Queen „face to face“ - jsme v jistém smyslu nová skupina

Podle současných zvyklostí se trio posadilo před kameru, aby novinářům z celého světa zprostředkovalo svůj pohled na vznik nového alba. Učinili tak zdvořile, v řeči diplomacie korektně, pozitivně a kolegiálně. Možná snad až s příliš mnoha optimistickými frázemi vzhledem ke skutečnosti, že pochybnosti jsou veliké a předsudky vůči prvnímu studiovému albu bez Mercuryho ještě větší.

Bez koláčů není veselky

Proč jste vlastně udělali tohle album?
Brian: Byli jsme zvědavi, co se kolem toho rozpoutá. Absolvovali jsme turné a zejména v jeho závěru ho provázela skvělá chemie. Taky nás zajímalo, co se bude dít, když se spolu zavřeme do studia. Jakou hudbu asi začneme vytvářet. Teď víme, že to v žádném ohledu nebyl promarněný čas.
Roger: Lidé se nás často ptají – proč pořád hrajete, proč o něco usilujete? Když jste ale lékař a věnujete se celý život medicíně, proč byste s tím měli praštit? Práce přece člověku všeobecně prospívá.
Brian: Důležité bylo, že se věci opravdu začaly výborně vyvíjet. V závěru turné jsme cítili, že nám to spolu klape. Nevěděli jsme ale, zda dokážeme vytvořit nový materiál. Zkusili jsem mezi sebou nejrůznější kombinace a konstelace, pracovali jsme kolektivně, nebo i každý sám na materiálu, který přinesl ten druhý. Od jisté chvíle se to vyvíjelo jako psaní pro novou kapelu ve vztahu k té staré.

Jak vypadala nahrávací sessions?
Roger: První zkouška byla skutečným tápáním ve tmě. Poté Paul jako první přišel s nějakými nápady, které už delší dobu nosil v hlavě, a na těch jsme začali pracovat.
Paul: Je třeba upřímně říct, že dosud nemáme přesně definovaný způsob, jak společně skládat. Někdy jsem byl ve zkušebně sám s akustickou kytarou a Roger za bicími. Pak přišel Brian, řekl – to se mi líbí, a nadšeně se zapojil. Často jsem taky hrál na klavír, a podobně.
Brian: Velmi mnoho materiálu se urodilo ze živého hraní ve studiu. Měli jsme po celou dobu zapnuté nahrávací zařízení a ustavičně jsme hráli, improvizovali a snažili se vypilovat věci. Musím uznat, že zejména Paul nosil v hlavě hodně nápadů. Docela si na tomhle způsobu koprodukce zakládáme. Dneska je unikátní, protože příliš alb už nevzniká tím, že se hudebníci okamžitě vžijí jeden do druhého. Vytvořilo se tak fantasticky přirozené jádro tohoto alba. Všechno na desce je skutečné. Tedy žádné samply a styl práce „pak to nějak slepíme dohromady“. Tohle je prostě výsledek úsilí lidí, kteří spolu v dané chvíli opravdu hrajou a užívají si to.
Paul: Měli jsme při tom k dispozici tu nejmodernější technologii, takže jsme mohli spojit oba přístupy, citový a technický.
Brian: A nutno dodat, že při nahrávání jsme se hodně a dobře najedli. Taky jsme trochu popíjeli, ale především jsme si pořádně nacpali nácka. (Smích)

Chvalme hity sami sobě  

Jak jste přistupovali ke vzájemné spolupráci?
Paul: Troufám si říct, že jsem byl otevřený všem, jak jen to bylo možné. Je velice pohodlné a praktické uchovat si při tvorbě hudby svoje zvyky, ale když mi Brian řekl – zkus to zazpívat jinak, vyzkoušel jsem to a ono to v mnoha případech zafungovalo. Poprvé jsem taky využil nové nahrávací techniky, o které se však nebudu šířit, protože je tak trochu výrobním tajemstvím. (Smích)
Brian: Například když jsi zpíval do láhve. (Hurónský smích)
Paul: Jo, to taky. Byla to pro mě velká škola. Myslím, že se v nové tvorbě odráží přínos každého z nás, daný tím, co jsme dělali předtím.
Brian: Naprosto souhlasím. Zároveň jsme hudebně pronikli do míst, kam bychom se jinak nedostali, protože předtím jsme vždycky  jenom po trošce čerpali z jiných hudebních vlivů.

Je podle vás album dostatečně různorodé?
Brian: Řekl bych, že je to velice pestré album. Je na něm dost odlišných směrů, v nichž se odrážejí naše kořeny.
Roger: V první řadě je tam velice organický a živý bluesový  materiál, který pro mě znamená jakési srdce alba.
Brian: A k barevnosti desky přispívají taky nějaké ty drobné úlety při produkci, které má v oblibě zejména Roger.

Jak jste přišli na název alba?
Brian: To je velice zvláštní... Ani přesně nevím, jak jsme k němu nakonec přišli. Vím jen to, že jsme se přivedli do jakési beztížné nálady, bylo to něco jako vesmírná groove, a od té byl už jen krůček do absurdity... Taky je to celé velice ulítlé, nebo snad ne?
Paul: Na albu nenajdete dvě skladby, které by se něčím sobě podobaly. Já ten název miluju, protože si myslím, že budoucnost lidstva – fyzicky, ale i duchovně – je někde tam ve vesmíru...
Roger: ...a víme, jak blízko má k těmhle věcem Brian.
Brian: Taky jsme tím názvem chtěli lidem připomenout, že je chceme především bavit. Jistě, vyjadřujeme se jako umělci, někdy experimentujeme, nutíme lidi, aby se nad sebou zamysleli, ale hlavně jim chceme připravit hezké chvíle. Vzít je na místa, kde ještě nikdy nebyli, a rozesmát je. Mně alespoň ta deska připadá  velice zábavná.

Internet stahuje z kůže

Jak daleko se posunul současný hudební obzor od dob vašich začátků?
Roger: Svět médií je dnes úplně jiný, komplikovanější. Existuje internet, stahování hudby a další cesty, jak se k ní dostat.
Paul: Technologie doslova explodují. Co bylo minulý týden moderní, je dnes naprosto zastaralé. Co však zůstává, je feeling dobré hudby a to, co se nám podařilo na The Cosmos Rocks – usměrnění energie do kreativního celku. V tom vidím klíč ke všemu.
Roger: Někdy uvažuju o tom, zda lidé, kteří poslouchají ta obrovská kvanta hudby přes iPody, mají alespoň doma kvalitní aparaturu a stejné požadavky na vysokou úroveň nahrávek, jako tomu bývalo kdysi. Spíš si myslím, že ne.
Paul: Na můj vkus je všude příliš mnoho elektroniky a procesorů. Chápu, že se s tím taky dá pracovat tvůrčím způsobem, ale musí u toho být přítomny emoce. Je jedno, jak je tam dostanete, ale bez nich to nejde.