"Pro mne je nejdůležitější, jestli vznikají nové písničky," říká Nebřenský.
Vltava plná lásky aneb opět Hurá písničky!
Vltava
7. 1. 2012 - Kolik hektolitrů vody proteče korytem Vltavy za desetiletí, to si odhadovat netroufám, ale v životě kapely je dekáda hodně dlouhé období. A právě přesně tak dlouhou pauzu si skupina Vltava dopřála. Vloni se však dost překvapivě začala znovu objevovat na koncertních pódiích a 10. října jí vyšlo album Komedianti se vracejí domů. Sestava se částečně obměnila, leaderem však pochopitelně zůstává Robert Nebřenský. O restartu své kapely hovoří s nadšením a láskou, pochvaluje si, v jaké tvůrčí svobodě nové písně vznikaly. Ostatně, láska je jejich převažujícím tématem a je to i první slovo, které na desce zazní...
Roberte, bylo pro tebe důležité zachovat nějakou kontinuitu s původní Vltavou a jestli ano, tak v čem?
Abych řekl pravdu, tak tímhle se nijak nezabývám. Kontinuitu lze spatřovat v mé osobě, v tom, co vytvářím, jelikož v první fázi to dělám vždy jen pro sebe. A i když se člověk mění, tak v něčem přece zůstává pořád stejný, DNA mi nikde nepřešroubuje. Pak je to taky výběr mých původních spoluhráčů Martina Vajgla a Františka Svačiny a pro mě osobně určitou kontinuitu představuje i Peter Binder, ačkoliv se teď ve Vltavě objevuje poprvé. Jsem totiž řadu let jeho obdivovatelem a vlastně to byl on, kdo mě jako kytarista zásadně inspiroval.
Spolu také nyní tvoříte autorskou dvojici, dříve jsi psával veškerou hudbu sám...
Dříve jsem nosíval do zkušebny písničku přece jen v hotovějším stavu, teď mám kolegu, jemuž se nestydím přinést i rozdělané věci. Mohu hudební materiál déle držet jako živou otevřenou věc, na níž pak dál pracujeme společně. V základu to pro mě ale zůstává stejné; na začátku jsem sám u svého psacího stolu nebo někde v lese, kde musím čekat až něco přijde, až se něco urodí a to se pak dál kultivuje. Pod hudbou jsme podepsáni dohromady, tedy způsobem, jakým tvořila dvojice Lennon-McCartney, a neřešíme, kdo kolik složil tónů a čí je koho akord.
Kdy písničky pro nové album vznikaly?
S Petrem jsme se scházeli řadu let. Vlastně hned záhy po konci Vltavy jsme už začali, ale velmi zvolna, vznikla třeba jedna písnička za rok. Celé to směřovalo k tomu, že jednou začneme spolu hrát, ale vůbec jsme netušili, že by to mohlo být pro budoucí sestavu Vltavy. Možná to bylo i dobře, tím jsme byli svobodnější a necítili žádnou svázanost s minulostí.
V nynějším obsazení Vltavy už nenajdeme v minulosti tak charakteristický zvuk flétny a saxofonu...
Nepotřebuji znovu dělat to, co už mám jednou za sebou. Tyto nástroje jsme tam měli šestnáct let. Mám je moc rád, ale pro mne je důležitější, jestli vznikají nové písničky. A jelikož se je podařilo udělat a získali jsme dalšího kytaristu, tak se kapela přirozeně stala spíš kytarovou. Ta naše dřívější etapa je nahraná na deskách a co se týká koncertního hraní starších věcí: ukázalo se, že hratelné jsou v podstatě všechny. Pouze ony typické party pro tu kterou skladbu jsou nyní ke slyšení na jiný nástroj.
Pak jsou tady samozřejmě další okolnosti i limity. Kdybych měl neomezené prostředky, využil bych big band, smíšený sbor, tři nahaté vokalistky... Ostatně, my původně zamýšleli i na desku pozvat řadu muzikantů a celkový zvuk dotvořit smyčci a dechovými nástroji všeho typu. Nakonec to ale dopadlo tak, že jediným hostem je Pavla Milcová, která nazpívala vokál v písničce Prodává se kytara. Došli jsme prostě k tomu, že tenhle tvar považujeme za nejčistší a nejpravdivější.
Jak šel čas:
* Vltava se dala dohromady v roce 1985 a jejím původním tvůrčím krédem dle slov Nebřenského bylo „hrát něco jako Led Zeppelin, ale melodičtější“...
* Skupina do roku 2001 nahrála čtyři regulérní alba plus jedno výběrové.
* Po oznámení konce skupiny se Robert Nebřenský věnoval především herectví; pravidelně jsme ho mohli vídat na prknech divadla Sklep, objevil se i v řadě filmů, z nichž nevýrazněji na sebe upozornil rolí desátníka Koháka v Marhoulově Tobruku (2008).
* S bývalým saxofonistou Vltavy Tomášem Průšou si Nebřenský před několika léty příležitostně zahrál pár písniček z původního repertoáru skupiny v rámci benefičních vystoupení se souborem tělesně postižných dětí The Tap Tap, který vznikl při Jedličkové ústavu.
