17. 10. 2008 - „Proč ne?“ odpověděl Jirka Macháček na otázku, proč je podzimní turné jeho kapely pojmenované jako Velké ekologické. Zvědavost mě tak 16. října přivedla do brněnského klubu Semilasso, abych se pokusila zjistit, proč ano.
Ekologický průlet desetiletou existencí Mig 21
Musím se přiznat, že Mig 21 slyším většinou jen tehdy, když někdo omylem zapne radio. Ale přesto se mi těmto pěti rozverným hochům z Prahy nikdy nepodařilo uniknout úplně. Je lepší poznat než uhýbat, a jelikož už hrají deset let, což není krátká doba existence, vyrazila jsem si je do Semilassa poprvé poslechnout naživo.
Už od sedmi hodin se Semilasso plnilo barevně oděnými, pozitivně naladěnými postavami. Vyhlédla jsem si místo nahoře, abych mohla lidem pod sebou koukat do kelímků, a vyčkávala příchod hudebních ekologů. Hvězdy večera na sebe nenechali dlouho čekat a už pár minut před osmou pode mnou stála posádka Mig 21 v celé své kráse. Zraky přítomných se upíraly na Macháčka v černém saku s tmavě modrými proužky. Teatrálně si sundal sluneční brýle a let mohl začít.
Po úvodním „Jaro léto podzim zima“ zazněla „Věrka“, „Člun“ i „V dnešním světě kompjůtrů“. Zpěvák bavil prupovídkami mezi jednotlivými skladbami a užíval si nadšenou odezvu. Připomínal, že před deseti lety začínali v Praze na Smíchově jako striptéři, a získané zkušenosti bohatě úročil při odkládání oděvu. Nálada v sále rostla.
„Pojďme, hoši,“ zaznělo z publika. Macháček si labužnicky potáhl z podané cigarety (pevně věřím, že to byla cigareta) a za prvních tónů „Svěřím se ti, sněhuláku“ poodhalil svou hruď o další rozepnutý knoflíček.
„Doufáme, že už je v tuto chvíli publikum na naší straně, a tak si dovolíme vyzkoušet věci, za které bychom se jindy styděli,“ pronesl zpěvák a teplota stoupla napětím o další stupeň celsia. Ke zklamání prvních řad to ale nebylo pokračování načatého striptýzu, ale první ze dvou příspěvků k tématu koncertu - hra na údajně ekologické nástroje. Kluci z kapely uchopily poloprázdné lahve od matonky a plzně a nechali z jejich hrdel linout ekologické tóny. Později se přidal i sám Macháček s vůbec nejekologičtějším nástrojem večera, svými vlastními hlasivkami. Spustil „Včera mě kluci vyhodili z kapely“ a koncert se tak přehoupl do druhé, roztančenější poloviny.
Když Macháček oznámil, že chce s publikem nacvičit nápěv na další píseň, začali lidé automaticky zpívat „Snadné je žít“. Těžko říct, jestli byla píseň opravdu v plánu. Možná chtěl Macháček zazpívat spíš „Snadné je koncertovat,“ protože mu bylo publikum nakloněno už od prvních okamžiků a nadšeně vítalo každou další poznámku a zvednutí obočí. Stačilo, aby zvedl obě ruce a pod podiem se objevil nepropustný les zdvižených rukou mávajících ze strany na stranu. Krásná spolupráce.
Při současné módě nových aranží českých klasik se Mig 21 předvedl vlastní verzí Smetanovy Vltavy zabrnkané basákem s mistrovsky (či snad lépe říci migovsky?) soustředěným výrazem.
Pro ty, kterým se zdál ekologický vklad do koncertu příliš malý, přichystali Mig 21 další číslo. Tentokrát přizvali na podium dlouhé tmavě modré hadičky, ze kterých kapela čarovala zvuky znějící jako balkánská dechovka. Publikum křičelo nadšením a obavy enviromentalistů o nedostatečné ekologické náplni koncertu byly rozptýleny.
„Už nemusíte tleskat, abychom přidali, přidáme i bez toho,“ smál se Macháček a divil se, proč si publikum nevšimlo, že přídavky hrají už od půlky koncertu. Vytleskány nakonec byly „Bárbekjů“, „Slepic pírka“, při kterých bosý trumpetista pod podiem kličkoval mezi odloženými taškami fanoušků, a závěrečný „Žlutý dvouplošník“. Poté kluci doslova odtančili do šatny. Já zůstala v sále, abych se podívala, kolik ekologicky nevhodných plastových kelímků po fanoušcích Mig 21 zůstalo. Ne zrovna málo. S tou ekologií to nakonec zas tak žhavé nebylo. Ale nezdálo se, že by to kohokoliv z přítomných trápilo.
Už od sedmi hodin se Semilasso plnilo barevně oděnými, pozitivně naladěnými postavami. Vyhlédla jsem si místo nahoře, abych mohla lidem pod sebou koukat do kelímků, a vyčkávala příchod hudebních ekologů. Hvězdy večera na sebe nenechali dlouho čekat a už pár minut před osmou pode mnou stála posádka Mig 21 v celé své kráse. Zraky přítomných se upíraly na Macháčka v černém saku s tmavě modrými proužky. Teatrálně si sundal sluneční brýle a let mohl začít.
Po úvodním „Jaro léto podzim zima“ zazněla „Věrka“, „Člun“ i „V dnešním světě kompjůtrů“. Zpěvák bavil prupovídkami mezi jednotlivými skladbami a užíval si nadšenou odezvu. Připomínal, že před deseti lety začínali v Praze na Smíchově jako striptéři, a získané zkušenosti bohatě úročil při odkládání oděvu. Nálada v sále rostla.
„Pojďme, hoši,“ zaznělo z publika. Macháček si labužnicky potáhl z podané cigarety (pevně věřím, že to byla cigareta) a za prvních tónů „Svěřím se ti, sněhuláku“ poodhalil svou hruď o další rozepnutý knoflíček.
„Doufáme, že už je v tuto chvíli publikum na naší straně, a tak si dovolíme vyzkoušet věci, za které bychom se jindy styděli,“ pronesl zpěvák a teplota stoupla napětím o další stupeň celsia. Ke zklamání prvních řad to ale nebylo pokračování načatého striptýzu, ale první ze dvou příspěvků k tématu koncertu - hra na údajně ekologické nástroje. Kluci z kapely uchopily poloprázdné lahve od matonky a plzně a nechali z jejich hrdel linout ekologické tóny. Později se přidal i sám Macháček s vůbec nejekologičtějším nástrojem večera, svými vlastními hlasivkami. Spustil „Včera mě kluci vyhodili z kapely“ a koncert se tak přehoupl do druhé, roztančenější poloviny.
Když Macháček oznámil, že chce s publikem nacvičit nápěv na další píseň, začali lidé automaticky zpívat „Snadné je žít“. Těžko říct, jestli byla píseň opravdu v plánu. Možná chtěl Macháček zazpívat spíš „Snadné je koncertovat,“ protože mu bylo publikum nakloněno už od prvních okamžiků a nadšeně vítalo každou další poznámku a zvednutí obočí. Stačilo, aby zvedl obě ruce a pod podiem se objevil nepropustný les zdvižených rukou mávajících ze strany na stranu. Krásná spolupráce.
Při současné módě nových aranží českých klasik se Mig 21 předvedl vlastní verzí Smetanovy Vltavy zabrnkané basákem s mistrovsky (či snad lépe říci migovsky?) soustředěným výrazem.
Pro ty, kterým se zdál ekologický vklad do koncertu příliš malý, přichystali Mig 21 další číslo. Tentokrát přizvali na podium dlouhé tmavě modré hadičky, ze kterých kapela čarovala zvuky znějící jako balkánská dechovka. Publikum křičelo nadšením a obavy enviromentalistů o nedostatečné ekologické náplni koncertu byly rozptýleny.
„Už nemusíte tleskat, abychom přidali, přidáme i bez toho,“ smál se Macháček a divil se, proč si publikum nevšimlo, že přídavky hrají už od půlky koncertu. Vytleskány nakonec byly „Bárbekjů“, „Slepic pírka“, při kterých bosý trumpetista pod podiem kličkoval mezi odloženými taškami fanoušků, a závěrečný „Žlutý dvouplošník“. Poté kluci doslova odtančili do šatny. Já zůstala v sále, abych se podívala, kolik ekologicky nevhodných plastových kelímků po fanoušcích Mig 21 zůstalo. Ne zrovna málo. S tou ekologií to nakonec zas tak žhavé nebylo. Ale nezdálo se, že by to kohokoliv z přítomných trápilo.
