Colours Of Ostrava 2016, den první

Rezavé monumenty minulosti dělají kulisu modernímu výbuchu barev kultury a mezi starými ocelárnami znovu začíná každoroční Colours of Ostrava. Proti ocelově šedé obloze a soustavnému dešti se lidé vyzbrojili arsenálem různobarevných pláštěnek a ponč. Ačkoliv jsem jednu pláštěnku měl, déšť to byl nejméně dvoupláštěnkový a počítal jsem tedy se slibovanými ponči ze strany festivalu. Slečna na infocentru mi ale oznámila, že již došly. Zejména zpětně, neboť to jinak byl hudební den nesmírně vydařený, mi to přijde jako velká chyba organizace nemít dostatek pláštěnek, když již týden před festivalem předpověď hrozila deštěm. Se čtvrtečním lineupem se ale nikdo deštěm zastrašit nenechal a dav lidí před branami bzučel nadšením a po krátkém čekání všichni vystřelují do všech koutů areálu. Ještě je brzo, ale mimo hudbu je na festivalu obrovské spektrum aktivit, které musí nadchnout i nejnáročnější intelektuály a party pípls mezi námi. V symbióze big beatu, popu, experimentálních kapel, přednášek a debat, masových a veganských hodů, se pořadatelům daří do Ostravy přitáhnout opravdu všechny druhy lidí. Protože pokud se týden před Colours v Praze zeptáte, kam jede náhodné seskupení mladých lidí, překvapí vás počet lidí s rukama nad hlavou. A pokud vám skupina Pražáků řekne, že všichni jedou do Ostravy a těší se na to jako na vrchol léta, je to důkaz jedinečnosti této události.

Když jsme dorazili na vystoupení Nothing But Thieves, počasí se již vyjasnilo a skvělé vystoupení pěti borců z Essexu dav rozehřálo do varu. Dokonce mohli hosté z publika upadnout do lehké nostalgie při jejich coveru Where is my mind? Od Pixies. Koncert naplnil celé publikum nakažlivou energií a večer se poté přesunul k Australské hvězdě čtvrtečního večera.

Tame Impala, skupina pěti rodáků z Austrálie, hýřila barvami po všech smyslech: jejich psychedelickým rockem, světelnou show vyvolávající pocit výletu na LSD a spoustě létajících papírků (které byly prý ekologické), výrok Parkera, že v Čečensku hrají poprvé a jeho následný komentář: „Řekl jsem to špatně? Aha, Česká Republika.. Myslel jsem, že to říkáte takhle, pardon!“, vyvolal v publiku rozporuplné reakce. Naštěstí ale jejich Woodstocková atmosféra, umocněná bosým frontmanem tento vtip rychle uvedla do zapomnění a jejich vystoupení zanechalo zejména jejím fanouškům krásný zážitek.

Skinny Lister na vedlejším Drive Stage nezklamali a jejich punkovo-rumově-folkovým šílenstvím kontrastovali s předchozí Tame Impalou, a jejich vystoupení rockové anarchie bylo výbornou přípravou na finální koncert večera: M83. M83, jejichž elektronická hudba spojená s plnohodnotnou kapelou byla třešničkou na rozmočeném dortu prvního dne festivalu. Úžasné hudební představení na klavesách a syntezátorech, doplňované vesmírnou světelnou show a přiváděné k dokonalosti energií bubeníka a baskytaristy (který prý ještě ráno nemohl hýbat nohou), nastavilo festivalovou laťku pěkně vysoko.

 

Další fotoreporty
iRock&Pop