Divočina v centru Prahy

Očekávaná proměna velkého sálu Lucerny v jeden hromadný večírek v prověřených intencích klasiků klubové scény ze Sta zvířat, probíhala nečekaně chladně a skutečnost, že pražský koncert byl vyprodán již dopředu, tak naznačovaly jen nápisy u vchodu, protože sál vypadal zcela opačně. Z části tato skutečnost vypovídala o klasice Lucerny, jíž je šatnová krize, z druhé strany pak o nevoli fanoušků k vystupujícím předkapelám. Samotný výběr by nebyl, co se týče jmen problematický, vždyť Mr.Cocoman & Solid Vibes umí zažehnout ten správný plamen a Eggnoise je již také prověřenou značkou. Pro obě předkapely se však Lucerna zdála být až příliš velká a nemilosrdná. Jindy atmosférický Cocoman nemohl těžit z osvědčené reflexe publika, a tak přestože energie rozdával snad více než kdy jindy, ta jakoby pohlcena prostorem odplouvala někam směrem vzhůru až k vchodu do pasáže Lucerna a strhávala ho i všechny jeho vystupující kolegy k jisté průměrnosti, na kterou u nich nejsme zvyklí. Eggnoise pak byli pohádkou sami pro sebe. Nabízející sladký cukřík swingově bluesových melodramat s jazzovými improvizacemi byli nemilosrdně nasáváni do spirály smrti vedoucí od průměrnosti k naprosté tragičnosti, kdy publikum lačnící po své dávce živočišnosti nekompromisně dávalo najevo svou nevoli. Naštěstí pro ně je zachránilo výborné sólo na bicí a po přidání několika řízných riffů se jim podařilo uvést publikum alespoň na úroveň, na které je zanechal Cocoman.
Sto zvířat pak předvedlo opravdový biják, a svou stylizací koncertu do podoby filmové přehlídky přineslo osvědčenou dávku energie nejen pro zvukovody, ale tentokrát i pro nervy oční. Během téměř dvou hodin provedli posluchače od Chicaga roku 1929, přes Novgorod až na Žižkov, aby díky vizuálnímu prolínání předtočených záběrů s těmi z pódia, řádili tu mezi baliči doutníků, a jindy zas létali s čápy. Tóny skladeb plynuli osvědčeným tempem, které strhávalo všechny přítomné do tanečních kreací. Od počátečního symbolického filmového odpočítávání, které tentokrát neodečetlo 10 vteřin, ale rovnou všech sto zvířat, rostla atmosféra díky písním z akademií oceněného alba „Rozptýlení pro pozůstalé“. Ta dosáhla bodu zlomu, kdy rozdalo Sto zvířat svým fanouškům po lehce morbidní tématické odbočce již zmiňované desky, zase kousek své osvědčené erotické něhy představením a pokřtěním nového digitálního maxisinglu „Biják“.
Při vystoupení společně s hostem Dr. Karym neznala již Lucerna klidného srdce, a účinkující po něm sklidili bouřlivý ohlas. Neuvěřitelným způsobem pak s každou z dalších písní, kterými se vracelo Sto zvířat do minulosti své tvorby, gradovala atmosféra, a to pokaždé tak, že se člověku nechtělo věřit, že je to vůbec ještě možné. Absolutně famózní reakce publika sklidila klasika ve formě písně „Škola“, kdy seismologové žijící v blízkosti Václavského náměstí mohli jistě žasnout nad náhlými výkyvy jejich domácích přístrojů. Fantastické publikum si pak vyprosilo dokonce dvojnásobný přídavek, který nejednoho návštěvníka odnesl mimo realitu. Tam ho vrátily až rozmary počasí, kdy přívaly sněhových vloček upozorňovaly, že výlet za vládci džungle pestrobarevných zvuků a rytmů již nenávratně skončil.