V rámci festivalu Jazz On se představili Sam Newsome & Lucian Ban Ensemble - The Romanian-American Jazz Suite
Alterna zažila netradiční spojení amerického a rumunského jazzu
27. 10. 2008 - Alterna tentokrát hostila americké a rumunské jazzové hráče. Na úvod ale musím zmínit, že hudebníci letěli z polského města Poznaň a jejich let měl 4 hodiny zpoždění. Také se publiku svěřili, že spali jen 2 hodiny.
Jazzivé uskupení se skládalo z hudebníků, kteří už mají na jazzové scéně velmi mnoho odpracováno. Lídr kapely Sam Newsome bývá prestižními jazzovými časopisy zařazován mezi tři nejlepší hráče na soprán saxofon. Za piánem seděl Lucian Ban, původem z Rumunska, ale již delší dobu působící na newyorské jazzové scéně. Na baryton saxofon se uvedl Alex Harding, o jehož kvalitách svědčí i jeho spolupráce s Björk nebo soulovou legendou Arethou Franklin. V rytmické složce skupiny byl nepřehlédnutelný veliký černoch v bílé košili, který seděl za bicími, Dyson Willard. Willard má neuvěřitelný hráčský rozsah. Zvládá cokoliv od jazzu až po brazilskou hudbu. Na kontrabas hrál John Herbert, jeden z nejvyhledávanějších kontrabasistů na newyorské scéně. Jako druhý rumunský prvek v kapele se představil kytarista Sorin Romanescu, který nyní patří ke špičce rumunského jazzu a dodejme, že spolupracuje s takovými rumunskými hvězdami, jako je Marius Popp nebo Garbis Dedeian.
Nezvyklá fúze rumunského a amerického jazzu prosvítala celým koncertem. Jednotlivé rumunské melodie byly chytlavé a každá skladba byla okořeněná sóly jednotlivých jazzmanů, po kterých vždy následoval potlesk, jak se na jazzové publikum sluší a patří.
Přiznám se, že nejsem příznivcem pomalých táhlých skladeb. Bohužel převážná část repertoáru se skládala právě ze skladeb tohoto charakteru, takže se mi občas klížily oči. Nicméně na jednotlivých sólech jsem musel ocenit bravurní zvládnutí nástrojů a hlavně čistý tón zejména v dechové sekci. V sólových partech také bylo poznat, že muzikanti mají velmi široký záběr a hráli prvky smooth jazzu přecházejícího místy až ve zběsilý freejazz.
Výhrady jsem měl také ke zvuku. Kytaru Sorina Romanescu bylo slyšet pouze v sólových partech, ale zbytek harmonického doprovodu, které hrál prsty vybrnkáváním, zanikalo. Také kontrabas, který patří jistě k nejdůležitějším nástrojům jazzového komba, byl místy těžko čitelný, zvláště v momentech kdy hráli všichni účinkující dohromady.
Mimo klasická sóla s doprovodem ostatních dali hudebníci i prostor pro sóla úplně osamocená. Sam Newsome se na chvíli ocitl sám a před zraky diváků předvedl, co všechno zvládne zahrát na svůj soprán saxofon. Místy hrál i technikou, která musí být na nátisk dost obtížná. Byl to sled krátkých tónů, které zvukově připomínaly perkuse nebo darbuku.
I přes mé výhrady musím přiznat, že přes zjevnou únavu podali členové jazz ensemblu Sama Newsome a Luciana Bana vynikající výkon hodný skutečných hudebních profesionálů. Chválu také zaslouží samotný klub Alterna. To, že vedení pozvalo takové mistry, svědčí o faktu, že jazzové scéna Alterny patří u nás k nejkvalitnějším.
Nejvíce z celé produkce jsem paradoxně ocenil konec. Jazzmani se totiž rozešli mezi diváky a na bar a dokonce i já jsem si podal ruku a slůvko prohodil alespoň s černošskou polovinou ansáblu. Bylo zkrátka vidět, že i přes své hudební kvality nebyli jazzmani namyšlení nebo povýšení nad ostatní. Dokonce když se náš stůl svěřil, že taky hrajeme na nějaké ty nástroje, chtěl po nás Sam Newsome adresu našich webových stránek, které samozřejmě nemáme. Kdo ví, třeba by nám do měsíce došla pozvánka do New Yorku. Naše pozvání na pivo bohužel muzikanti odmítli z důvodu únavy a pomalu se odebrali do hotelu Continental.
Nezvyklá fúze rumunského a amerického jazzu prosvítala celým koncertem. Jednotlivé rumunské melodie byly chytlavé a každá skladba byla okořeněná sóly jednotlivých jazzmanů, po kterých vždy následoval potlesk, jak se na jazzové publikum sluší a patří.
Přiznám se, že nejsem příznivcem pomalých táhlých skladeb. Bohužel převážná část repertoáru se skládala právě ze skladeb tohoto charakteru, takže se mi občas klížily oči. Nicméně na jednotlivých sólech jsem musel ocenit bravurní zvládnutí nástrojů a hlavně čistý tón zejména v dechové sekci. V sólových partech také bylo poznat, že muzikanti mají velmi široký záběr a hráli prvky smooth jazzu přecházejícího místy až ve zběsilý freejazz.
Výhrady jsem měl také ke zvuku. Kytaru Sorina Romanescu bylo slyšet pouze v sólových partech, ale zbytek harmonického doprovodu, které hrál prsty vybrnkáváním, zanikalo. Také kontrabas, který patří jistě k nejdůležitějším nástrojům jazzového komba, byl místy těžko čitelný, zvláště v momentech kdy hráli všichni účinkující dohromady.
Mimo klasická sóla s doprovodem ostatních dali hudebníci i prostor pro sóla úplně osamocená. Sam Newsome se na chvíli ocitl sám a před zraky diváků předvedl, co všechno zvládne zahrát na svůj soprán saxofon. Místy hrál i technikou, která musí být na nátisk dost obtížná. Byl to sled krátkých tónů, které zvukově připomínaly perkuse nebo darbuku.
I přes mé výhrady musím přiznat, že přes zjevnou únavu podali členové jazz ensemblu Sama Newsome a Luciana Bana vynikající výkon hodný skutečných hudebních profesionálů. Chválu také zaslouží samotný klub Alterna. To, že vedení pozvalo takové mistry, svědčí o faktu, že jazzové scéna Alterny patří u nás k nejkvalitnějším.
Nejvíce z celé produkce jsem paradoxně ocenil konec. Jazzmani se totiž rozešli mezi diváky a na bar a dokonce i já jsem si podal ruku a slůvko prohodil alespoň s černošskou polovinou ansáblu. Bylo zkrátka vidět, že i přes své hudební kvality nebyli jazzmani namyšlení nebo povýšení nad ostatní. Dokonce když se náš stůl svěřil, že taky hrajeme na nějaké ty nástroje, chtěl po nás Sam Newsome adresu našich webových stránek, které samozřejmě nemáme. Kdo ví, třeba by nám do měsíce došla pozvánka do New Yorku. Naše pozvání na pivo bohužel muzikanti odmítli z důvodu únavy a pomalu se odebrali do hotelu Continental.
