27. 8. 2009 - Téměř po dvouleté odmlce navštíví opět Prahu industriální mág a věčný kritik Trent Reznor společně s devítipalcovými Nine Inch Nails. Multiinstrumentalistu a producenta Reznora netřeba příliš představovat. Jako jediný oficiální člen NIN je od roku 1988, kdy kapela vznikla, hnacím motorem hudebního dění. Ještě v době, kdy mainstreamu vládla Nirvana, si clevelandští NIN vytvořili širokou základnu fanoušků alternativního rocku a představili industriální hudbu masám.
Trent Reznor a Nine Inch Nails - Věčně kritická rockstar
Svou temnou a tajemnou image Reznor okouzlil publikum a v 90. let se stal sex symbolem morrisonského typu. Je těžko pochopitelné, proč tento kontroverzní umělec, který založil nahrávací studio Le Pig na Cielo Drive v obávaném domě poskvrněném řáděním masového vraha Charlese Mansona, oplývá darem přitahovat dav. Díky svému charisma získal na svou stranu nejen ortodoxní diváky, ale i média. V roce 1997 se Reznor objevil v Time na seznamu nejvlivnějších lidí roku a časopis Spin ho nazval nejdůležitějším hudebním umělcem. Není se čemu divit. Téměř všechnu hudbu nahrává sám, ale naživo vystupuje pro větší efektivitu s kapelou. Přesto ale některé počítačové zvuky zachovává v původní formě a netransformuje je skrz nástroje. Je tenhle zpěvák tentýž jako na začátku, nebo ho také semlel showbyznys?
Vzhůru za svobodou
Reznor vykročil ve stopách Radiohead. Stejně jako oni se rozešel s nahrávacím průmyslem, když v roce 2007 nadobro ukončil spolupráci s Interscope Records. Užívá si nezávislosti a nemůže si ji vynachválit. Za 18 let, kdy spadal pod nahrávací labely, si na ně udělal vlastní názor: nezajímá je nic jiného, než jak jde prodej desek, a o uměleckou nadčasovost díla se nestarají. Díky vysokým cenám desek je má za zloděje. Navíc vyslovil trochu odvážné tvrzení, že věří v počítačovou negramotnost jejich zaměstnanců. O tom, jak se dá využívat internet, nemají ani páru. První spory měl s TVT Records. Šéf Steve Gottlieb si stál za svým a nutil Reznora pokračovat ve stylu debutu Pretty Hate Machine, aby byl úspěch zaručený. Reznor se cítil ohrožený a bylo mu jasné, že tento nátlak ze strany společnosti ho bude brzdit v hudebním vývoji. Nenechal se zastrašit a začal pracovat na tvrdším EP Broken. Stál si za tím, že během živého představení dostaly skladby agresivnější podobu, což mimochodem často odnesly hudební nástroje. Na Broken je patrné Reznorovo rozhořčení – v klipu Gave Up se v pozadí objevuje nápis „Fuck you Steve“.
Osamostatněním se vedle dráhy hudebníka Reznorovi otevírá i nový svět obchodníka a to se zdá být přínosné jak přiblížením k fanouškům, tak po finanční stránce. Loňské album Ghosts I–IV dal k dispozici on-line za fixní cenu 5 dolarů plus možnost objednat se dražší de luxe edice. Během prvního týdne vydělal 1,6 milionů dolarů. Reznor, který kolekci 36 skladeb popsal jako soundtrack pro denní snění a výsledek práce hodnotí jako vizuálně velice perspektivní, může být tedy spokojený. Poslední desku The Slip produkoval spolu s osvědčeným Alanem Moulderem a Atticusem Rossem a poskytnul ji zdarma ke stažení. Dle vzkazu na oficiálních stránkách za odměnu věrným fanouškům.
To vše, stejně jako u snivé Ghosts I–IV, dokonce hluboce před tím, než album vyjde jako CD a vinyl. Strategie „dnes zadarmo, zítra za peníze“ se může zdát jako dobrý marketingový tah, ale Reznor už jednou razil, až narazil. V roce 2007 se podílel na projektu se Saulem Williamsem, který vyšel pod názvem The Inevitable Rise And Liberation Of Niggy Tardust (titul odkazuje na album Davida Bowieho The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars). Album bylo nabídnuto ke stažení (dokonce ve více formátech) na stránkách NIN zdarma či za směšnou částku 5 liber. Ačkoliv počet stažených desek přesahoval 100 tisíc, zaplatila pouze pětina, přesně 18 procent fanoušků. Netřeba se tedy divit, že toto počínání Reznora mírně rozčílilo. Snaha podstrčit konzumní společnosti album ve skvělé kvalitě až pod nos, aby si ho nemusela jezdit kupovat do předražených odchodů, kam ho za nekřesťanské peníze nastrčily nahrávací labely, se nevydařila. Dnešní doba nechává hudebníka vydělávat na koncertech, ne na deskách, které začínají být trochu pasé.
Kritika musí být
Výbušný frontman se často netají svými názory a k nelibému slovu nejde daleko, ať už v souvislosti s pirátstvím či nahrávacími labely. Nelegální stahování někdy kritizuje, jindy podporuje, kritiku ale míří na stranu labelů. Na koncertě v Sydney pobízel fanoušky, aby se neostýchali, ukradli jeho hudbu z internetu a přeposlali ji všem kamarádům, dokud labely nepřestanou zvyšovat ceny desek a okrádat lidi. Stejně tak pobízel muzikanty, aby objevili novou cestu, jak prodávat svoje alba a být při tom nezávislí. První, co pronesl po neobnovení kontraktu, bylo „bohudíky“. O dvacet minut později si ale uvědomil: „Co teď vlastně máme dělat? Je to neuvěřitelně osvobozující pocit, až z něj jde strach.” Dnes má Reznor již situaci vyřešenou díky úspěšnému internetovému prodeji a svými pěti dolary za kus.
Nit nezůstala suchá ani na některých z hudebníků. Koho jiného by si Reznor nevybral, než jednoho z králů popu. Naváží se do posledních desek Prince. Jeden zvídavý fanoušek se ptal, jestli si dělá zásoby nevydaného materiálu NIN. Reznor se zasmál a prohlásil, že není Prince, nebo frontman Weezeru Rivers Cuomo. Ti se jen pyšní stovkami skvělých hitů. Oběma vzkazuje: „Princi, jestli máš stovky nebo tisíce dobrých songů, co takhle některé z nich vzít a dát je na desku, kterou jsi zrovna vydal? Několik tvých posledních totiž nestojí za nic. To samé platí pro Riverse.“ Dodal, že slova myslí konstruktivně. Na závěr si neodpustil poznámku, že v nejbližší době bude konečně šťastný a zasnoubí se s rockovou přítelkyní Mariqueen Maandig, čímž ale jeho popichování rozhodně neskončí.
Zoufalý Cornell & Manson
Další, koho si vzal Trent Reznor vzal na mušku, byl frontman bývalých Soundgarden a Audioslave Chris Cornell. Pomocí stále populárnější aplikace Twitter, kde si lidé můžou sdělovat vše, co se jim zrovna honí hlavou, míří na sólovku Scream Chrise Cornella slovy: „Znáte ten pocit, když se někdo tak strašně ztrapní, že se za něj cítíte až nepříjemně? A slyšeli jste poslední album Chrise Cornella? Jesus!“ Právě posledního zvolání využil Cornell a vtipně zasadil Reznorovi protiúder slovní hříčkou. Jeho zvolání interpretoval jako podpis a vzkázal: „Co byste řekli, kdyby na Twitter napsal Ježíš? Ten, kdož je bez viny, ať hodí kamenem? Nebo - neviděli jste tu Jidáše? Před chvílí tu byl!“ Na Cornella se ale sesypala kritika nejen ze strany Reznora, ale přidali se i další, kterým jeho spolupráce s producentem Timbalandem nevoněla.
Na Twittru se rozpoutala vášnivá debata fanoušků, pro které je Cornell génius, a jeden dokonce dodal, že přesně tak, jako Reznor popisuje Scream, si připadá on při poslechu desek NIN. Dokonce i Marilyn Manson, dlouholetý přítel, byl Reznorem označen za „toxického“. Přestože se znají mnoho let, říká, že je nebezpečné být v jeho přítomnosti. „Nechci ho z ničeho obviňovat, bývali jsme přátelé, pomohl jsem mu, pozval ho do studia, otevřel jsem se mu s NIN, ale Manson začal být moc soutěživý.“ Dodává, že ho to mrzí, ale bohužel je v Mansonovi něco nezdravého, proto se od něj bude držet dál. I takový může být konec přátelství.
Přestože Reznor byl v mládí vášnivý fanoušek Kiss, neodpustil si komentář k jednomu z jejich členů Genu Simmonsovi. Ten se podle jeho názoru snaží zavděčit mladému publiku a hrát mu do kapsy. Ve svých letech zpívá o žhavé noci na zadním sedadle auta jenom proto, že to fanoušci chtějí slyšet. Reznor doufá, že se Simmonsovi nikdy v tomto směru nepřiblíží: „Tak si nepředstavuji svou roli umělce. Dávám přednost důvěryhodnosti, která je pro mě důležitější než moje popularita.“
Slabá kvalita stahovaných alb
Oproštění NIN od labelu je často spojováno s Radiohead, kteří se touto cestou vydali jako první. Ti však sklidili od frontmana NIN taky nějaký ten kritický hlas. Reznor sice ocenil, že oslnili svět novou deskou In Rainbow, která vyšla revolučně nejdřív v digitální podobě, ale je v tak slabé kvalitě, že se ani nedá nazývat hudebním dílem. Tento způsob nevidí jako revoluční a nechápe, jak z něj Radiohead můžou těžit. Také předprodejní sítě jako Ticketmaster zasáhl stín Reznorova rozhořčení. Především proto, že neprodávají vstupenky v omezeném množství a kdejaký spekulant je může skoupit ve velkém. Situace by se dala vyřešit tak, že by na vstupenkách bylo jméno účastníka, což společnosti nevidí kvůli administrativě zrovna reálně. „Vzhledem k tomu, že Ticketmaster má výhradní práva na prodej vstupenek, měl by co nejdříve zamezit sekundárnímu prodeji. Nejlépe snížením počtu lístků na osobu, požadováním ID a tištěním jmen na lístky.“ Reznor apeluje na předprodej, zároveň však dodává, že to se nikdy nestane, protože je zřejmé, že z toho mají výnos. Jeden z nejčerstvějších sporů vypukl s firmou Apple. Reznor připravil aplikaci pro iPhone a se společností měl dohodu, že dají k dispozici program na přehrávání hudby a videí. Realita byla ale jiná - Apple odmítl aplikaci NIN pro iPhone, protože zahrnuje nežádoucí obsah, čímž byla míněna skladba The Downward Spiral. Podle pravidel nesmí žádná z aplikací obsahovat pornografické, obscénní a urážlivé narážky. Reznor nicméně později dodal, že je s firmou zadobře, jen doufá, že se změní její přístup ke schvalovacím pravidlům.
Kritiky nejsou často ušetřeni ani fanoušci, tedy to nejdůležitější, co kapela má. Po londýnském koncertě popsal frontman místní publikum dokonce jako zombie poté, co se na něj fanoušci vrhali na veřejnosti. Toto rozčarování ale nemůže předčit to, když zjistil, že hudba NIN je zneužívána U. S. vojáky a slouží jako doplněk při popravách nepřátel. Dokážete si zřejmě představit, jaký šok Reznor asi zažil.
Poslední zaražení hřebíků
Nadcházející koncertní šňůra má být syrovější a spontánnější než ty předchozí. NIN letos slaví 20. výročí od vydání první desky a Reznor se dal slyšet, že je na čase, na chvilku zmizet ze showbyznysu. Tour 2009 by měla být prozatím poslední v dohledné budoucnosti. Nemusíme se ale obávat toho, že by se nad frontmanem nadobro uzavřely vody. Bude neustále bojovat za „svobodu“, pít krev ostatním kolegům z branže, neustále kritizovat hudební průmysl, ačkoli na něm stejně vydělává. Každopádně svůj kredit si tento stárnoucí bard uchovává a bez něho by tady bylo přece jen méně veselo, přestože The Slip žádnou revoluci už nepřineslo. Každý se živí, jak umí nejlépe.
Vzhůru za svobodouReznor vykročil ve stopách Radiohead. Stejně jako oni se rozešel s nahrávacím průmyslem, když v roce 2007 nadobro ukončil spolupráci s Interscope Records. Užívá si nezávislosti a nemůže si ji vynachválit. Za 18 let, kdy spadal pod nahrávací labely, si na ně udělal vlastní názor: nezajímá je nic jiného, než jak jde prodej desek, a o uměleckou nadčasovost díla se nestarají. Díky vysokým cenám desek je má za zloděje. Navíc vyslovil trochu odvážné tvrzení, že věří v počítačovou negramotnost jejich zaměstnanců. O tom, jak se dá využívat internet, nemají ani páru. První spory měl s TVT Records. Šéf Steve Gottlieb si stál za svým a nutil Reznora pokračovat ve stylu debutu Pretty Hate Machine, aby byl úspěch zaručený. Reznor se cítil ohrožený a bylo mu jasné, že tento nátlak ze strany společnosti ho bude brzdit v hudebním vývoji. Nenechal se zastrašit a začal pracovat na tvrdším EP Broken. Stál si za tím, že během živého představení dostaly skladby agresivnější podobu, což mimochodem často odnesly hudební nástroje. Na Broken je patrné Reznorovo rozhořčení – v klipu Gave Up se v pozadí objevuje nápis „Fuck you Steve“.
Osamostatněním se vedle dráhy hudebníka Reznorovi otevírá i nový svět obchodníka a to se zdá být přínosné jak přiblížením k fanouškům, tak po finanční stránce. Loňské album Ghosts I–IV dal k dispozici on-line za fixní cenu 5 dolarů plus možnost objednat se dražší de luxe edice. Během prvního týdne vydělal 1,6 milionů dolarů. Reznor, který kolekci 36 skladeb popsal jako soundtrack pro denní snění a výsledek práce hodnotí jako vizuálně velice perspektivní, může být tedy spokojený. Poslední desku The Slip produkoval spolu s osvědčeným Alanem Moulderem a Atticusem Rossem a poskytnul ji zdarma ke stažení. Dle vzkazu na oficiálních stránkách za odměnu věrným fanouškům.
To vše, stejně jako u snivé Ghosts I–IV, dokonce hluboce před tím, než album vyjde jako CD a vinyl. Strategie „dnes zadarmo, zítra za peníze“ se může zdát jako dobrý marketingový tah, ale Reznor už jednou razil, až narazil. V roce 2007 se podílel na projektu se Saulem Williamsem, který vyšel pod názvem The Inevitable Rise And Liberation Of Niggy Tardust (titul odkazuje na album Davida Bowieho The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars). Album bylo nabídnuto ke stažení (dokonce ve více formátech) na stránkách NIN zdarma či za směšnou částku 5 liber. Ačkoliv počet stažených desek přesahoval 100 tisíc, zaplatila pouze pětina, přesně 18 procent fanoušků. Netřeba se tedy divit, že toto počínání Reznora mírně rozčílilo. Snaha podstrčit konzumní společnosti album ve skvělé kvalitě až pod nos, aby si ho nemusela jezdit kupovat do předražených odchodů, kam ho za nekřesťanské peníze nastrčily nahrávací labely, se nevydařila. Dnešní doba nechává hudebníka vydělávat na koncertech, ne na deskách, které začínají být trochu pasé.
Kritika musí být
Výbušný frontman se často netají svými názory a k nelibému slovu nejde daleko, ať už v souvislosti s pirátstvím či nahrávacími labely. Nelegální stahování někdy kritizuje, jindy podporuje, kritiku ale míří na stranu labelů. Na koncertě v Sydney pobízel fanoušky, aby se neostýchali, ukradli jeho hudbu z internetu a přeposlali ji všem kamarádům, dokud labely nepřestanou zvyšovat ceny desek a okrádat lidi. Stejně tak pobízel muzikanty, aby objevili novou cestu, jak prodávat svoje alba a být při tom nezávislí. První, co pronesl po neobnovení kontraktu, bylo „bohudíky“. O dvacet minut později si ale uvědomil: „Co teď vlastně máme dělat? Je to neuvěřitelně osvobozující pocit, až z něj jde strach.” Dnes má Reznor již situaci vyřešenou díky úspěšnému internetovému prodeji a svými pěti dolary za kus.
Nit nezůstala suchá ani na některých z hudebníků. Koho jiného by si Reznor nevybral, než jednoho z králů popu. Naváží se do posledních desek Prince. Jeden zvídavý fanoušek se ptal, jestli si dělá zásoby nevydaného materiálu NIN. Reznor se zasmál a prohlásil, že není Prince, nebo frontman Weezeru Rivers Cuomo. Ti se jen pyšní stovkami skvělých hitů. Oběma vzkazuje: „Princi, jestli máš stovky nebo tisíce dobrých songů, co takhle některé z nich vzít a dát je na desku, kterou jsi zrovna vydal? Několik tvých posledních totiž nestojí za nic. To samé platí pro Riverse.“ Dodal, že slova myslí konstruktivně. Na závěr si neodpustil poznámku, že v nejbližší době bude konečně šťastný a zasnoubí se s rockovou přítelkyní Mariqueen Maandig, čímž ale jeho popichování rozhodně neskončí.
Zoufalý Cornell & Manson
Další, koho si vzal Trent Reznor vzal na mušku, byl frontman bývalých Soundgarden a Audioslave Chris Cornell. Pomocí stále populárnější aplikace Twitter, kde si lidé můžou sdělovat vše, co se jim zrovna honí hlavou, míří na sólovku Scream Chrise Cornella slovy: „Znáte ten pocit, když se někdo tak strašně ztrapní, že se za něj cítíte až nepříjemně? A slyšeli jste poslední album Chrise Cornella? Jesus!“ Právě posledního zvolání využil Cornell a vtipně zasadil Reznorovi protiúder slovní hříčkou. Jeho zvolání interpretoval jako podpis a vzkázal: „Co byste řekli, kdyby na Twitter napsal Ježíš? Ten, kdož je bez viny, ať hodí kamenem? Nebo - neviděli jste tu Jidáše? Před chvílí tu byl!“ Na Cornella se ale sesypala kritika nejen ze strany Reznora, ale přidali se i další, kterým jeho spolupráce s producentem Timbalandem nevoněla.
Na Twittru se rozpoutala vášnivá debata fanoušků, pro které je Cornell génius, a jeden dokonce dodal, že přesně tak, jako Reznor popisuje Scream, si připadá on při poslechu desek NIN. Dokonce i Marilyn Manson, dlouholetý přítel, byl Reznorem označen za „toxického“. Přestože se znají mnoho let, říká, že je nebezpečné být v jeho přítomnosti. „Nechci ho z ničeho obviňovat, bývali jsme přátelé, pomohl jsem mu, pozval ho do studia, otevřel jsem se mu s NIN, ale Manson začal být moc soutěživý.“ Dodává, že ho to mrzí, ale bohužel je v Mansonovi něco nezdravého, proto se od něj bude držet dál. I takový může být konec přátelství.
Přestože Reznor byl v mládí vášnivý fanoušek Kiss, neodpustil si komentář k jednomu z jejich členů Genu Simmonsovi. Ten se podle jeho názoru snaží zavděčit mladému publiku a hrát mu do kapsy. Ve svých letech zpívá o žhavé noci na zadním sedadle auta jenom proto, že to fanoušci chtějí slyšet. Reznor doufá, že se Simmonsovi nikdy v tomto směru nepřiblíží: „Tak si nepředstavuji svou roli umělce. Dávám přednost důvěryhodnosti, která je pro mě důležitější než moje popularita.“
Slabá kvalita stahovaných albOproštění NIN od labelu je často spojováno s Radiohead, kteří se touto cestou vydali jako první. Ti však sklidili od frontmana NIN taky nějaký ten kritický hlas. Reznor sice ocenil, že oslnili svět novou deskou In Rainbow, která vyšla revolučně nejdřív v digitální podobě, ale je v tak slabé kvalitě, že se ani nedá nazývat hudebním dílem. Tento způsob nevidí jako revoluční a nechápe, jak z něj Radiohead můžou těžit. Také předprodejní sítě jako Ticketmaster zasáhl stín Reznorova rozhořčení. Především proto, že neprodávají vstupenky v omezeném množství a kdejaký spekulant je může skoupit ve velkém. Situace by se dala vyřešit tak, že by na vstupenkách bylo jméno účastníka, což společnosti nevidí kvůli administrativě zrovna reálně. „Vzhledem k tomu, že Ticketmaster má výhradní práva na prodej vstupenek, měl by co nejdříve zamezit sekundárnímu prodeji. Nejlépe snížením počtu lístků na osobu, požadováním ID a tištěním jmen na lístky.“ Reznor apeluje na předprodej, zároveň však dodává, že to se nikdy nestane, protože je zřejmé, že z toho mají výnos. Jeden z nejčerstvějších sporů vypukl s firmou Apple. Reznor připravil aplikaci pro iPhone a se společností měl dohodu, že dají k dispozici program na přehrávání hudby a videí. Realita byla ale jiná - Apple odmítl aplikaci NIN pro iPhone, protože zahrnuje nežádoucí obsah, čímž byla míněna skladba The Downward Spiral. Podle pravidel nesmí žádná z aplikací obsahovat pornografické, obscénní a urážlivé narážky. Reznor nicméně později dodal, že je s firmou zadobře, jen doufá, že se změní její přístup ke schvalovacím pravidlům.
Kritiky nejsou často ušetřeni ani fanoušci, tedy to nejdůležitější, co kapela má. Po londýnském koncertě popsal frontman místní publikum dokonce jako zombie poté, co se na něj fanoušci vrhali na veřejnosti. Toto rozčarování ale nemůže předčit to, když zjistil, že hudba NIN je zneužívána U. S. vojáky a slouží jako doplněk při popravách nepřátel. Dokážete si zřejmě představit, jaký šok Reznor asi zažil.
Poslední zaražení hřebíků
Nadcházející koncertní šňůra má být syrovější a spontánnější než ty předchozí. NIN letos slaví 20. výročí od vydání první desky a Reznor se dal slyšet, že je na čase, na chvilku zmizet ze showbyznysu. Tour 2009 by měla být prozatím poslední v dohledné budoucnosti. Nemusíme se ale obávat toho, že by se nad frontmanem nadobro uzavřely vody. Bude neustále bojovat za „svobodu“, pít krev ostatním kolegům z branže, neustále kritizovat hudební průmysl, ačkoli na něm stejně vydělává. Každopádně svůj kredit si tento stárnoucí bard uchovává a bez něho by tady bylo přece jen méně veselo, přestože The Slip žádnou revoluci už nepřineslo. Každý se živí, jak umí nejlépe.
