat, zato na varhanní koncert Filipa Topola třeba nezapomenout. Stejně jako na brněnské Swordfishtrombones s frontmanem, co vypadá jako bílý Lanny Kravitz. A do kategorie z ranku „v úžasu“ patřil i duet Pavla Fajta s Miroslavem Wankem v synagoze. Nemusíte mít rádi poezii, ale z Wankovy recitace, do níž bubnuje Pavel Fajt, odejdete z husinou jak Brno.
Navzdory svému jménu Eurotrialog šetřil s muzikanty ze zahraničí. Vedle kubánců Son Caliente se asi nejvíc čekalo, od maďarské grupy Kampec Dolores. Jedna z nejvlivnějších kapel tamní nezávislé scény mixuje lidovou muziku s etno vlivy celého světa, jazzem, taneční hudbou… Jenže v Mikulově servírovala guláš bez papriky.
A tak se na Eurotrialogu střídaly výkony slušné s rozpačitými a kvalita vystoupení byla kolísavější než na kdejakém hlavnoproudém festivalu. K alternativě to asi patří. Za to tam nemá co dělat zvučení, se kterým se vyrovnali snad jen flegmatičtí muzikanti. Nevěřícné a nechápavé pohledy slovenské šansoniérky Szidi Tobias nejdřív ke zvukaři a pak ke členům svojí kapely byly jen smutným symbolem praskání reprobeden, přemíry basů, nebo bídného zvuku odposlechů. Mizerná pointa příjemného dění.
