Energičtí Francouzi ukázali, že umí míchat styly s nevídanou lehkostí.
Anonyme Hand's Co vrátili Brnu léto
22. 10. 2008 - Anonyme Hand’s Co koncertovali v Brně v den, kdy na večerní město padla první opravdová podzimní mlha. Může to být náhoda, ale zpětně by se tento fakt dal chápat i jako perfektně promyšlený tah francouzské kapely. Rozmary říjnového počasí byly totiž v naprostém protikladu k tomu, co se odehrávalo na pódiu brněnského klubu A2. Jakoby francouzští muzikanti chtěli lidi odtrhnout od ponuré reality a na chvíli je vrátit do rozpáleného a rozdováděného léta, kam jejich melodie dozajista patří.
Včerejší večer přinesl hned dvě překvapení. První malý zvrat ve scénáři si příchozí vychutnali při vstupu do Alterny, kdy zjistili, že koncert byl přesunut do sousedního (a menšího) klubu A2, nacházející se opravdu jen pár kroků od původního místa. Druhé, vetší a mnohem zásadnější překvapení dostalo přesnější obrysy poté, co kapela odehrála prvních pár písní. Každý už určitě, ať reprodukovaně nebo naživo, nějakou takovou kapelu slyšel. Sedm maníků, z toho tři perkusionisté, hrající mix etna, rocku, funky a reggae. A přestože se může na první pohled zdát, že takových kapel, z nichž každá zní více či méně stejně jako ta předchozí, tady už bylo a že tyto kapely nemohou nabídnout nic nového, ve skutečnosti není většího omylu.
Z tohoto omylu mohou člověka pohodlně vyvést právě Anonyme Hand’s Co, jak ostatně přesvědčili na brněnském koncertě. V jejich podání zněl mix nejrůznějších stylů (sahající až po blues-rock, ska nebo melodie inspirované francouzskými lidovými písněmi) spojený s energickými perkusemi tak přirozeně, že bylo lehké podlehnout pocitu, že taková hudba se na světě hraje odjakživa. A to je co říct, v dnešní době, kdy se spousta známých kapel pouští do rozličných roubovaných, někdy až krkolomných žánrových a stylových míchanic.
Anonyme Hand’s Co drželi po celý koncert vražedné tempo, srovnatelné snad jen s tlukotem srdce těsně před infarktem myokardu. A ačkoliv bylo publikum zpočátku vemi vlažné, rychle si je skočné rytmy bubeníků získali, takže nakonec byl tanečníků plný parket. Energii koncertu umocňovalo časté střídání postů jednotlivých perkusionistů Danche, Marcela a Remyho, kteří u jednoho nástroje zůstali vždy nanejvýš jednu či dvě písně a na ztísněném prostoru malinkého pódia si vyměňovali místa s nečekanou grácií.
Frontman Greg se celou dobu přes nepříliš dobrou angličtinu (většinou stejně nakonec sklouzl do francouzštiny), snažil udržovat kontakt s vděčnými fanoušky. Ti ještě netušili, že v závěru koncertu dojde i na fyzický kontakt. To když se trojice chlapců obsluhující bubny vrhla do všobecného víru tance pod pódiem. Ostatně kapela a její jednotliví členové působili velmi sympatickým a civilním dojmem, ochuzeným o jakékoliv zbytečné pózy.
Obecenstvo se celý koncert bavilo vyšperkovnými rytmy bubnů a snadno zapamotavatelnými melodiemi (které tu a tam zabrousily do vysloveně rockových poloh, jednou došla řada i na disco, jindy se zase tančil valčík, povětšinou se však skákalo ). Energie měli kluci z Anonyme Hand’s Co určitě ještě na dva koncerty. Příliš by však neškodilo kdyby více než dvouhodinoé vystoupení o ždibec zkrátili, protože tězce budovaný dojem nápaditosti ke konci bořilo několik dokola opakujících se motivů písní. Přes toto mírné natahování si však fanoušci vyžádali dva přídavky a mohli odcházet domů velmi spokojeni.
