25. 6. 2009 - Kevin Barnes je bůh a Georgie Fruit je jeho prorok. Nepřeháním. Jestli někdo dokáže zpívat naživo svoje písničky a na sobě mít přitom jenom silná líčidla na tváři, rudou šerpu kolem pasu a síťované punčochy, co byste o něm napsali vy? Bůh pošuků a podivín, co si jen tak pro jistotu na předposlední desce Of Montreal Hissing Fauna, Are You Destroyer? vytvořil alter ego Georgieho Fruita. A ti dva spolu nemají trable z atypičnosti.
Of Montreal: Já, mé druhé já a my
Na druhou stranu je třeba podotknout, že Barnesův projekt Of Montreal je velmi spolehlivá značka. Klame jménem, protože není z Kanady a jen Barnes chodil svého času s dívčinou, moc jim to spolu neklapalo, a tak po ní a jí navzdory pojmenoval kapelu, která se stala členem legendy jménem The Elephant 6 Recording Company (pro kámoše jen Elephant 6). Za tucet let Of Montreal prošel věkem, kdy velmi silně vazbil s muzikou šedesátek (to na desce The Gay Parade) a dávil se postbowieovským dance-glamem s přidruženou lyricko-melancholickou rýmou (to na Hissing Fauna).
A víte co? Zabývejme se jí rovnou, byť je v rep
ertoáru Of Montreal teprve dva roky. Jednoduše proto, že to je jejich opus magnum, a to i přes nevoli časopisu Rolling Stone, milujícího všechny, co se narodili před rokem 1950. Zafungovalo na ní totiž víc než dobře klišé, že když jste v největším srabu a prožíváte si svoje depky z toho, že vaše žena s čerstvě narozeným dítětem háže patky, a ještě navíc jste kdesi za polárním kruhem v Norsku, přinesete skvělou věc. „Když jsem Hissing Fauna nahrával, vůbec mi nedocházelo, že točím ňákou desku. Byl jsem jen ztracenej a nahrávání pro mě znamenalo prostě únik,“ řekl k ní samotný Kevin. Výsledek je velmi koncepční a Barnes se někde uprostřed alba během skoro dvanáctiminutové skladby The Past Is A Grotesque Animal promění v Georgie Fruita. A to je druhý důvod, proč se o Hissing Fauna zajímat. Přímo na desce je téměř hmatatelná katarze, kterou Kevin díky Fruitovi absolvoval. „Jednou z nejlepších věcí na umění je to, že dokáže transformovat hnusné a špinavé aspekty lidských zkušeností do něčeho poetického a snesitelného.“
Když by vás zajímalo, kdo je Georgie Fruit, pak vězte, že... „Čtyřicátník. Černoch, co prodělal několikrát změnu pohlaví. Byl muž, pak žena, a pak zase muž. Párkrát byl ve vězení. V sedmdesátých letech byl v kapele, která se jmenovala Arousal. Byla funkrocková, něco jako Ohio Players. A pak prodělal několik dalších fází života.“ Je dobré tomu věřit, protože to tvrdí Fruitovo alter ego Kevin Barnes. A je dobré si uvědomit, že základ pro tuhle podivnost lze najít u Prince, Mercuryho a Stardusta-Bowieho.
Mimochodem, celá Hissing Fauna vznikla na antidepresivech. „Myslel jsem, že ze mě udělají zombieho a že srazí dolů moji kreativitu a moje nápady,“ uvažoval před dvěma lety Barnes. „Víte, jsou muzikanti, kteří mohou jet na drogách celý život, nejsou závislí a drogy se odrážejí jen v jejich tvorbě. Naproti tomu pak stojí ti, kdo do toho spadnou okamžitě a drogy jsou jejich tvorba. A já patřím k těm prvním.“
Před pár měsíci vyšla Of Montreal další deska – Of Montreal plodí velmi lehko a za dvanáct let je to deváté LP, kompilací a singlů mají nepočítaně. Barnes v ní znovu oživil svého Fruita (David Bowie by mohl vyprávět, jak se tihle kámoši nenechají nikdy na dlouho ukolébat) a vypráví dál jeho příběh. Skeleton Lamping je zvláštní deska. Zvláštní ve smyslu divná. Funková, chtělo by se říct. Jedna krátká hudební sekvence střídá druhou a výsledkem je zmatek, sotva koordinovaný. Kevin zavedl do hudební terminologie pojem absolutní funk – Skeleton Lamping je jeho vlajkovou lodí, totálně potlačuje smysl pro kontinuitu. Jo, v důsledku to sice znamená, že kvalitou nesahá předchozí placce ani po pupek, protože je to nahrávka velmi nepochopitelná a jediná rozumná její interpretace je právě ve střídání sexualit Fruita a ve vyprávění příběhu o tom, jak největším hrdinstvím dnešní doby není zachraňování dětí. „Lidi už nepotřebují superhrdiny!“ řve Burnes na Skeleton Lamping do světa a Fruit mu k tomu dodává: „Teď je třeba si umět uvědomit vlastní existenci. To povede k záchraně nás všech. Systém se dá najít i v chaosu.“ Co vy na to?
A víte co? Zabývejme se jí rovnou, byť je v rep
ertoáru Of Montreal teprve dva roky. Jednoduše proto, že to je jejich opus magnum, a to i přes nevoli časopisu Rolling Stone, milujícího všechny, co se narodili před rokem 1950. Zafungovalo na ní totiž víc než dobře klišé, že když jste v největším srabu a prožíváte si svoje depky z toho, že vaše žena s čerstvě narozeným dítětem háže patky, a ještě navíc jste kdesi za polárním kruhem v Norsku, přinesete skvělou věc. „Když jsem Hissing Fauna nahrával, vůbec mi nedocházelo, že točím ňákou desku. Byl jsem jen ztracenej a nahrávání pro mě znamenalo prostě únik,“ řekl k ní samotný Kevin. Výsledek je velmi koncepční a Barnes se někde uprostřed alba během skoro dvanáctiminutové skladby The Past Is A Grotesque Animal promění v Georgie Fruita. A to je druhý důvod, proč se o Hissing Fauna zajímat. Přímo na desce je téměř hmatatelná katarze, kterou Kevin díky Fruitovi absolvoval. „Jednou z nejlepších věcí na umění je to, že dokáže transformovat hnusné a špinavé aspekty lidských zkušeností do něčeho poetického a snesitelného.“Když by vás zajímalo, kdo je Georgie Fruit, pak vězte, že... „Čtyřicátník. Černoch, co prodělal několikrát změnu pohlaví. Byl muž, pak žena, a pak zase muž. Párkrát byl ve vězení. V sedmdesátých letech byl v kapele, která se jmenovala Arousal. Byla funkrocková, něco jako Ohio Players. A pak prodělal několik dalších fází života.“ Je dobré tomu věřit, protože to tvrdí Fruitovo alter ego Kevin Barnes. A je dobré si uvědomit, že základ pro tuhle podivnost lze najít u Prince, Mercuryho a Stardusta-Bowieho.
Mimochodem, celá Hissing Fauna vznikla na antidepresivech. „Myslel jsem, že ze mě udělají zombieho a že srazí dolů moji kreativitu a moje nápady,“ uvažoval před dvěma lety Barnes. „Víte, jsou muzikanti, kteří mohou jet na drogách celý život, nejsou závislí a drogy se odrážejí jen v jejich tvorbě. Naproti tomu pak stojí ti, kdo do toho spadnou okamžitě a drogy jsou jejich tvorba. A já patřím k těm prvním.“
Před pár měsíci vyšla Of Montreal další deska – Of Montreal plodí velmi lehko a za dvanáct let je to deváté LP, kompilací a singlů mají nepočítaně. Barnes v ní znovu oživil svého Fruita (David Bowie by mohl vyprávět, jak se tihle kámoši nenechají nikdy na dlouho ukolébat) a vypráví dál jeho příběh. Skeleton Lamping je zvláštní deska. Zvláštní ve smyslu divná. Funková, chtělo by se říct. Jedna krátká hudební sekvence střídá druhou a výsledkem je zmatek, sotva koordinovaný. Kevin zavedl do hudební terminologie pojem absolutní funk – Skeleton Lamping je jeho vlajkovou lodí, totálně potlačuje smysl pro kontinuitu. Jo, v důsledku to sice znamená, že kvalitou nesahá předchozí placce ani po pupek, protože je to nahrávka velmi nepochopitelná a jediná rozumná její interpretace je právě ve střídání sexualit Fruita a ve vyprávění příběhu o tom, jak největším hrdinstvím dnešní doby není zachraňování dětí. „Lidi už nepotřebují superhrdiny!“ řve Burnes na Skeleton Lamping do světa a Fruit mu k tomu dodává: „Teď je třeba si umět uvědomit vlastní existenci. To povede k záchraně nás všech. Systém se dá najít i v chaosu.“ Co vy na to?
