Ostrava si užila čvachtavý taneček
Blahodárné bahnění
15. 7. 2008 - Žánrově nejrozmáchlejší festival opět nabídl nestihnutelné množství dobré muziky. Podle jásotu ozývajícího se zpod deštníků i kapuc a bahenních gejzírů rozstřikovaných tančícími nožkami lze soudit, že většina z 23 tisíc návštěvníků neztratila dobrou náladu navzdory husté cloně deště.
Hned čtvrteční vystoupení Jan Garbarek Group s indickou bubenickou legendou Trilokem Gurtu se postaralo o jeden z vrcholů akce. „Meditativně“ založený saxofonista tentokrát přitlačil na pilu či spíše na plátek, diváctvo fascinovaně naslouchalo a dokázalo, že na obří fest patří i jazz.
Izraelská diva Noa byla zajímavější v orientálně nadýchaných skladbách než v převládající popové části repertoáru. Resuscitovaní Happy Mondays vypadali, že se dobře baví, ale muzikantských prohřešků se dopouštěli příliš často. Největší zážitek horkého pátku připravila Tanya Tagaq, kámoška Björk a jakkoliv nevěřím na čáry máry, bezesporu inuitská čarodějka. Drobná dáma odkopla střevíčky, upila vína a prostě uvedla publikum do transu. Nesdělitelné, magické, zásvětní.
„To je trest za Lucii Bílou, která teď začíná na vedlejší scéně,“ utrousil pochmurně kolega Ilja Kučera s prvním sobotním přívalem deště. Letošní dramaturgii by se dal vyčíst příklon k mainstreamu, nicméně nechtěným momentům se dalo vyhnout. I víkend navzdory bouřím, časovým skluzům a gospelovému koncertu Craiga Adamse, předvedenému bez ozvučení (!), proběhl příjemně. Nelze vyjmenovat vše podstatné. Program „kostelní scény“ potěšil syrovými výlety Tima Eriksena do americké hudební historie či povznášející korsickou vokální polyfonií A Filetta. Sinéad O‘Connor ukázala za tichého doprovodu kláves a kytary pokornou tvář. Goldfrapp s ukňouranou Alison, harfenistkou v bílé říze a s „mystickými“ rekvizitami, přiznali, že jsou vlastně obyčejní kýčaři. Hlavní hvězdy opět smetli interpreti z „druhé ligy“ – rozkurážený salsa-ska-afro-rapper Sergent Garcia či nezastavitelný mauretánský písničkář Daby Touré, jehož poslední přídavek si publikum sborově prozpěvovalo ještě při pochodu na další scénu. Stařičcí psychedelici Hawkwind dokázali, že tráva fakt škodí zdraví. Kdyby žili spořádaným životem, dávno nemusejí divočit na pódiu, ale klimbají v domově důchodců. Největší spád mělo nedělní bahenní finále s okouzlujícím Habibem Koité, razantními rai-rockery Les Boukakes, beroucími si k srdci rady Rachida Tahy, a s pošahaným naspeedovaným cirkusem Gogol Bordello.
Na domácí nezbylo v recenzi místo, tak aspoň jedna zmínka. V čase klidu na hlavních scénách přitáhli masu publika letošní vítězové soutěže Colours Talents, Trio de Janeiro, a dokázali si ji dokonale omotat kolem prstu. Vážně objev.
Izraelská diva Noa byla zajímavější v orientálně nadýchaných skladbách než v převládající popové části repertoáru. Resuscitovaní Happy Mondays vypadali, že se dobře baví, ale muzikantských prohřešků se dopouštěli příliš často. Největší zážitek horkého pátku připravila Tanya Tagaq, kámoška Björk a jakkoliv nevěřím na čáry máry, bezesporu inuitská čarodějka. Drobná dáma odkopla střevíčky, upila vína a prostě uvedla publikum do transu. Nesdělitelné, magické, zásvětní.
„To je trest za Lucii Bílou, která teď začíná na vedlejší scéně,“ utrousil pochmurně kolega Ilja Kučera s prvním sobotním přívalem deště. Letošní dramaturgii by se dal vyčíst příklon k mainstreamu, nicméně nechtěným momentům se dalo vyhnout. I víkend navzdory bouřím, časovým skluzům a gospelovému koncertu Craiga Adamse, předvedenému bez ozvučení (!), proběhl příjemně. Nelze vyjmenovat vše podstatné. Program „kostelní scény“ potěšil syrovými výlety Tima Eriksena do americké hudební historie či povznášející korsickou vokální polyfonií A Filetta. Sinéad O‘Connor ukázala za tichého doprovodu kláves a kytary pokornou tvář. Goldfrapp s ukňouranou Alison, harfenistkou v bílé říze a s „mystickými“ rekvizitami, přiznali, že jsou vlastně obyčejní kýčaři. Hlavní hvězdy opět smetli interpreti z „druhé ligy“ – rozkurážený salsa-ska-afro-rapper Sergent Garcia či nezastavitelný mauretánský písničkář Daby Touré, jehož poslední přídavek si publikum sborově prozpěvovalo ještě při pochodu na další scénu. Stařičcí psychedelici Hawkwind dokázali, že tráva fakt škodí zdraví. Kdyby žili spořádaným životem, dávno nemusejí divočit na pódiu, ale klimbají v domově důchodců. Největší spád mělo nedělní bahenní finále s okouzlujícím Habibem Koité, razantními rai-rockery Les Boukakes, beroucími si k srdci rady Rachida Tahy, a s pošahaným naspeedovaným cirkusem Gogol Bordello.
Na domácí nezbylo v recenzi místo, tak aspoň jedna zmínka. V čase klidu na hlavních scénách přitáhli masu publika letošní vítězové soutěže Colours Talents, Trio de Janeiro, a dokázali si ji dokonale omotat kolem prstu. Vážně objev.
