Shogun Tokugawa: Ochránci ohroženého kontrastu

Plzeňská pětice Shogun Tokugawa už nějaký čas se sympatickou dávkou mladistvé drzosti (ale také se zdravě sebekritickým pohledem na věc) čeří vody na domácí scéně. V červnu pokřtí album, nad nímž se do poslední chvíle vznáší lehký závoj tajemna.

shogun02_044.jpg

31. 5. 2010 - Jménem kapely promluvil kytarista Martin Tichota, který v odpovědích projevil značnou dávku obratnosti. Chvílemi totiž jako by balancoval mezi odlehčující uvolněnou nadsázkou a jistou dávkou diplomatického kličkování. Jasné ovšem je, že pětice kombinující moderní screamo HC s výraznými vlivy elektroniky pro fanoušky nachystala úderný průřez svým dosavadním tříletým snažením.

První otázka nebude moc bystrá, ale nabízí se - co máte společného s Japonskem a s šoguny?

Tenhle dotaz slýcháme ve spojitosti s kapelou velmi často, odpověď je ale tak prostá, že jsou tazatelé většinou zklamáni. Nic! Respektive pár z nás má o feudálním Japonsku a jeho vládcích určité povědomí a tahle doba a země nám přijdou poměrně atraktivní a exotické. Ale žádnými hlubšími zájmy nebo vědomostmi neoplýváme, takže je to tak trochu pozéřina.

Zanedlouho křtíte svou debutovou desku. Mám pocit, že se dopředu moc nemluvilo o jejím názvu. Je to tajemství nebo do poslední chvíle váháte?

Je to tak, název jsme ještě nikde neprezentovali. Přibližně měsíc už máme velmi slibného kandidáta, ale stále si ještě necháváme otevřená zadní vrátka. S největší pravděpodobností se tento název už měnit nebude, ale prozrazovat se nám ho zatím stále ještě nechce.

Na CD slibujete deset věcí v délce zhruba kolem půl hoďky s tím, se tak dá skoro mluvit o regulérní desce... Znamená to, že "na férovku" to vnímáte spíš jako takové větší minialbum?

Na CD jsme zachytili celou naši tříletou historii, věnovali jsme jí spoustu času a úsilí, takže nálepku album si zaslouží. Spíš se v tom odráží to, že jde o naši první zkušenost s natáčením a spoustu věcí bychom teď třeba udělali jinak, takže označení regulérní deska si schováme až pro náš druhý počin.

Avizujete taky hodně hostů. Je tam někdo, koho byste rádi podtrhli a zdůraznili? A proč "celá řada" - pojali jste přípravy jako mejdan a nebo vnímáte potřebu v téhle fázi co nejvíc okořenit výraz kapely dalšími vlivy přátel zvenčí?

Zřejmě vycházíš z jedné z novinek, které jsme uveřejnili na našem profilu na bandzone.cz. Pravda je taková, že speciálně na bandzone dost rádi mystifikujeme a zlehčujeme věci okolo kapely a zaběhlá klišé. Tohle je zrovna ten případ. Na desce ve skutečnosti hostoval jenom jeden náš kamarád - zpěvák z plzeňské kapely This Night Draws The End, který si libuje v takových přísnějších metalových polohách, takže nám jich pár střihnul i na desku. Jinak Dan Hůlka nám opravdu nevolal...

Deska má být tvrdší, nebo dokonce zatím vůbec to nejtvrdší, co jste udělali. Čím to?

Ehm, no tohle je v podstatě stejný případ jako předchozí otázka. Deska bude nejtvrdší jednoduše proto, že jsme ještě žádnou jinou nenatočili... Ale tohle tvrzení je skutečně velmi populární u každé nové desky především zaběhlejších interpretů, což znáš z novinářské praxe určitě sám.

S tím přitvrzením jsem to bral tak, že jste asi měli dřív nějaké demáče, které jsem neznal... Každopádně jsem se dočetl, že jste začínali jako Deftones revival - jaké další vlivy, případně stylové proměny pak přicházely až k dnešnímu soundu kapely?

Deftones se na nás hlavně v začátcích částečně určitě podepsali, už od začátku jsme ale vzhlíželi k současnějším kapelám a stylům, které tou dobou frčely za hranicemi. Těch vlivů bylo ale tolik, že bych si asi ani na všechny nevzpomněl. Poslouchali jsme a posloucháme kapely od deathcoru, přes metalcore, mathcore, rock, punk, hardcore až po indie nebo třeba současný britský folk (to je hlavně basákova parketa) a electro. Pokud ale mám být tedy alespoň trochu konkrétní, velmi výrazně nás ovlivnily kapely jako Norma Jean svou zběsilostí a energií, Fall of Troy svými vyhrávkami a rytmikou, Gallows svojí přímočarostí a agresí nebo Architects svojí technikou. Jak ale říkám, těch vlivů je strašně moc a jsou kapely, které jsou v naší hudbě třeba patrnější než ty, které jsem uvedl.

K různým variantám žánru screamo/emo, který provozujete, patří míchání agrese a řevu na jedné straně a naopak uplakaných popově hladivých, někdy skoro až vlezlých melodií v refrénech. Vnímáte podobné názory s nelibostí nebo to berete tak, že to v podstatě vystihuje stav věci?

Ne ne, řekl jsi to naprosto přesně. A popravdě poslední dobou začínám být už trochu alergický na všechny ty supersladké kapely s líbeznými melodickými zpěvíky. Problém je, že už to začíná být strašně ohrané, uniformní a očekávatelné, takže ten kontrast, který tam původně přinášel napětí, se úplně ztrácí. Co se týče naší tvorby, tak tam samozřejmě tyhle prvky také najdeš, ale Jakub (zpěvák) má tu „výhodu“, že jeho barva hlasu není tak „vyteplená“, takže do těch typických poloh nesklouzává. A také se s tím snažíme pracovat nějak citlivěji, abychom právě ten zajímavý kontrast zachovali.

Kdysi v rockovém starověku byl vždycky naživo očistec, když kapela kombinovala tvrdé kytary s elektronikou. Setkáváte se i v dnešní době s technickými komplikacemi, nebo už doba přece jen zásadně pokročila?

Musím říct, že v tomhle asi doba opravdu výrazně pokročila a s rozvojem všemožných digitálních technologií můžeš elektroniku do živé hudby zapojit velmi účinně. Díky tomu slaví pak kapely jako Enter Shikari nebo Hadouken mezinárodní úspěch, přitom některé samplery a synťáky, které tyhle kapely naživo používají, lze koupit doslova za pár tisíc a i začátečník se s nimi dokáže velmi rychle naučit pracovat a vyluzovat z nich stejné zvuky jako výše zmínění profící. Pak už je to jenom o tom, jak šikovně dokážeš tu elektroniku do hudby zakomponovat.

V textech používáte angličtinu, ale tu a tam i češtinu. Přiznám se, že mě to trochu zaskočilo a anglické songy mi přijdou takové přirozenější... Jedná se u songu Potápěč o nějakou konkrétní výjimku, nebo pracujete se střídáním jazyků systematicky?

Jde skutečně pouze o výjimku. Preferujeme angličtinu, protože když se v anglickém textu zpívají stejně nesmysly jako v českém, lidé tomu aspoň nerozumí... Ne, to je samozřejmě nadsázka, angličtina nám zkrátka sedí líp, ale zrovna do Potápěče se podle nás tenhle abstraktní český text hodí celkem dobře. Přece jenom je tahle píseň především o pocitech a emocích a ty se v češtině prostě vyjadřují líp.

Pořád se čeká, až nějaká česká rocková kapela opravdu prorazí v mezinárodním kontextu. I vaše jméno už bylo v poslední době slyšet s nálepkou slibného talentu a potenciálního úspěchu. Děláte muziku, která nesporně snese formální srovnání se zahraničními kapelami podobného žánru - je vaší ambicí zkusit to i "venku"?

Díky, ale abychom prorazili v zahraničí, musíme ještě hodně makat. Konkurence je za hranicemi mnohem mnohem větší a popravdě se zatím necítíme na přímou konfrontaci s většími kapelami ze západu. Samozřejmě tyhle ambice do budoucna máme, musíme na sobě ale opravdu ještě zapracovat.

Co musí podle vás kapela udělat nebo obětovat, aby v mezinárodním měřítku prorazila?

Musí hrát co nejvíc koncíků to jde, mít štěstí a hlavně velký hudební rozhled. Taky se nesmí brát moc vážně a být připravená na dílčí neúspěchy. Musí si stát za svojí hudbou, být od rána do večera ve zkušebně a cíleně makat na konkrétních věcech, naučit se anglicky, mít promáklou energickou show, decentní image. A nebo mít dobrý management.

Jedna věc je technická stránka a drive v muzice, druhá je osobitost a schopnost zaujmout něčím svým, osobitým. Jak v tomhle bodě hodnotíte svoji pozici?

Na tohle je těžké odpovídat, radši hodnotíme jiné než sebe:-) Myslím ale, že je hodně důležité, že všechno, co děláme, je zkrátka přirozené. S čistým svědomím můžu říct, že se nenutíme poslouchat nějakou konkrétní hudbu, nosit úzký kalhoty a dělat na pódiu bordel. Děláme ho, protože nás to prostě baví. A funguje to, lidi to berou, protože i když to třeba odpovídá době a trendům, cítí, že to je opravdový a ne nějaká maškaráda.

Je podle vás moc tvrdé, když řeknu, že naprostá většina české scény celé dlouhé roky jen "chytá trendy"?

Ne ne vůbec ne, já bych si naopak ještě přisadil. Česká scéna se chytá trendů zuby nehty. Bohužel ale těch, které jsou už tak 10-15 let out. My jsme měli jen tu výhodu, že jsme se chytli trendů současnějších.

Zpátky k chystanému křtu, zmíněnému na začátku. Co nejdůležitějšího by o něm měli vědět fanoušci? Aneb kdy, kde, co, s kým...

Na křest by se lidi měli určitě těšit. Proběhne 26. 6. v Divadle Pod Lampou v Plzni, což je náš domácí a nejoblíbenější klub. Hosty křtu budou plzeňští This Night Draws The End, poctivej southern z Prahy Birds & Wolves a speciální host, bratia z dalekého Slovenska From Our Hands. Jelikož to bude náš koncert v Plzni po dlouhé době, tak by to moh bejt slušnej masakr, v Lampě to bejvá skoro vždycky dost přísný. Navíc chystáme několik překvapení, z nichž doufám, že aspoň nějaké zrealizujeme:-) K dostání tam bude samozřejmě naše CD a dojde i na nějaký ten merchandise, takže je opravdu na co se těšit!

Vaše komentáře

  
 
   
TOPlist