Čtyři vraždy Alice Coopera

Alici, Alici, do roka a do dne…po necelém roce se Alice Cooper se svou doprovodnou skupinou vrátil do České republiky v rámci turné Theatre of Death. Oproti předešlému koncertu došlo k personální změně: namísto Erica Singera za bubny usedl Jimmi DeGrasso (skupina Kiss totiž potřebuje Erica na svém americkém turné). Zbytek kapely zůstal neměnný: Chuck Garric (basa), Keri Kelli (kytara), Jason Hook (kytara) a nejednou vyzdvihovaná mistrova dcera Calico Cooper (herečka, choreografka).   

Speciálním hostem a jedinou předkapelou byli čeští gothic-rockeři Interistus. Po jejich setu a krátké pauze zazněly první tóny hymny všech školáků a záškoláků School’s Out, což dokázalo v jediné sekundě rozpumpovat a rozeřvat celou plzeňskou ČEZ Arénu. Zazněly pecky jako No More Mr.Nice Guy, I’m Eighteen, Dirty Diamonds (Alice nešetřil v rozhazovaní svých „diamantů“, při čemž po nich nešílely jen přítomné dámy), I love The Dead (v podání Chucka Garrica), z posledního alba Vengeance Is Mine, nechyběla ani husí kůži nahánějící balada Wellcome To My Nightmare a samozřejmě megahit Poison. Choreografie a děj celého „divadla“ byl oproti minulému koncertu pozměněn. Byl vytvořen nový playlist a  dokonce jsme měli možnost shlédnout nejen, jak se Alice houpe na oprátce, ale také legendární setnutí hlavy gilotinou, vraždu v železné panně a otrávení jedem v obří injekci od šílené sestřičky, kterou Alice v zápětí uškrtil její vlastní punčochou. 

Během show Alice již tradičně měnil své kostýmy od pseudo-policejního oblečku, přes svěrací kazajku, kabát s nohama pavouka až po výstřední lesklý obleček určený pro poslední píseň, která byla zároveň tou úvodní již zmíněná School’s Out, při které opět celou halou létaly obří pukající balony plné flitrů a konfetek.    

 Musím říct, že to byl další úžasný zážitek v podání stárnoucí hvězdy, které namísto vrásek či šedin přibývají jen další a další zkušenosti, elán a energie, kterou paradoxně přelévá do nás mladších. Zkrátka má pravdu, když se na konci každého vystoupení sarkasticky ptá: “And what are they without me?“