Sandra Nasic - Když rozhovor nesmí být o Guano Apes

Celý rozhovor se tak točil okolo sólových aktivit slavné zpěvačky, která si dala rok pauzy od hudby, pak dělala sólové album The Signal, nahrála Cult s Apocalypticou a zaskotačila s pár DJ´s. To nejdůležitější v jejím hudebním životě tak přitom zůstane tabu. O Guano Apes a jejich slavném návratu padnou v interview dvě letmé zmínky. Stejně jsem si ale po té půl hodině rozhovoru s ní připadal, že to nebylo tak marné, jak jsem čekal, takže i vám přeju Enjoy and Good luck!

Mluvíš o sobě, že jsi studiový maniak. Co si pod tím mám představit?
Jsem člověk, který hrozně rád sedá ve studiu a zkouší dělat svou vlastní hudbu, produkovat ji. Je to prostě koníček, protože takhle trávím hlavně svůj volný čas.

Sama?
Kdepak, mám studio v Berlíně se dvěma dalšími kamarády, a když se vracím z tour, nebo odněkud jinud, jdu tam a oni vždycky mají nějakou svoji práci. Pokaždé je tam jiná kapela nebo projekt. Je to super věc, protože mi neskutečně rozšiřuje hudební obzory a okruh známých a přátel, kteří se aktivně zajímají o muziku. Berlín je právě pro tohle úplně skvělé město. Občas si tam pak pozvu kamarády a prostě jen tak blbneme, hrajeme si s knoflíky a užíváme si tvorbu.

Takže pomáháš dalším dělat jejich vlastní hudbu?
Jo. Když je na to čas a zrovna nedělám tu svoji. Proto třeba teď neprodukuji tak často, jak bych chtěla. Pracuji na novém albu.

Skládání je nutnost

Vypadá to, že máš moc ráda spolupráci s dalšími lidmi a ani při tvorbě nejsi samotářka.
Přijde na to. Mockrát se mi stane, že je pět hodin ráno, já sedím zavřená ve studiu a píšu. To je nádherný pocit. Je to jako braní drog, ale místo drog prostě tvořím. A nejlepší k tomu je lahev vína, protože pak si člověk připadá hrozně hezky.

Lahev vína jako nejlepší inspirace?
Někdy jo, někdy je dobrá. Ale zase pozor, nejsem žádný alkoholik. Nikdy jsem nebrala drogy a nikdy jsem snad ani nekouřila cigarety. Lahev vína je ale absolutně v pořádku.

Mluvilas o své nové desce. Jak dlouho na ni budeme čekat?
Těžko říct. Jak jistě víš, tak teď budu jezdit po festivalech s Guano Apes, takže se moje plány musely tomu přizpůsobit. Proto ještě netuším, jestli ta deska vyjde příští rok, nebo až za dva roky. Na druhou stranu jsem tak trošku fantasta, takže mám aspoň jistotu, že to určitě přijde.

Je pro tebe těžké napsat dobrou skladbu?
Nemůžu v tomhle přece mluvit za sebe. Napsat písničku je pokaždé něco jiného. Když má člověk dobrou náladu, sedne si k papíru nebo ke kytaře a jde to samo. Máš ji za pár minut. Jindy nad ní sedíš hodiny a hodiny a výsledek je bída s nouzí.

Ale to skoro vypadá, že skládání je pro tebe nutnost.
Každá osobnost musí najít cestu, jak se nějakým způsobem vyjádřit, jak se realizovat. Ať je to tanec, divadlo, nebo prostě práce. A já skládání miluju a mám štěstí, že mě to může i živit a že to můžu dělat každý den.

Je to pro tebe něco jako katarze? Očištění?
Ne, myslím, že jsem dostatečně čistý člověk. Když dělám hudbu, jsem prostě jen sama sebou. Nepotřebuju se nijak očišťovat. Jsem kompletní osobnost. Skládání je prostě přirozenost a s tím v mém případě nemá katarze moc co dělat.

Žiju i bez Guano Apes

Jak těžké pro tebe bylo změnit vcelku pořádně rozjetou kariéru s Guano Apes za sólovou.
Naprosto skvěle. Byla to přirozená změna, po které jsem se cítila neuvěřitelně šťastná. A není se čemu divit. Když jsi na jedné dlouhé šňůře, která trvá deset let, neprahneš pak už po ničem jiném, než vypadnout, přestat, skončit, vybočit z té rutiny. Je to úplně neskutečná nuda, když člověk dělá každý den to samé. Vzbudíš se zmlácený po koncertu, dáš se dohromady a zas někam jedeš. Stane se to rutinou. A tak jsem si řekla, že tohle prostě dál nejde a byl to jeden z nejdůležitějších kroků, které jsem v životě udělala.

Rok po tom co se Guano Apes rozpadli, o tobě nebylo vůbec slyšet. Cos dělala?
To je přece moje tajemství.

Moje představa je, že jsi odjela někam na pustý ostrov, vypnula telefon, nemělas s sebou sluchátka a žádné desky a jedla jen kokos.
Hm, skoro jsi to trefil, ale tak krásně poetické to nebylo (smích). Spíš naopak, suchý pragmatismus.  Přestěhovala jsem se do Berlína a dělala spoustu věcí, na něž jsem s kapelou neměla čas. Vrátila všechny své soukromé věci a srovnávala se sama se sebou. Potkávala nové lidi, sháněla vybavení do studia a už jsem začala dělat vlastní hudbu. Jak už jsem říkala, Berlín je fantastický proto, že se tam dá potkat úplně všechno. A proto jsem mohla pracovat se spoustou cizích muzikantů. A pak jsem začala cestovat a hledala si producenty pro svoje album. Což mě přivedlo do měst jako Londýn, kde jsem před tím byla sice tisíckrát, ale nikdy jsem se tam nezastavila.

Pestrá žánrová mozaika

A jak se ti spolupracovalo s Apocalypticou?
Začalo to tak, že se mě prostě zeptali, jestli s nimi nebudu na desce Cult zpívat. Že mě prý kdysi dávno slyšeli na nějakém skandinávském festivalu. Já si vůbec nepamatovala, že bychom se někdy potkali, ale když za mnou přišli, tak jsem řekla, že to pro mě bude veliká čest. Hrozně mě tam lákalo to, že to bude jejich první deska s vokály. Oni nikdy před tím zpěváky nikdy neměli. Takže jsem byla ta první šťastná zpěvačka, která na některé jejich desce spolupracovala. Ale na druhou stranu musím říct, že všechno probíhalo na dálku. Oni mi poslali instrumentální část a já pak produkovala své pěvecké party ve studiu v Hannoveru. Takže to zas až taková zábava nebyla. Mnohem lepší bylo, když jsme spolu pak hráli a natáčeli video v Berlíně. Tehdy tam byla neskutečná zima, ale i přesto jsem se do těch kluků zamilovala. Jsou úžasní.

Apocalypticu ještě jako spolupracovníky chápu, pak jsi ale taky udělala spoustu muziky s DJ´s a to mi přijde ve spojení s někým z Guano Apes trochu zvláštní.
A vidíš, nechápu, proč by to tak nemohlo být. Jsem cvok do jakékoli hudby, a když mi někdo říká, že nějaká takováhle elektronika je nuda a že to je ochuzování pravé hudby, myslím si o něm, že prostě nepochopil, kde je zakopaný pes. Když jsem doma, poslouchám hard-rock, electro, pop, prostě všechno. Moje chuťové pohárky v uších jsou připravené na každou hudební ingredienci.

Máš to tak třeba i s knížkami? Dokážeš číst všechno?
To ne. Čtu ale hrozně moc. Hlavně německé autory. Takže je asi nebudeš znát. Ta poslední byla od německého komika, který si vzal volno z práce a čtyři měsíce jen tak chodil. Byla to náboženská paralela a tenhle komik prošel Španělsko, Francii a psal si takový deník. V Německu s tím slavil neskutečný úspěch. Je to dobrá knížka. Trošku mi připomněla sebe. Taky jsem si tehdy dala pauzu.

Než jsi začala slavnou kariéru s Guano Apes, chtěla jsi studovat umění a design. Maluješ pořád?
Chtěla bych, jenže je tu zase ten čas, který hraje proti mně. Asi bych ale měla. Jeden z mých nejlepších přátel v Berlíně je malíř a já, když vidím jeho tvorbu v galeriích a tam pak tisíce dalších umělců, protože Berlín je i pro ně neskutečně otevřený, tak jim trochu závidím. Takže než umřu, určitě zase začnu. A budu se to muset naučit, protože to nemáš jako s jízdou na kole. Jak jednou přestaneš malovat, zapomínáš. A je to totéž, jako s hudbou. Jakmile ji přestaneš dělat, zapomeneš postupy, kroky a ztratíš přehled. Takže i když to může vypadat zvláštně, je to velmi podobné.

Mlčím jako hrob

Nebojíš se, že když teď znovu začnete hrát s Guano Apes, že třeba zapomeneš, jak se dělá hudba?
Doufám, že ne. Že mi nebude zabírat tolik času a že se svojí tvorbě budu moct pořád věnovat.

Jaká bude ta nová deska?
Dobrá.

Já ale myslím, jestli bude podobná té první.
Nech se překvapit.

To nemůžu. Vždyť vyjde až za rok, nebo za dva. To bych nevydržel.
To máš asi pravdu. Na té první desce byl mix všeho, co mám hrozně ráda. Takže proto byla taková neuspořádaná, rozháraná. Možná tam ani nebyl pořádný záchytný bod, když nepočítám sama sebe. Byla v ní svoboda moci si dělat, co sama chci: electro, rock, pop… Tahle deska bude čistší, přímočařejší. A na sto procent bude úplně jiná, než Guano Apes!